Městu pomůže zeleň, ne sklo
„Na střeše je v létě i 70 stupňů. Zeleň ji ochladí na pětadvacet,“říká architekt Martin Pribila
Martin Bajtler
PRAHA Metropoli pravděpodobně v létě čekají další nesnesitelná vedra. Městu při nich může pomoci například architektura. „Střecha porostlá bujnou vegetací může mít v létě pětadvacet stupňů. Na běžné střeše bývá až sedmdesát,“říká slovenský architekt a stavař Martin Pribila, který na Slovensku i v Česku staví takzvané krtkodomy – bydlení zahloubené v zemi.
Loni v létě trápila Prahu velká vedra. Rozpálené chodníky nebo zdi domů sálaly i v noci. Může architektura a urbanismus v tomto nějak pomoci?
Určitě ano. Ať už promyšleným urbanismem, tak třeba i zakomponováním zeleně do architektury. Když se podíváme na Vídeň, tak ta má vždy o stupeň chladněji než Bratislava, a to jsou od sebe vzdálené jen sedmdesát kilometrů. Vídeň je navíc větší, jezdí v ní více aut, je tam větší množství domů, ale funguje to tam. V Praze jsou ty teploty také vyšší, ale to tak dobře porovnávat s Vídní nejde, protože vzdálenost je větší.
Co tedy Vídeň dělá pro to, aby bylo ve městě v létě chladněji?
V Rakousku je velký problém pokácet jakýkoliv strom. Stromy musí vždy zůstat, kde jsou. Jeden můj kamarád si v Rakousku staví balkon a trvalo mu tři měsíce, než si vyběhal povolení na ořezání malého tenkého stromu. V Česku i na Slovensku se stromy kácejí raz dva.
Takže stromy jsou jedním z řešení, jak město ochladit?
Ve Vídni to řeší víceméně především stromy. Ulice jsou běžně lemované stromy a nikdo si tam nestěžuje, že má napadané listí nebo zaneřáděné auto. Prostě s těmi stromy žijí. U nás to tak nefunguje, a proto máme v létě spíše jižanské teploty.
Primátor Zdeněk Hřib před volbami sliboval, že vysází milion stromů. Může takový krok přispět k lepšímu klimatu ve městě?
Stoprocentně. Každý velký, vzrostlý strom, který má nějakých deset patnáct metrů, má výkon deseti klimatizačních jednotek, takže by uměl ochladit dva až tři byty. Pokud vezmete milion stromů, tak mohou za nějakých deset let ochladit celé město. Druhá věc je ta, že je potřeba více využívat zelené střechy. Přibližně čtrnáct procent území Česka tvoří střechy. V Praze je sice mnoho historických šikmých
střech, ale i velké množství těch plochých. Pokud by to byly střechy zelené, tak se sníží riziko plynoucí z přívalových dešťů a bleskových záplav, nebude takový problém s prašností a zároveň mohou ochlazovat město.
Jak zelené střechy fungují?
Každý metr zeminy, který funguje, jak má a není udupaný jako někde v parku, dokáže zadržet sto sedmdesát litrů vody na metr krychlový. Největší deště ve městě jsou kolem padesáti litrů na metr čtvereční. Takže ta zemina dokáže zachytit vlastně všechno.
A voda zůstane v půdě na střeše, nebo se nějak využívá?
Dá se zachytávat, musí tam být samozřejmě nějaké svody. A není ani tolik potřeba ji zachycovat do nějakých barelů, ale spíše nechat vodu volně, jako je v přírodě. Tedy že zaprší a voda se pak z vlhké půdy odpařuje dva až tři dny, což chladí prostředí. Biologové potvrzují, že pokud nejde o nějaký deseticentimetrový golfový trávník, ale skutečně o luční trávu, tak v ní je při zemi pětadvacet stupňů, ale na běžné střeše bývá v létě sedmdesát stupňů, někdy až osmdesát podle toho, jakou má barvu a z jakého je materiálu. To je zásadní rozdíl, který pak ovlivňuje i teplotu v bytech pod střechou.
V případě Prahy má podle vás smysl budovat zelené střechy jen na nových domech, nebo se dají nějak využít i stávající budovy?
Na existujících historických budovách, kde jsou šikmé střechy, to pochopitelně není možné. Ale je také velké množství fasád, které jsou vhodné pro nějaký druh zeleně. Nějakých deset procent budov má fasády takové, že minimálně jedna je holá stěna s minimem oken. Přesně tam by mohly být zelené fasády, které budou fungovat podobně jako zelené střechy. Pokud budeme hovořit o větších plochách nad tisíc metrů čtverečních, což jsou třeba budovy úřadů, tak tam se vyplatí mluvit i o zelené střeše. Ve Francii například začali dělat to, že zpřístupnili střechy úřadů lidem, vytvořili tam lavičky, sezení a zároveň zeleň.
To však může být v Praze problém. Například z hlediska památkové ochrany. Úprava stávajících střech může být navíc velmi nákladná včetně následné údržby.
Porovnal bych to se zelení v parku. Pokud máte zeleň v parku a chcete, aby si tam mohly hrát děti, lidé tam chodili na piknik a podobně, tak samozřejmě musíte sekat trávu v sezoně třeba jednou za dva týdny. Na té střeše, i za předpokladu, že tam bude sezení pro lidi, můžete mít intenzivní zeleň, tedy vysokou trávu, která nepotřebuje častou údržbu. Stačí kontrolovat, jestli tam nerostou náletové dřeviny a podobně. Intenzivní zeleň vydrží i bez náročné údržby.
Horka, která v Praze v létě bývají, často vysuší všechno zelené. Nemůže se stát, že uschne i ta střecha a pak stejně nebude fungovat?
Pokud bude po celé tři měsíce nad třicet stupňů, tak samozřejmě trochu oschne jak střecha, tak louka.
Co dalšího kromě zeleně může proti vysokým teplotám ve městě pomoci?
Roli může hrát i materiál. Každý materiál má nějakou tepelnou kapacitu. Když jdete v létě večer po tmavém asfaltu, tak ten ještě po desáté hodině sálá, jako kdyby tam bylo třicet stupňů. V současné době se také používá hodně skla, které rovněž není ideální. Například v Londýně měli problém, že ze skleněné budovy vytvořili nechtěně čočku, která následně rozpálila ulici pod budovou. Takže materiál má na klima ve městě velký vliv. Někteří architekti jsou toho názoru, že skleněné budovy nejsou dobré. Je to chyba, kterou jsme neřešili, a hlavně ve městech je skleněných budov plno. Potřebujeme místo toho více přírodních materiálů.
Je nějaká budova v Praze, která vás zaujala a která je dobrým příkladem, jak architekturou ochlazovat město?
Napadá mě například Drn na rohu ulic Národní a Mikulandské. Tam jsou na každém poschodí trsy trávy na fasádě. To je přesně, co potřebují města. Dům je díky rostlinám zastíněn, slunce nesvítí přímo do prosklených fasád. Je to jeden z příkladů, jak stavět domy, které mohou s klimatem pomoci. Ale moc takových příkladů v Praze není.
Jak je na tom v tomto směru Bratislava?
V Bratislavě se v první řadě snažím přesvědčovat lidi na bytových schůzích, aby si místo klimatizace do bytů domluvili na dům šetrnější zelenou střechu, ale nedaří se to. Lidé by zeleň sice chtěli, ale u souseda. Je pár osvícených lidí, kteří o to začínají žádat, ale ještě jich je málo.
O klimatizace byl loni v létě takový zájem, že často ani nebyly skladem.
Klimatizace je „perfektní“věc. V bytě si ochladím vzduch o jeden stupeň, ale venku tím ohřeji ovzduší o plus 2,7 stupně. Právě klimatizacemi lidé přispívají k tomu horku ve městě.
Navrhujete takzvané krtkodomy, tedy domy zčásti zahloubené do země. Jak takový dům funguje?
Úspory na energiích nebo životním prostředí můžete hledat buď v nějakých moderních smart technologiích, nebo můžete jít přírodní cestou. Pokud vím, že ve vysoké trávě na střeše je teplota 25 stupňů, tak v domě nemusím mít klimatizaci. V zimě napadne sníh, který funguje jako izolační vrstva, zemina má stabilní akumulaci tepla, takže nepotřebujete v zimě tolik topit. Nepotřebujete tedy moderní tepelné čerpadlo, které se nakonec stejně někdy rozbije, ale máte přírodní řešení, které je trvalé. To je největší výhoda toho domu.
Není to ale asi řešení uzpůsobené do velkoměsta.
To úplně ne, ale oslovila nás například hospodářská komora z města Děčín, kde chtěli vybudovat lanovku, ale nevěděli si rady se vstupní budovou. Spustili jsme lanovku dolů a vstup do lanovky jsme zabudovali do země. Na pohled tam vystupuje jen jedna stěna, zbytek je v zemi, aby park zůstal parkem. Fungují tam stejné principy jako u krtkodomu, tedy přírodní cesta k úspoře energií.