Míl: Bez jádra se Česko neobejde

Ani dva nové bloky v Dukovanech nevyřeší problém. Půjde jen o pouhou náhradu za dosluhujíci reaktory, říká vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.

Stát znovu začíná uvažovat, jak se pustit do výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech za stovky miliard korun. Plán počítá s tím, že uzavře smlouvy se společností ČEZ, která následně nové bloky postaví. Nebude to pro ni zcela bez rizika, ale dokument by ji měl ochránit před situací, kdyby se politici náhle chtěli postavit na hlavu. „Bez jádra se nemůžeme obejít. Po roce 2040 bude kvůli odstavování uhelných elektráren chybět výkon, který svou výrobou pokryje zhruba 40 procent spotřeby elektřiny. Regiony v severní části Česka nebudou pokryté, pokud jde o regionální soběstačnost a respektování principů energetické bezpečnosti,“říká Jaroslav Míl, od února vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.

Přišli jste s nápadem série smluv, které stát uzavře s ČEZ. Dostane jistotu, že stát projekt převezme, pokud něco při výstavbě krachne?

Za určitých podmínek ano. Od státu či přeneseně od Evropské komise může přijít nějaké legislativní či regulatorní opatření, které výstavbu zásadně zdraží nebo ten projekt úplně znehodnotí. A to by na svých bedrech neměli nést akcionáři. Investor jistotu potřebuje, aby si mohl půjčit peníze na úrovni nákladů financování, za které by si půjčoval stát. Stát však pochopitelně nebude zodpovídat za špatné investiční řízení.

Jak jste na tenhle model přišli? Už ho někde použili?

V Británii mají také smlouvu se státem pro výstavbu Hinkley Point. Jde však o zcela jiný typ smlouvy, kde stát nenese žádná rizika. Investorovi garantuje úroveň ceny za dodanou megawatthodinu. Ale všechna rizika si banky započtou do ceny úvěru. Výsledkem je dvojnásobná cena peněz proti modelu, který zvolili v Maďarsku. To se následně promítne i do ceny elektřiny. V důsledku je model pro britské spotřebitele zcela nevýhodný. Druhou cestou mohou být státní garance.

A nebude ta „naše“smlouva v podstatě také státní garance?

Běžná státní garance je bianco šek, protože stát pak zodpovídá za všechno, dostává se do nevýhodné pozice. Musí zaplatit za manažerské chyby, za všechno, co mu investor naúčtuje, ať už je to potřeba či ne. Z takové stavby se může snadno stát „dojná kráva pro kamarády“. Příkladů najdeme po světě dost. Smlouva, kterou chystáme, bude i s dodatky veřejná, bude mít „protikorupční“charakter. Management i lidé od státu si budou muset při definování svých požadavků dát pozor. Stát by navíc stejně potřeboval nějaký vhled do projektu, což pouze prostřednictvím dozorčí rady není možné. Díky této smlouvě jej mít bude. Nebude stavbu řídit, ale bude mít možnost ji kontrolovat.

Co se stane, když dojde k manažerské chybě, která projekt prodraží nebo úplně zastaví?

To je věc investora, tedy společnosti ČEZ. Ale tak je to u všech projektů. Nemyslím, že by se dopustili mnoha takových chyb, všichni budou extrémně opatrní. Ale pokud by se báli, neudělali by nic, neprovedli by žádnou rekonstrukci. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Přesto, nechal by stát zkrachovat firmu, která tu vyrábí přes polovinu elektřiny?

Nedivte se, že se ČEZ bojí zásahů ze strany státu, které by třeba mohly z dnešního pohledu vypadat iracionálně. Když se stavěly první dva bloky Temelína, dokonce v době, kdy už byl zprovozněn, se ve vládě hlasovalo, jestli se to nezruší. Několik ministrů – osm či devět – zvedlo ruku pro odepsání více než sta miliard a způsobení vícenákladů ve výši dalších sta miliard. Varianta pokračovat zvítězila jen těsně.

Nemůže v té smlouvě být potenciálně problém, že na obou stranách bude stát, byť jednou jen v pozici většinového vlastníka? Nezmizí pojistka pro menšinové akcionáře?

To se nějakou formou řešit musí. Ale kde měli menšinoví akcionáři pojistku, když se připravoval předchozí projekt dostavby Temelína? Rozběhlo se výběrové řízení, ale přitom ani nebylo požádáno o územní rozhodnutí. Kdyby nedošlo k pádu cen, tak by to všichni podporovali. Tato cesta je vůči menšinovým akcionářům férová. Smlouva musí být postavená tak, aby finanční instituce viděly, že rizika projektu jsou ošetřená a mohou půjčovat za relativně „levné“peníze.

Premiér Andrej Babiš si před časem povzdychl, že by bylo nejlepší, kdyby stát v 90. letech ČEZ nevypustil na burzu. Mělo by smysl nějak vyplatit nebo vytěsnit menšinové akcionáře?

To není moje kompetence. Ale k vytěsnění není žádný důvod, šlo by o dost agresivní krok. Pokud někdo nechce akcie držet, může je přece kdykoliv prodat. Já mám akcie od kuponové privatizace, pořád ve stejném množství. Z dlouhodobého hlediska se to vyplatí, výnos se počítá v delším období. Na české poměry je vlastně model – stát jako většinový vlastník plus minoritní akcionáři – funkční. Není jisté, že kdyby to stát vlastnil ze sta procent, že by to fungovalo lépe.

Minoritní akcionáři tvrdí, že tou smlouvou si prý jen kupujete čas, abyste pak nakonec od jádra couvli...

... ale jak zajistíme dostatek elektřiny? Když jádro nepostavíme, co tedy uděláme? Ze všech dostupných analýz vyplývá, že Česko potřebuje zdroj základního zatížení a žádný jiný bezemisní zdroj k dispozici není.

Například Německo jde cestou kombinace obnovitelných zdrojů a plynu.

Proti obnovitelným zdrojům nic nemám, zvedněme jejich výkon a umožněme jejich nedotovanou výstavbu. Ale lidé je moc neakceptují, nechtějí větrné elektrárny, Zelení blokují vodní elektrárny, takže nakonec skončíte u fotovoltaiky. A představa, že vše převedu na zemní plyn je iluze, jde o emisní zdroj. Navíc nemůžeme plně záviset na dovozu primárních surovin, jako ropa a plyn, ze zahraničí a navíc mít i výrobu elektrické energie z importovaných zdrojů. Nezbývá než jít cestou jaderných elektráren, protože nic jiného tu není.

Stále platná státní energetická koncepce počítá s tím, že podíl jádra v Česku bude za dvacet let 46 až 58 procent, výrazně víc než dnes. Máme k tomu směřovat?

Není to špatný dokument, ale musí se upřesnit. Jde o objemy výkonu, o schopnost provozovat soustavu i během krizových stavů. To se odvíjí i od toho, zda přijde extrémní rozvoj obnovitelných zdrojů a systému na skladování energie. A kolik to vše bude stát. Koncepce navíc nepostihuje reálný cenový a investiční výkon v okolních zemích. Nerespektuje principy energetické bezpečnosti státu při krizovém vývoji v Evropě a důrazném uplatňování národních zájmů u našich sousedů či v klíčových zemích EU. Uvažujeme o zdroji s životností do roku 2100. Pokud jde o jádro, nynější návrh je extrémně konzervativní, počítá s 1 200 a maximálně s 2 400 megawatty výkonu v Dukovanech.

Kolik a jaké bloky by tam měly stát?

Přesná konfigurace není jasná, o tom by bylo předčasné diskutovat. Bude to minimálně jeden blok, s velkou pravděpodobností dva. Dodavatelé vědí, že elektrárnu postavit musíme, že výběrové řízení bude myšleno vážně. Ale necháváme si nepatrně otevřené dveře, situace se může změnit.

V čem?

Může přijít průlom v technologii, třeba malé modulární reaktory, které fungují lépe v soustavě s obnovitelnými zdroji, staví se kratší dobu a reálně jsou pro naši soustavu vhodnější. Nebo průlom nepřijde a půjdeme na variantu dvou velkých bloků, popřípadě po roce 2050 na maximalistickou spočívající ve třech blocích. Nezapomeňme, že dva bloky neřeší problém, před nímž bude země stát. To je jenom náhrada dosluhujících bloků v Dukovanech. Kvůli odstavování uhelných elektráren a ukončení provozu stávajících Dukovan zmizí po roce 2040 výkon šesti tisíc megawatt, to jsou tři dnešní Temelíny. Bude chybět výkon, který svojí výrobou pokrývá zhruba 40 procent spotřeby elektřiny. To není objem, který bychom dokázali ušetřit. Navíc úspory budou hodně drahé, vyjdou na stovky miliard korun. Také budou chybět bloky, které by spolehlivě pomáhaly soustavu řídit.

Kritici jádra tvrdí, že je to naopak výstavba jaderných elektráren, která se ekonomicky nevyplatí.

Cena za elektřinu z uhelných či plynových elektráren, pokud se zahrnou náklady na emisní povolenky a přepočte se to na současné ceny, se už teď dostává nad ceny elektřiny z jaderných elektráren. Pokud máte levné finanční zdroje. Dnes nejvíc elektrárnu zdražují „drahé“peníze, nedostatečná příprava a předem nezajištěná povolení, což následně vede k prodlužování výstavby. Před dvaceti lety se také říkalo, že Temelín je drahý. Dnes se říká, že ČEZ vděčí za vysoké zisky zčásti právě jaderným elektrárnám.

Česko bude výstavbu reaktorů projednávat také v Evropské unii. Už s Komisí jednáte, jak se na tenhle model tváří?

S nimi má smysl se bavit, až budeme přesně vědět, jaká je naše představa a mít něco na papíře. To by mělo být během letošního roku. Nemá cenu jezdit do Bruselu a říkat jim, že chceme stavět, ale nevíme kdo, jak se projekt profinancuje, jak budeme vybírat dodavatele. Musíme postupovat krok za krokem. Ve středu poprvé zasedal rozšířený vládní výbor, kde jsou i zástupci opozice, a myslím, že v zásadních věcech v něm panuje shoda. Bez politické podpory se projekt realizovat nedá. Pochopitelně bude potřebné zorganizovat i užší sezení, protože snahou je mít stejné informace a znalosti a není cílem nikoho „válcovat“. Navíc si uvědomují, že moc času už nezbývá, nemůžeme nechat republiku bez proudu.

To opravdu hrozí?

Viděl jsem reálné analýzy skutečného, ne politicky deklarovaného, vývoje v okolních zemích. Není možné se dostat do stavu, kdy výkon nebudeme schopni ani dovážet. Německo se po odstavení uhelných elektráren stane po roce 2040 importní zemí. Navíc řada okolních zemí neplní proklamované snižování emisí CO 2, což povede k dalšímu zdražování ceny povolenek.

Máme pořád dostatek odborníků, kteří tak rozsáhlý projekt zvládnou?

ČEZ má stále investiční tým, který se podílel na zrušeném tendru. Musí mít lidi, kteří s tím mají zkušenosti. A ne, že se to na projektu učí. To je i jeden z důvodů, proč to nemůže stavět stát. Představa, že si založí společnost a jde to s tabulkovými platy řešit, je nereálná. A jiní lidé než v ČEZ tu stejně nejsou. Je třeba to odmakat. Dnes je navíc problém, že se hodně lidí schovává za razítka, bojí se udělat rozhodnutí, aby je nikdo nepopotahoval. Na vše svolávají komise, čímž se věci neřeší, jen odsouvají. My už nemáme žádný časový prostor k dalšímu posunutí. Dana Drábová kdysi s nadsázkou řekla, že na jedné i druhé straně musejí být lidi, kteří jsou pro to ochotní umřít. Pokud tu nebudou, nedá se to postavit.