Výchova dětí proti sebevraždě

Mladých lidí, kteří si sáhnou na život, neubývá. Pomoci má speciální program

Jsou to strašné tragédie a stávají se téměř každý týden. Jedna z posledních se odehrála v sobotu.

Krátce před polednem si na kolejích u obce Pivín na Prostějovsku vzaly život dvě osmnáctileté dívky. Podobně jako se rozhodly ukončit život jiné dvě kamarádky v dubnu před dvěma lety ve středních Čechách.

V Česku si ročně sáhne na život několik desítek mladých lidí. Podle statistik spáchalo v roce 2017 sebevraždu 31 mladých do 18 let, o rok dříve 26 dospívajících. Z dat pak vyplývá, že dětskou sebevražednost se nedaří snižovat.

Odborníci by chtěli trend zvrátit a mladé lidi naučit, jak stres zvládnout. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) proto už měsíce pracuje na programu ryze praktické psychosociální výchovy, která by se mohla do budoucna stát součástí základního vzdělávání. „Připravujeme půlroční program, který by se měl učit jednou týdně ve školách,“říká výzkumná pracovnice NÚDZ Kamila Dvořáková, jejíž tým už jedná s Národním ústavem pro vzdělávání (NÚV). „Zatím je program koncipován pro 2. stupeň základní školy, konkrétně 5. a 6. třídy,“říká oborová didaktička z NÚV Anna Pospíšilová.

Kritických čtrnáct let

Výuku nové výchovy, která se teď testuje asi v deseti školách, ve třídách realizují buď přímo učitelé, nebo školní psycholog. V jednom případě i psycholožka NÚDZ. S dětmi mluví třeba o vztahu k vlastnímu tělu, o mezilidských vztazích nebo se nacvičují řešení konfliktů. „V rámci všeobecného vzdělávání děti potřebují být vybaveny dovednostmi jako sebereflexe a emoční regulace. Dlouholeté výzkumy ze zahraničí ukazují, že kvalitně odvedené programy přinášejí ekonomickou návratnost skrze nižší výskyt rizikového chování a kriminality v dospělosti,“dodává Dvořáková. Smyslem projektu je pak také zvýšení povědomí mezi mladými o tom, že existuje i duševní zdraví.

Většina duševních potíží totiž vzniká ve věku do 14 let a většinou se neřeší. I děti a dospívající trpí poruchami, jako jsou úzkosti či deprese, které souvisejí s traumatickými zážitky či šikanou. Bez odborné pomoci mohou končit sebevraždou. „O tom, co se děje v nás, se nemluví. Děti nevědí, jak s náročnými situacemi pracovat,“říká Dvořáková. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky jsou ročně hospitalizovány v léčebnách skoro tři tisíce dětí do 14 let. Nejvíc s poruchami vývoje, chování a emocí, jako je autismus, ale i s úzkostí, depresí či poruchami příjmu potravy.

Doma se o tom nemluví, emoce se nesdílejí. Přiznat návštěvu psychiatra je potupa. Navíc většina mladých nemá o duševním zdraví skoro potuchy.

Příkladem, kam pak bezradnost může vést, je 14letý Tomáš. Při automobilové nehodě se mu zabili dědeček s babičkou. Chlapec nejdřív prožíval úzkost a stres, jež však neuměl řešit jinak než konopím. Postupem času přestal rozumět nejen sám sobě, ale přestali mu rozumět i spolužáci. Po několika letech se nakonec propadl do psychózy, pokusil se o sebevraždu a byl převezen do psychiatrické nemocnice.

Jeho příběh není tak výjimečný, dle statistik se s nějakou formou duševního onemocnění potýká každý pátý dospělý Čech, přičemž většina těchto potíží vzniká ve věku do 14 let. Ročně jsou hospitalizovány skoro tři tisíce dětí.

Nová psychosociální výchova, kterou chtějí odborníci do budoucna do školního vyučování včlenit, má teď ambici dětem ukázat, že stres, který na každého někdy působí, se dá zvládnout.

Část dětí se tak v rámci testování nového programu jednou týdně ve škole učí třeba používání konkrétních dechových či protahovacích technik. Program, který aktuálně čítá osmnáct lekcí, je ale mnohem širší. „Témata jsou moje tělo, emoce, naše vztahy, jak být laskavý sám k sobě, komunikace, ale i řešení konfliktů, reakce v konfliktu, co to vyvolává na druhé straně a co udělat, aby se konflikt zklidnil...“vysvětluje učitelka a členka pracovní skupiny programu Olga Daskin.

Učitel je přitom pouze tím, kdo téma přinese a koriguje, děti si pak praktické dovednosti mají přenést do běžného života. „Když něco nového vyzkoušejí, mají deníky, do kterých si zapisují,“přibližuje jednu z metod Daskin.

Jak přesně konkrétní hodinu vést říká učitelům metodika, kterou tým Národního ústavu duševního zdraví připravil. Vyučující tedy přesně ví, jaký je sled aktivit, dostane instrukce i otázky na závěrečnou reflexi.

Praxe totiž ukazuje, že mladí lidé si ve stresové situaci sami příliš pomoct nedokážou, mnohdy se i bojí o ni požádat. „O sebevraždě děti uvažují často ve chvíli, kdy se cítí zahnané do kouta, jsou zahlcené emocemi, které nedokážou unést nebo nedovedou najít cestu z nějaké pro ně náročné situace,“vysvětluje sociální pracovnice Lucie Zelenková z Linky bezpečí.

Jak (ne)poznám tragédii

Konkrétní indicie, zda dítě o sebevraždě uvažuje, však podle ní přesně určit nejde. „Smutek, deprese, ale i agrese nebo sebepoškozování můžou či nemusí být spojeny se sebevražednými myšlenkami,“dodává.

Obecně se psychické trápení může v závislosti na věku projevovat třeba tím, že se dítě začne vyhýbat kamarádům, rodině, přestává komunikovat, je smutné, má strach ze situací nebo míst, kde ho dřív nemělo, může se projevovat i agrese, pomočování, špatné spaní, sebepoškozování, objevit se mohou velké výkyvy nálad.

Příčiny, proč mají mladí lidé potíže, jsou ale i tlak a rychlost doby. „Množství informací, zaměření na výkon a klasické vzdělávání snažící se přizpůsobit 21. století, je stresující. To, co se k nám dostávalo dříve během čtrnácti dní, dostaneme za den. Evoluční posun je pomalý a technologie se vyvíjejí mnohem rychleji, než jsme fyziologicky schopni zvládat,“vysvětluje Kamila Dvořáková z NÚDZ.

Zásadní roli má stále rodina a hranice, kterou dítěti nastaví. Ta je někde moc přísná, jinde moc volná. „Děti se v tom pomyslně topí. Pak je jen krůček k tomu, že padnou do úzkostí, utíkají před povinnostmi a nechtějí životní situace, které generují nutnost překonávat překážky,“říká dětská psychoterapeutka Jana Divoká. „Objevují se směry propagující velmi volnou výchovu. Je to ale dost utopie, když dítě žije v reálném světě. Potom narazí a první neúspěch ho vrhá do bezmocnosti. Měli bychom deklarovat, že dítě hranice potřebuje, potřebuje se vyrovnávat se stresem a je třeba mu pomoct vhodnou podporou překážky překonávat,“uzavírá Divoká.