Trumpova golanská ruleta
Americký prezident Donald Trump chce, aby USA uznaly, že Izraeli patří Golanské výšiny. Tedy území, které anektoval na úkor Sýrie. To může mít důsledky pro ruskou okupaci Krymu.
Po 52 letech nastal čas, aby Spojené státy plně uznaly ruskou suverenitu nad Krymem, který má kritickou strategickou a bezpečnostní důležitost pro Ruskou federaci a regionální stabilitu.“Tak nějak by mohl znít tweet nějakého příštího amerického prezidenta latinskoamerického původu v roce 2068, pokud do posledního tweetu Donalda Trumpa ohledně Golanských výšin, Sýrie a Izraele dosadíme jiné země.
A proč právě tyhle? Protože jsou analogicky nikoliv v nepodobné situaci, kdy vám soused zabere kus území, které je podstatné pro jeho strategické plánovaní, mezinárodní společenství to legislativně odsoudí sérií prohlášení, rezolucí, embarg a nový správce území si z toho nic nedělá. Jen si počká dostatečně dlouho na to, aby to nakonec všem přestalo vadit. Že si i tenhle rozměr v USA politici uvědomují, je jasné třeba z reakce Leona Panetty, bývalého ředitele CIA a ministra obrany, podle kterého tento Trumpův krok „vzbuzuje obavy“a „je těžké nesčítat dvě a dvě, prezident jasně podpořil Benjamina Netanjahua“.
Proč tedy Trump řekl teď něco takového? Protože je méně než tři týdny do izraelských voleb a nejdéle sloužící izraelský premiér potřebuje všechny karty, které mu spojenec ještě může poslat. Američané mají navíc vlastní zájem na výsledku voleb.
Trumpův zeť Jared Kushner poslední dva roky vyjednává americkou „matku všech obchodů“, tedy velký strategický plán nového Blízkého východu. Změna izraelského partnera po volbách by ho pravděpodobně vrátila na samotný začátek jednání stejně dramaticky, jako třeba pád saúdského korunního prince po vraždě novináře Džámala Chášukdžího.
Dojednat na Blízkém východě cokoliv totiž znamená udržet v klidu po dlouhou dobu veliký pytel blech, které se neustále žerou navzájem a k tomu si ještě recitují poslední tři tisíce let vzájemných výčitek a skoro všechny z nich jsou navíc pravdivé. Pomoc stávajícímu izraelskému premiérovi před volbami má podobný účel jako předchozí zametení saúdského problému dobrých šest sáhů pod koberec.
Jenom tweet, nic víc
Prezident Trump tím navíc mnoho neriskuje – tweet není právně nijak závazná záležitost, na fyzickém stavu Golan se nic nemění a všichni v oblasti si ještě pamatují, co říkával Moše Dajan po válce roku 1967, kdy Izrael získal kontrolu nad oblastí. „Bez Golan se nedá Izrael prakticky ubránit, leda bych měl v každém domě po cestě do Jeruzaléma tank.“
Komentář jednookého generála shrnul nejen to, jak je oblast klíčová pro vodní zdroje severního Izraele, ale i to, že z golanské hory Hermon za nemnoha jasných dnů skutečně dohlédnete až k Jeruzalému, zatímco za zády máte pohled na Damašek.
Prezident Trump tím navíc demonstruje trend, který si mnozí odmítají připustit. Sýrie, tak jak jsme ji znali, po občanské válce de facto přestala existovat. Už to není jedna Sýrie, jeden z nejvýraznějších sekulárních hlasů oblasti. Její zmučené tělo si místo toho rozebírají hráči sedící v Teheránu, Moskvě a Ankaře. Dnešní Sýrie ani po Asadově vojenském vítězství nemůže spoléhat na podporu arabských zemí a jiné přátele se srovnatelnými strategickými zájmy nemá.
Bývaly doby, kdy by Izrael za takový historický krok musel demontovat desítky osad na Západním břehu.
Nejzajímavější dvě otázky – zatím bez odpovědi – se tedy skrývají jinde. První z nich je zřetelná. Dostanou Američané výměnou za podporu nějaký ústupek od Netanjahua? Byl již předem dojednán v rámci Kushnerova „velkého plánu“? Nebo se Netanjahuovi opět podařilo z USA vytáhnout léta vyjednávaný strategický posun, aniž by musel obratem dodat stejně významnou diplomatickou protihodnotu? Protože tohle se mu již podařilo s americkým uznáním Jeruzaléma jako hlavního města, za které Izrael nezaplatil nic. Bývaly doby, kdy by za podobně významný historický krok musel aspoň demontovat desítky osad na Západním břehu, fyzicky bránících jakémukoliv smysluplnému jednání vedoucímu ke kompromisu přijatelnému pro obě strany sporu.
Druhá z důležitých otázek teď asi zaměstnává Kreml. Na jedné straně hraje tweet prezidenta Trumpa přesně do ruských karet vzhledem k jejich strategii na Krymu. Na druhé straně by Rusko teď mělo podpořit pozici většiny států v OSN, deklarujících Golany jako Izraelem dočasně okupované syrské území. To je situace jasně ve prospěch dávného ruského spojence, Sýrie. Bude moc zajímavé, jak si s tímhle rozporem Moskva nakonec poradí.
Ani bych se nedivil, kdyby se ukázal další strategický posun, ale tentokrát z Východu. Moskva má totiž už dlouho zájmy nejen v Damašku, ale i v Tel Avivu. Z devíti milionů izraelských občanů je 6,5 milionu židovského původu a z nich 900 tisíc přišlo z Ruska. To je pro srovnání třikrát víc Rusů, než žije třeba v Estonsku, a dvakrát víc než v Lotyšsku. Zahrát otevřeně proti Damašku a za Izrael je proto pro Moskvu v jistém okamžiku možné, jen jejich výsledná pozice bude mít v moskevském diplomatickém obchodě podstatně vyšší cenovku než tady v USA. Spojené státy totiž jako by nadále poměrně jednostranně spoléhaly na to, že finální „obchod obchodů“na Blízkém východě bude tak geniální, převratný, komplexní a trvalý, že jím hravě ospravedlní všechny dnešní strategické ústupky bez izraelské diplomatické protiplatby.