Stát neumí vytěžit odpad
Škváru z odpadu jde dát do silnic, plasty recyklovat. Kvůli levným skládkám se to zatím nevyplatí
Vjezd do areálu firmy Stabilplastik v Měšicích u Prahy lemují do výšky vyskládané šedé palety. Jsou vyrobeny z odpadů ze žluté popelnice – z kelímků od jogurtů, lahví od pracích prostředků, různých fólií a z 30 procent se pak přidává jednodruhový plastový odpad z průmyslu.
„Zpracujeme 2 300 tun těchto materiálů za rok a palety převážně vyvážíme do Německa a na Slovensko. Jsme ale schopni zpracovat skoro dvakrát tolik,“říká Jan Suchopár, spolumajitel Stabilplastiku. Jenže chybí odbyt. Ve veřejných zakázkách státních firem a institucí jako České dráhy, Česká pošta, Budvar nebo Správa státních hmotných rezerv, které palety běžně tendrují, se neuplatní.
„Hlavním kritériem je cena. Naše palety jsou zhruba dvakrát dražší než dřevěné, přitom mají 3- až 4krát větší trvanlivost, což se v těchto zakázkách zpravidla neřeší,“říká Suchopár. I když je to podle zákona možné, úředníci se bojí nastavit jiná výběrová kritéria, aby se nedostali do křížku s uchazeči. Podobně to vidí i Transformplast z Lázní Bohdaneč, kde se vyrábí z odpadního plastu ploty, terasy či zatravňovací dlažba. Proto se raději zaměřili na koncového zákazníka. „Tady by nám pomohla zvýhodněná sazba DPH. Naše výroba je materiálově, energeticky a personálně náročnější než z tradičních materiálů jako dřevo a beton, takže jsme dražší,“říká Jan Mec, ředitel firmy.
Přitom recyklace komunálního odpadu zpátky na použitelné výrobky začíná být žhavé téma. Po roce 2030 už cokoliv použitelného nepůjde ukládat na skládky. V roce 2035 pak budeme muset podle směrnice
EU recyklovat 65 procent odpadů z domácností. Dnes jich vytřídíme do barevných popelnic 38 procent, ale recyklace je mnohem víc než jen třídění.
V Česku aktuálně chybějí recyklační kapacity na komunální odpad, zejména na plasty. Ty, které existují a úspěšně fungují, zpravidla pracují s firemním odpadem, nikoliv s komunálním. Každá firma si totiž dobře rozmyslí, jestli zaplatí drahé uložení na skládku (poplatky jsou vyšší než pro komunální odpad z obcí), nebo odpad zužitkuje. „Zaměřujeme se zejména na plast z průmyslu, kde je vstupní surovina pro recyklaci mnohem čistší a třídění provádíme se zákazníkem zpravidla přímo ve výrobě,“říká Kateřina Kodadová z odpadové společnosti Suezu, která svůj byznys postupně přesouvá od likvidace k využití odpadů.
Využít by se dala například i škvára ze čtyř spaloven komunálního odpadu, které v Česku jsou. Po spálení se odpad scvrkne zhruba na čtvrtinu, která dnes míří na skládky.
„Ve stavebním průmyslu je využití škváry běžnou praxí v Dánsku, Německu, Nizozemsku. Nejčastěji se využívá jako podkladová vrstva pro konstrukci liniových staveb či stavbu parkovišť,“říká Aleš Bláha, ředitel spalovny Malešice. Tato škvára se do evropské kvóty na recyklaci nezapočítává, ale to, že se s ní ve veřejných zakázkách nepočítá, ilustruje přístup státu k problematice recyklátu. „Jako kritérium v zadání zakázek jej Ředitelství silnic a dálnic nevyužívá, ale zároveň neomezuje. Výjimkou jsou experimentální projekty,“odpovědělo ministerstvo dopravy. Podle ministerstva životního prostředí, které má problematiku komunálního odpadu na starosti, by mělo zásadní změnu přinést zvýšení skládkovacího poplatku (pro obce), které přiměje zúčastněné hráče, aby chtěli odpad recyklovat a nejen levně skládkovat. K tomu by mělo dojít postupně v příštích 11 letech. „Nejprve je nutné důsledně zamezit skládkování a následně je možné otevřít debatu o dalších možnostech podpory aplikace recyklátů do finálních výrobků,“uvedla mluvčí MŽP Dominika Pospíšilová. S daňovou podporou recyklátů se nicméně nepočítá. „Žádné daňové opatření v oboru recyklace odpadu se nepřipravuje,“uvedlo ministerstvo financí.