Slováci chtějí svoji změnu
První kolo prezidentských voleb ukázalo, že Slovensko rozhodně není tak proevropské, jak to na první pohled vypadá.
Výběr menšího zla ve volbách znali dlouhá léta na Slovensku zejména pravicoví voliči. Nikdy nebyli zcela spokojeni, pokaždé museli dělat kompromisy. Tento fenomén tu máme opět, ale netýká se pravicových voličů. Menší zlo si, tedy pokud vůbec, nyní budou vybírat voliči antisystémových prezidentských kandidátů, kteří neuspěli v prvním kole. Marian Kotleba a Štefan Harabin. Rádi bychom autorství této myšlenky připsali sami sobě, avšak vyřkl ji ředitel agentury JAK Václav Hřích. Celkem přesně přitom popsal jeden zajímavý moment prezidentských voleb 2019.
Sociální sítě ovládla v sobotu v noci euforie. Vysoký volební zisk oslavovali voliči Zuzany Čaputové, část lidí zdůrazňovala, že do druhého kola postoupili pouze proevropští kandidáti. Tyto volby však ukázaly, že Slovensko rozhodně není tak proevropské, jak vypadá na první pohled.
A že změna je možná opravdu na dohled. Ale ne pouze ta, která by se mnohým možná líbila. Je důležité se při oslavách podívat podrobněji na výsledky voleb. Půl milionu lidí volilo Štefana Harabina nebo Mariana Kotlebu. Půl milionu lidí nepřekáží Harabinova soudní minulost nebo záhadná posedlost Kotleby číslem 88. Půl milionu lidí již není individuální výkyv, to je dav. Faktem je, že oba mají mimořádnou podporu alternativních médií. Minimálně jeden z nich byl silný na sociálních sítích. Umíme si však představit, jak by reálně dopadli, kdyby měli profesionálně vedenou kampaň, jak jsme to viděli u jiných kandidátů? Kam by se až byli schopni dostat?
V humbuku kolem prezidentských voleb poněkud zanikl zajímavý průzkum agentury Focus. Podle jejích čísel se Kotlebova Lidová strana Naše Slovensko dostala na druhé místo mezi parlamentními stranami. Pokud se mnozí před třemi lety během parlamentních voleb divili, že se Kotleba dostal do parlamentu, nyní je situace odlišná. Hráz proti extremismu, tedy vláda, která následně vznikla, zjevně nefunguje. Antisystémové strany rostou. A nikoho na politické scéně a ani část společnosti to už zásadně nepobuřuje. Jako by to už akceptovali.
Štefan Harabin zatím deklaruje, že do stranické politiky jít nechce, ale ve veřejné sféře se názory mění obden. V jeho případě by to nebylo nic výjimečného.
Co tedy budou dělat ve druhém kole jeho voliči? Ano, část přejde k Maroši Šefčovičovi, muži, který skončil v prvním kole druhý, vždyť překryv mezi ním a Harabinem ukazovaly už průzkumy. Je však těžko představitelné, že by tato skupina masově ve druhém kole podpořila místopředsedu Evropské komise pro energetiku. Šefčovič sice může změnit rétoriku, ale tyto lidi přitáhne jen těžko. Maximálně tak bude v nové pozici působit ještě méně autenticky.
Ohňostroje jednou utichnou. Možná přijdou na řadu i analýzy kandidátů od třetího místa dolů. Právě tam by se měla zaměřit pozornost, něco tam totiž začíná bujet. Parlamentní volby budou už brzy. Nejpozději za rok, ale kdoví... Abychom nebyli překvapeni, že změna přišla. Ale jiná, než jakou jsme čekali.