Vy nám tanky, my vám branky, znělo náměstím
Oslavy vítězství využila StB k provokaci. Zničený Aeroflot znamenal konec Dubčeka.
Po nočních oslavách zametali před padesáti lety pražští metaři na Václavském náměstí skleněné střepy z výlohy Aeroflotu. Se střepy a rozlámaným nábytkem skončily na smetišti i poslední zbytky svobod pražského jara.
Původně se hokejové mistrovství světa mělo hrát v Praze, ale komunisté se po událostech v srpnu 1968 obávali nepokojů. Světová hokejová federace turnaj přesunula do švédského Stockholmu.
Dvě překvapivá vítězství na mistrovství světa tehdy všichni brali jako odplatu za srpen 1968. Všem slavícím bylo jedno, že si Čechoslováci ze Švédska nepřivezou zlaté, ale jen bronzové medaile. Na Václavské náměstí přišlo 28. března 1969 vítězství 4:3 nad neporazitelnou „sbornou komandou“, sovětskou hokejovou reprezentací, oslavit sto padesát tisíc lidí.
Účastníci oslav se však stali účastníky dobře připravené provokace Státní bezpečnosti.
Obětí bouřlivých oslav se v Praze stalo zastoupení sovětské letecké společnost Aeroflot na Václavském náměstí. Zatímco se slavily úspěchy hokejistů, někdo vytloukl výlohy, rozbil nábytek a část ho před kanceláří na chodníku zapálil.
Incident se nikdy nepodařilo vyšetřit a nikdo za něj nebyl potrestán. Navíc se stal pro Sověty záminkou k pádu Alexandra Dubčeka a utužení normalizace.
„Vše nasvědčuje tomu, že to byla provokace StB,“říká Jan Kalous, historik z Ústavu pro studium totalitních režimů. Potvrzuje to ostatně svědectví Josefa Frolíka, příslušníka tajné policie, který v roce 1969 zběhl do USA. Základnou příslušníků státní policie byla údajně hlavní pošta v Jindřišské. „Tam se připravovali na útok na demolici Aeroflotu a po něm se tam vrátili a odtud je odvezl autobus,“popisuje Kalous.
O tom, že celý incident byl připravenou provokací, svědčí podle Kalouse i další okolnosti. Je doloženo, že v davu se na náměstí pohybovalo velké množství příslušníků v civilu. „Na náměstí večer a v noci chyběly hlídky VB. Přijíždí až v okamžiku, kdy je rozbitá výloha a zničené zařízení a pachatelé pryč,“popisuje historik.
Kdo přivezl kostky?
Záhadou jsou dvě hromady dlažebních kostek, které se před zastoupením Aeroflotu objevily. Nikde v okolí se chodník neopravoval, a dokonce nesouhlasila ani velikost kostek. Dlažba v okolí je z menších kostek, než jaké někdo přivezl před Aeroflot. „Vše působí dojmem, že k incidentu mělo dojít,“popisuje Kalous. Podle něj adekvátní k použití kostek by byla i případná prohra československého týmu. StB měla podle svědectví podobný incident proti Sovětům připravovat dlouho. „Nemuselo jít o Aeroflot, mohlo jít třeba o prodejnu sovětské knihy nebo něco takového. Hledal se důvod k politické změně, důvodem měl být právě útok na sovětský cíl,“vysvětluje historik.
Sovětské i československé orgány překvapila masovost oslav, kromě Prahy se odehrály na 68 místech tehdejšího Československa. Vyjma Prahy se nejvíce slavilo v Ústí nad Labem, Bratislavě a Košicích, kde také došlo ke střetu s bezpečnostními složkami. Státní moc znepokojila účast hlavně mladých lidí.
Domnělí pachatelé pražského incidentu se začali hledat okamžitě. StB se je údajně snažila identifikovat podle fotek a filmových záběrů. Ti, co byli předvolaní, ale tvrdili, že dorazili až v okamžiku, kdy byla výloha vyražená a prodejna zdemolovaná. Policie také prošetřovala řadu udání. „Stačilo napsat, že můj soused je protisocialistický živel a určitě tehdy byl na Václavském náměstí, a to stačilo, aby byl prošetřován,“
popisuje Kalous. Lidé pak těžko dokazovali, kde byli a co dělali.
Provokace StB se navíc stala záminkou k poslednímu varování od Sovětů a k utažení šroubů. Do Prahy přiletěl sovětský ministr obrany maršál Andrej Antonovič Grečko s jasným vzkazem. Když si nedokážete udržet pořádek sami, příště vyjedou z kasáren naše tanky.
Konec Alexandra Dubčeka
Tím, kdo se o to měl postarat, ale už nebyl Alexander Dubček. Tvář změn pražského jara ve funkci 1. tajemníka KSČ nahradil do tří týdnů od hokejových oslav Gustav Husák, pragmatický slovenský politik.
„Dubčekovi byla ještě přisouzena trapná role při potírání odpůrců režimu,“připomíná Kalous. Jako předseda Federálního shromáždění podepsal „pendrekový zákon“, který umožňoval brutální zákroky proti demonstrantům.
Při dalších protestech v srpnu 1969 už režim myslel na varování od Sovětů. Byly připraveny speciální zásahové síly, které postupovaly s maximální brutalitou.