Harry Jelínek po izraelsku ve Francii
Jak nalíčený „ministr zahraničí“pumpoval z bohatých „výkupné“pro Francouze zajaté džihádisty v Sýrii.
Milan Vodička
Ti muži snad museli vidět film Velká sázka o malé pivo, v němž podvodník Harry Jelínek prodá americkému milionáři Karlštejn.
Nebo aspoň viděli film Podraz, neboť i tam je očividná inspirace.
Anebo viděli jen záběry francouzského ministra zahraničí Jeana-Yvese Le Driana. Ta tvář jim přišla povědomá. Připomínal jednoho z nich. A na tom postavili plán podvodu, který jim vynesl osm milionů eur.
Muž, který vypadal jako francouzský ministr, předstíral, že je opravdu francouzský ministr.
Aby všechno bylo dokonalé, měl k ruce profesionálního maskéra.
A jako ministr diskrétně oslovoval podnikatele a manažery s žádostí o peníze, aby mohli být vyplaceni chudáci Francouzi, kteří trpí v zajetí džihádistů v Sýrii nebo v Mali.
Falešný Le Drian se s nimi nescházel přímo. Dělal to jako třeba afričtí podvodníci, když na dálku tahají z žen peníze a předstírají, že jsou američtí vojáci na misi.
Jenže tihle muži k mailům a telefonátům ještě něco přidali.
Vrcholným trumfem byl Le Drian. Přímo on.
Nemůže se samozřejmě scházet s kdekým, na to je příliš zaneprázdněn spoluřízením světa.
Ale na krátký rozhovor po Skypu si čas udělat může.
A tak měli podvádění Francouzi najednou přímo před sebou na monitoru ministra zahraničí.
Byl to on. Pleška, ustaraný výraz. Seděl ve své velkolepé pracovně. Na stěně obraz prezidenta Macrona, jak to má být, v pozadí francouzská vlajka.
Jediný drobný rozdíl: byl asi tak o 3 300 kilometrů dál, než měl být. „Pracovna“nebyla v Paříži, ale v Netanji, což je plážové město kousek od Tel Avivu. Jinak bylo vše přesné, nábytek v pracovně byl pronajat podle fotografií.
Můžete si představit, co asi „ministr“říkal.
Rozumíte, pane řediteli, my jako francouzská vláda na to nemůžeme platit výkupné, to je proti oficiální politice. A tak nás napadlo, že vaše vlastenecká firma by to mohla udělat za nás. Pak se vyrovnáme jinak.
A drahý pane, je vám jistě jasné, že o tom nesmíte nikde hovořit, protože byste tím, mon dieu, zdiskreditoval Francii. Nikdo nesmí vědět, že platíme výkupné džihádistům. Excellent! Francouzská republika vám to nikdy nezapomene. Skoro je zdáli slyšet Marseillaisa... Ti muži byli tři. „Ministr“, „vedoucí štábu“a tajemník. Všichni sice Izraelci, ale také Francouzi, protože ve Francii vyrostli a do Izraele přišli až před několika lety.
Před měsícem byli zatčeni, nyní vše popsal francouzský tisk.
Oslovili asi 40 osob, zatím se ví jen o jednom člověku, který naletěl. Stálo ho to osm milionů. Teď měl „ministr Le Drian“rozehranou ženu, která přislíbila dva miliony, ale pak šla na policii.
Ta zalarmovala izraelské kolegy a ti podvodníky zatkli – zrovna když telefonovali se svou vyhlédnutou obětí. Spadla klec, jak bylo řečeno ve filmu Podraz.
Tady to dopadlo jinak. A tak po „Le Drianovi“zůstala v Netanji jen luxusní jachta, ale i ta už byla stejně zabavená.