Před heřmánkem smekni, před bezem klekni

Když zrovna nekvete, příliš parády nenadělá, prostě takové zelené roští v rohu zahrady u kompostu a na každé mezi. Jenže na přelomu května a června se bezové keře obalí nadýchanými smetanovými květy, které kolem sebe šíří intenzivní vůni – to pak bereme černý bez na milost a také útokem.

Aby taky ne, když jsou tahle střapatá květenství bezu černého, latinsky zvaného Sambucus nigra, hotovou příruční lékárnou. Jen posuďte, podle tradičního léčitelství mají blahodárný vliv na revma, močopudné účinky, podporují pocení a pomáhají regenerovat játra. Čaj se užívá při nachlazení, horečce, kašli a chrapotu, protože uvolňuje dýchací cesty a zlepšuje vykašlávání.

Bioflavonoidy z květů mají také antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti. Navíc květy uspořádané v bohatých latách obsahují i kyseliny, které pomáhají při redukci hmotnosti, zlepšují pružnost cévních stěn, a tím podporují snižování krevního tlaku, a mají navíc laxativní účinky.

Chrání dům a navíc chutná

Není proto divu, že černý bez, který je v naší kotlině opravdu doma, považovali už staří Slované za posvátný strom. A před nimi uctívali dřevinu z čeledi pižmovkovitých také Keltové, kteří mu přikládali doslova magické účinky. Měsíc, kdy se sbírají jeho plody zvané bezinky, tedy „po našem“říjen, byl zasvěcen právě bezu.

A nemusíme se přehrabovat ani v tak vzdálené minulosti, ještě generace našich prarodičů spoléhala na mimořádné vlastnosti černého bezu, o čemž svědčí i tradované rčení „před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Naši předci věřili, že bezové keře chrání dům před přírodními pohromami, a proto nevěsta dostávala bezovou sazenici, aby ji vysadila v novém bydlišti. A dívky, které nedočkavě vyhlížely ženicha, se na Štědrý den vrhaly na keře s veršem: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý jest!“a vyhlížely, ze které sousedovic zahrady se ozve štěkání.