Útěk zločinců končívá v Praze

Dopadení hledaných zločinců v Praze bývá dílem pátrání či náhody, pomůže i rozbor ucha.

Jan Bohata

ŽIŽKOV Zabijáci, ale také drogoví baroni či „experti“na sofistikovanou finanční kriminalitu hledají úkryt v Praze. Naposledy v nenápadném žižkovském hotelu „lovci lebek“– policisté z odboru cíleného pátraní – zatkli Srba Čabu Dera, ve třech evropských státech stíhaného pro vraždu. Úlovky podobně „velkých ryb“však podle zkušeností policistů bývají spíše výjimkou. Detektivové z útvaru cíleného pátraní mají ročně na starosti okolo osmi desítek případů.

„Podle posledních informací cizinec zůstává ve vydávací vazbě. Učinit kroky ve věci vydávacího řízení je záležitostí Městského státního zastupitelství v Praze,“uvedla k aktuálnímu stavu případu Markéta Puci, mluvčí Městského soudu v Praze. O Dera má zájem justice v Maďarsku, Srbsku a Nizozemsku, v každé ze zemí kvůli vraždě. V Praze žil na padělané doklady, po zatčení s policisty spolupracoval.

Prvotní informace o hledaném muži policisté měli přibližně od počátku roku, a to na základě spolupráce s kolegy z Maďarska. Na začátku letošního ledna Čaba Der podle srbské policie na bělehradském předměstí Banovo Brdo z devítimilimetrové poloautomatické pistole CZ 99 zastřelil několika ranami do hlavy a hrudníku sedmatřicetiletého muže, otce dvou malých dětí. Stalo se tak před jeho domem, když nasedal do auta.

Útok zachytila bezpečnostní kamera jednoho ze sousedních domů. Bělehradská policie krátce poté v Subotici zatkla muže, který Derovi posloužil podle obvinění jako šofér. Podle srbských médií byl v den vraždy na Banovo Brdu na svobodě tři měsíce, ve vězení si odpykával trest za loupež. Der podle srbských novin byl již dříve odsouzen na 13 let za vraždu v srbském městě Novi Sad a pro podobný delikt jej vyšetřovala i policie v Sarajevu.

Potkanova skrýš nad Vltavou

„Česká republika je klidná destinace a zločinci si tady mohou dopřát luxus za rozumnou cenu,“uvedl k přednostem Prahy jako skrýše plukovník Jan Rybár, šéf policejních lovců lebek. Výhodou metropole je podle policistů i anonymita velkého města. „Plus představuje také v některých případech krajanská komunita i minimum jazykových bariér,“řekl jeden z pražských kriminalistů.

Dostat za mříže proslulé desperáty, kteří hledali bezpečné útočiště v české metropoli, většinou napomohlo cílené pátrání, shoda šťastných okolností, ale také komplikovaná vědecká expertiza.

Strážníci na konci října 2008 v Rytířské ulici rutinně kontrolovali šoféra. Ten jim ukázal slovenské doklady na jméno Milan Lupták. „Ukázalo se však, že takové doklady na Slovensku nebyly vydány,“uvedli tehdy policisté. Za krycím jménem se skrývala proslulá postava slovenské galerky Jozef Roháč alias Potkan, podezřelý z deseti vražd a pumových útoků.

Do análů podsvětí se výrazně zapsal už v roce 1985, kdy unesl s komplicem Ernestem Rečkou slovenského ministra zdravotnictví Imricha Hatiara, mimo jiné přítele prvního muže Československa Gustáva Husáka.

S rukojmím se pokusili dostat přes hranici na přechodu Petržalka u Bratislavy do Rakouska. Federální protiteroristická jednotka ÚZÚ únosce však po několika hodinách vyjednávání a manévrování zpacifikovala a osvobodila rukojmí. Trest 13 let si Roháč odpykával v Leopoldově, kde v roce 1990 došlo k proslulé vzpouře. V divokých 90. letech měl Roháč podle vyšetřovatelů podíl v řadě vražd nejen ve slovenském podsvětí.

V roce 2017 maďarská justice Roháčovi pravomocně potvrdila doživotní trest za pumový útok na budapešťské ulici Aranykéz a dvě vraždy spáchané roku 1998. Nepravomocný trest za vraždy uložily i slovenské soudy.

Méně dramatické, avšak neméně zajímavé bylo dopadení Philippa Besadouxe v Praze v roce 2006. Přes pět let jej hledal vrchní soud v Paříži, který vystavil zatykač kvůli praní špinavých peněz a dalším ekonomickým deliktům.

Manažer si nepohlídal uši

Pražští detektivové zatkli podezřelého, který pracoval jako manažer v jednom z velkých obchodů v centru. Ten však popřel, že je hledaným Besadouxem, a kriminalistům předložil jihoafrický pas.

Identifikaci komplikovalo, že francouzská policie hledanému nevzala ani otisky prstů, ani vzorek DNA. Policistům pomohli antropologové Kriminalistického ústavu takzvanou morfologickou analýzou mezi snímky hledaného a zatčeného.

„Tato analýza je založena na hodnocení morfologických (obdobných) znaků, jejich popisu a vzájemném porovnání za pomoci předem stanovených a definovaných pojmů,“vysvětlují antropologové.

Experti tedy hodnotili a porovnávali mezi snímky třeba míry přiléhavosti ušních lalůčků, tvar a šířku obličeje, čela a dalších markantů. Na základě analýzy antropologové potvrdili totožnost hledaného a Městský soud v Praze souhlasil s jeho vydáním do Francie.

Hlasová expertiza zase v roce 1999 pomohla identifikovat policii obávaného albánského obchodníka s narkotiky Prince Dobrošiho. Protidrogová centrála ho před 20 lety zatkla nedaleko hotelu Hilton. Justice ho vydala do Norska, odkud předtím uprchl.