Opatrně s tím potleskem
Důležitý rok 2019 začal národní tým rozpačitě. Co musí zlepšit?
Během zápasu zrovna divokou atmosféru nevytvořili. Příliš často se Eden nořil do ticha a chvílemi byl slyšet každý výkřik. Ale když přátelské utkání Česka s Brazílií skončilo, fanoušci na vyprodaných tribunách vstali a tleskali. Fajn, odnesli si pěkný zážitek. Mohlo je těšit, že s nadupanou Brazílií tým neudělal ostudu, naopak sehrál důstojný zápas, který v jeho neprospěch zlomily až dva góly v poslední desetiminutovce.
Jenže v aplausu by rozhodně nemělo zaniknout, že má fotbalová reprezentace problémy.
Dlouhodobé, na první pohled viditelné, a přitom obtížně léčitelné. Úvod roku 2019 je zvýraznil. Odhalil, jak moc Česko proti silným soupeřům zaostává a v čem má rezervy. A teď je na týmu, jak si tvrdou lekci s výsledným skóre 1:8 ze dvou zápasů přebere.
Když začne z pozitivního konce, může v ní najít pár plusů, od kterých se dá odrazit.
S pětigólovým kvalifikačním výpraskem v Anglii se celkem obstojně vypořádal. Neupadl do deprese, na silnou Brazílii se dokázal naladit a odbourat „blbou náladu“.
Nedá se mu upřít odvaha, s jakou se do jihoamerických hvězd pustil. Od první minuty vysoký presink, nebojácnost, energie – tenhle recept na Brazilce dlouho platil.
„Dodali jsme si sebevědomí. Ono to proti Brazilcům ani nejde jinak než si věřit,“prohodil trefně Lukáš Masopust, jeden z těch, kteří zanechali nejlepší dojem.
Do české hry vnesl neokoukaný záložník to, co jí dlouhodobě chybí: drajv u postranní čáry, odkud se v moderním fotbale často rodí nebezpečné nebo přímo gólové akce.
„Z takových zápasů můžeme dělat závěry pro další práci,“přemítal trenér Jaroslav Šilhavý. „Proti Brazilcům jsme si vyzkoušeli, že můžeme hrát náročně, takže to budeme používat.“
Tím lze plynule přejít k minusům a zeptat se: Proč stejně náročně Češi nezkusili hrát už ve Wembley?
Proč i proti Anglii nebyli aktivnější a favoritovi nástup do zápasu aspoň trochu neznechutili? Vždyť proti Brazílii hned ukázali: Jsme tady taky a zadarmo vám to nedáme!
Fotbal na top úrovni aktivitu vyžaduje, což pochopila třeba Slavia. Proti Seville šla jako jasný outsider, pomohlo jí štěstí, ale šla mu naproti troufalým herním stylem: pětinásobnému vítězi Evropské ligy dala ve dvou zápasech šest gólů.
V zápase s Brazílii to Češi zkusili vzít za stejný konec – a vida, ono to šlo. Jen je třeba vidět, že jim kromě přístupu nahrály i další okolnosti. Casemiro a spol. po dlouhé cestě pojali první poločas vlažně, téměř v plážovém rytmu. Čechům dopřáli prostor, v soubojích nedoráželi, dlouho jim chyběla snaha i tempo.
Když pak v závěru zapnuli, rozdíl se rychle projevil – i proto, že českou hru nabourala vynucená střídání.
Je důležité mít na paměti, že v kvalifikaci, kde vedle Anglie číhá Bulharsko, Černá Hora a Kosovo, Češi na ležérní styl podobný tomu brazilskému zřejmě nenarazí.
Dá se čekat, že všechny týmy budou hrát přímočaře, rychle, neúnavně napadat. A to reprezentaci v Londýně vůbec nevonělo. Šilhavý po vydařených zápasech často opakuje, že tým je na správné cestě. Teď je potřeba se jí držet a nebloudit – v Anglii se ukázalo, že pasivita a bránění požene Čechy leda do slepé uličky. Především proto, že se o defenzivu nemohou opřít a hlavní přednosti potřebují najít jinde. Největší problém řeší ve středu obrany: tam se sice zabydlel léta opomíjený Čelůstka, ale vedle něj ne a ne trefit správnou variantu. Kalas? Suchý? Kúdela? Nikdo z nich se zatím Šilhavému neukázal jako ideální řešení. A upřímně, moc dalších jmen se nenabízí. Hubník se reprezentace vzdal, Brabec v Plzni zatím nehraje, Stronatimu chybí těžké zápasy, Simič se trápí na lavičce, Lüftner z Kodaně je zraněný. Mezi náhradníky si Šilhavý v nominacích schovává bývalého kapitána Sivoka, ale ví, že v pětatřiceti by byl jen krátkodobou záplatou.
A tak Česko potřebuje defenzivní trable vyvážit kuráží. Už si ozkoušelo, že i s Brazílií se dá soupeřit, když je hlava správně nastavená, taktika vhodně zvolená a odhodlání nezmrazí zbytečný ostych. Stejnou odvahu potřebují Šilhavý a spol. i v kvalifikaci, která pokračuje v červnu. Rvát se o Euro v Prištině či Podgorici může být těžší než obstát doma v přípravě s pětinásobnými mistry světa.
Proti Brazílii jsme si zkusili, že můžeme hrát náročně. Budeme to používat.