Praha, hřiště velkých snů
Velkolepé projekty většinou končívají nezdarem. Investoři jimi testují politiky na začátku či konci volebního období.
PRAHA Hlavní město je magnetem na velkolepé a často i přehnaně ambiciózní projekty podnikatelů a investorů. Ti v minulosti přišli například s plány stavět lanovky přes Vltavu nebo zaplnit prostor po Stalinově pomníku nádrží se žraloky. Nejnovějším nápadem, který se ambicemi nedrží při zemi, je Sport areál Lahovice.
Společnost DECO Group, jež má za sebou výstavbu několika rezidenčních domů nebo rekonstrukci dopravního hřiště, přišla s návrhem postavit mezi Radotínem a Velkou Chuchlí v blízkosti městského obchvatu velký sportovní areál s krytou sjezdovkou, rychlobruslařským a běžkařským oválem a dalšími sportovišti. Podle architekta a autora projektu Petra Bedrny je návrh dobře připravený a už o něj projevují zájem soukromí investoři. Penězi však má podle plánů autorů přispět i hlavní město. To je ale ohledně budoucnosti projektu spíše zdrženlivé, ačkoliv kvůli nedostatku informací nechce plán zatím příliš komentovat.
„Celý projekt je teprve ve fázi nápadu. Pokud by k realizaci opravdu mělo dojít, musí se prověřit jeho umístění, provoz nebo navazující doprava,“uvádí mluvčí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Marek Vácha s tím, že investor by navíc musel žádat i o změnu územního plánu. Magistrátní radní pro školství a sport Vít Šimral (Piráti) už dříve uvedl, že termín dokončení projektu, který firma plánuje na rok 2024, se nedá stihnout a příprava podobných projektů trvá zhruba deset let.
Podle architekta Petra Kučery, který se dlouhodobě zabývá Prahou a spolupracuje s IPR, je nápad postavit v Radotíně krytou sjezdovku spíše výstřelem do tmy. „Považuji to za jednu z takových fantazmagorií, které se objevují v Praze pravidelně. Jde o typy projektů, které se zveřejňují vždy s končícím nebo novým vedením města s cílem otestovat, jak se na takový typ projektu tváří politická reprezentace,“říká Kučera. „Ve chvíli, kdy vedení Prahy mluví o udržitelnosti, sázení milionu stromů a ekologičnosti, si neumím představit, že by se město podílelo na stavbě kryté sjezdovky,“dodává.
Podobných podnikatelských projektů, které se s pompou objevily a nakonec se zase vytratily, bylo v Praze několik. Jedním z nich byl třeba plán na výstavbu obřího ruského kola na smíchovské náplavce. Šedesátimetrovou atrakci si v roce 2016 vysnila firma Timsbury Capital. Návrh měl nejprve podporu městské části Praha 5, nakonec ale po kritice veřejnosti, památkářů i magistrátu nezískal potřebná povolení. Ruské kolo tak na Hořejším nábřeží stát nebude. Podobný osud potkal i další projekt z Prahy 5 – sjezdovku v Motole.
Lanovka – podnikatelský sen
V hlavním městě se také na několika místech měly podle plánů soukromých investorů i vedení některých radnic stavět lanovky. Jedna z nich měla například překlenout Prokopské údolí a spojit Barrandov s Novými Butovicemi. Tuto dva kilometry dlouhou lanovku chtělo stavět za stovky milionů korun vedení Prahy 5 v čele s tehdejším starostou Milanem Jančíkem (dříve ODS). Výstavbě se projekt nepřiblížil.
Stejně jako v případě návrhu soukromého podnikatele Martina Rebstöcka z roku 2017, který chtěl vést lanovku z Holešovic do trojské zoologické zahrady. Neúspěšná byla i firma Lanovka Letná. Ta chtěla pro změnu budovat lanovou dráhu z Revoluční ulice přes Vltavu až na Letnou. Ačkoliv se měli loni v létě zabývat memorandem o spolupráci Prahy s firmou Lanovka Letná i magistrátní radní, nakonec se materiál na zasedání rady vůbec nedostal. Návrh totiž politici i odborníci vyhodnotili jako nesmyslný.
„Nápad stavět lanovku je mezi investory zřejmě hodně oblíbený. Většinou přijde s takovým návrhem soukromník, který chce pro to získat dodatečně podporu města. Což je přesně opačně, než by mělo být,“říká architekt Kučera.
Opačným příkladem je projekt lanovky z Podbaby do Bohnic. Tu plánuje magistrát ve spolupráci s Prahou 6, Prahou 8 i organizátorem pražské hromadné dopravy, společností Ropid. „Tam to smysl dává, jelikož lanovku navrhlo město po konzultacích. Ale čistě komerční aktivity maskované za veřejný záměr nebývají dobré,“dodává Kučera.
Letná přitahuje fantastické plány často. V roce 2000 vybrali pražští radní australskou firmu Oceanis Australia, aby na místě Stalinova pomníku vybudovala obří akvárium plné mořských živočichů. Výstavba atrakce se několikrát odkládala, až z ní v roce 2007 sešlo. Praha ještě firmě nabídla pozemky na Hagiboru v Praze 10, ale stavět akvárium tam investor nechtěl.
Les rozhledně neustoupil
Investorovy plány zkrachovaly i v případě ekocentra s rozhlednou na místě lesa vedle botanické zahrady. Projekt, který zveřejnili majitelé pozemků v roce 2016, se nelíbil obyvatelům Bohnic. Kromě více než třicetimetrové rozhledny a klubovny mělo být na místě i soukromé parkoviště a ustoupit mělo 143 stromů. Místní se navíc obávali, že je ekocentrum jen zástěrkou pro čistě komerční projekt.
Po protestech veřejnosti se projekt dostal před nutné posouzení vlivu na životní prostředí EIA, což by znamenalo zapracování asi 380 stránek námitek. Investor vycouval. „Město se s majitelem nakonec dohodlo na odkupu pozemku, takže místo zůstane přírodním parkem a nyní se jedná o tom, že by pozemky spadaly přímo pod botanickou zahradu,“dodává organizátor tehdejších protestů Petr Kalla.