„Vracím do měst přírodu“
Japonský architekt Sou Fudžimoto rád spojuje budovy s rostlinami. Stavět by chtěl i v Praze
Martin Bajtler
PRAHA V Budapešti staví Dům hudby, pro Paříž navrhl projekt Tisíc stromů a ve francouzském Montpellier stojí jeho obytná věž White Tree tower, která připomíná borovici. Nyní se světově uznávaný japonský architekt Sou Fudžimoto uchází o možnost stavět v Praze. Spolu s dalšími jedenácti architekty soutěží o autorství komplexu budov, který se chystá developer Central Group stavět na místě bývalého Telecomu na Žižkově.
„Rád spojuji architekturu s přírodou,“říká architekt.
Co vás přimělo k tomu, přihlásit se do architektonické soutěže v Praze?
Loni v létě jsem byl pozván do Prahy na architektonickou konferenci reSite, abych se ujal jedné z přednášek. Někdy poté byla vyhlášena tato soutěž, která mě zaujala. Mimo jiné proto, že jsem si návštěvu Prahy velmi užil. Řekl jsem si tehdy, že by bylo skvělé vytvořit nějakou stavbu i pro Prahu. Je to překrásné město s úžasnou historií, a navíc je pozemek, o jehož zástavbu se soutěží, vedle hřbitova, takže je tam plno zeleně. Vztah přírody a architektury je pro mě velmi důležitý.
Jak na vás Praha působí? Oblíbil jste si tu nějaké budovy?
Neznám jich tolik, abych to mohl úplně dobře posoudit. Samozřejmě je skvělý Tančící dům od Franka Gehryho. A například v této budově (Drn na Národní třídě, pozn. red.) jsem poprvé a velmi se mi líbí. Má pěkné interiéry a fasáda budovy je sice ze skla, ale je tam i pletivo se zelení, což vytváří harmonii. Jsem rád, že i v tak historickém městě vznikají takové budovy.
Ohledně moderních budov v centru se v Praze táhne dlouhá diskuse. Některým lidem nová výstavba v historickém jádru vadí, jiní by chtěli naopak moderních budov více. Jak vy vnímáte moderní stavby v historickém jádru města?
V podstatě souhlasím s oběma tábory. V každém případě je potřeba být velmi citlivý a vnímavý, pokud hodláte do takto historického města umisťovat současnou architekturu. Ale pokud je to uděláno dobře, tak mohou nové budovy dát městu nový život. Je dobré každý případ podrobně prodiskutovat. Jsem zastáncem toho, stavět nové věci, ale měly by respektovat historii místa a tradice.
Takže důležité je najít nějakou rovnováhu.
Ano. Naše studio má kancelář také v Paříži. A Paříž je na jednu stranu velmi striktní, co se týče ochrany historických částí města. Na druhou stranu ale čas od času povolí vznik nových budov. Tato harmonie, nebo chcete-li kontrast, vždycky dělá město aktivním. Je to velmi citlivá, ale zdravá diskuze.
Jak jste přistupoval k tomuto aktuálnímu projektu v Praze? Bral jste v potaz pražská specifika? Jak vlastně navrhujete budovy v různých městech?
Pokaždé, když navrhujeme budovu na nějakém jiném místě, snažím se pochopit jeho charakteristiku, tradice a historii. A toto pozadí se snažím vždy respektovat, stejně jako místní kontext, blízké sousedství budoucí budovy a podobně. To je základ, díky němuž pokaždé objevím něco speciálního. Nesnažíme se do města naroubovat nějaký univerzální projekt.
A jaký kontext byl pro vás inspirací v případě Prahy?
Museli jsme zhodnotit nejbližší okolí místa, kde se má stavět. Hřbitov na jižní straně, hlavní ulice, zástavba směrem na západ a podobně. Zkoumali jsme, jak vypadá nejbližší okolí, a také jsme se snažili porozumět Praze jako městu. Nežiji tu, ale snažil jsem se vstřebat středověkou historii stověžaté Prahy. Ale zároveň jsem se snažil přijít s něčím jiným, abychom vytvořili zajímavý kontrast. Jelikož je vedle zelený hřbitov, bylo hlavním úkolem to, jak zapracovat do návrhu zeleň.
Příroda, stromy a zeleň jsou ve vašich projektech často velmi významným prvkem. Proč tomu tak je?
Z velké části to vychází z prostředí, odkud pocházím. Narodil jsem se a vyrostl na ostrově Hokkaidó. Je to severní ostrov Japonska, kde je hodně zeleně. Můj domov byl doslova uprostřed lesa. Les a stromy byly tedy prostředím, ve kterém jsem vyrůstal. Nyní žiji v Tokiu, kde přednáším na univerzitě. A ačkoliv je Tokio velmi umělé prostředí, svým způsobem připomíná takový umělý les. Uvědomil jsem si, že příroda a město sice vypadají na první pohled rozdílně, ale v jádru mají jako životní prostředí pro lidi mnoho společného. Architektura nevytváří jen místo, kde lidé bydlí. Měla by reflektovat i přírodu, a to nejen zeleň, ale i déšť, sluneční svit, vítr, oblohu. Navíc je v současné době důležité myslet i na udržitelnost. Dvacáté století bylo spíše mechanické, teď hledáme možnosti, jak spojit přírodu s architekturou.
Používáte tedy stromy a zeleň jen pro vizuální stránku, nebo mohou tyto prvky pomáhat třeba s horkem ve městě?
Pokud do architektury zapojíte přírodní prvky, tak rozhodně můžete pomoci město ochlazovat nebo doplňovat kyslík. A zároveň zeleň může působit pozitivně i na psychiku lidí. Takže to není jen dekorace, ale snaha vytvořit skutečně lepší prostředí pro život.
Hodně používáte také bílou barvu. I ta má nějaký vztah k přírodě?
Výhoda bílé barvy je ta, že se dokáže měnit podle okolí, podle barvy světla nebo podle ročního období. V létě odráží zelené listy, na podzim zase zežloutne a zrudne. Ale ne vždy bílou barvu používáme. Někdy volíme třeba kámen typický pro dané místo.
Váš aktuální projekt pro Prahu zatím vidět nemůžeme, protože soutěž ještě neskončila. Budu předpokládat, že je podobný jako vaše další práce. Myslíte si, že je Praha připravena na nějakou vaši stavbu?
Doufám že ano. Je skutečně úctyhodné, že má Praha tak bohatou historii, ale život se mění. Pokud se podaří vytvořit pojítko mezi historií, současným životem a budoucností, tak by to mohlo fungovat. Nevím, jestli se to povede teď, ale bylo by pěkné, kdybych tu mohl pracovat na projektu.
Na kolika projektech aktuálně vaše kancelář pracuje?
Přesné číslo vám z hlavy neřeknu, ale bude to něco okolo třicítky projektů. Máme kancelář v Tokiu a Paříži. Kancelář v Tokiu pracuje na projektech v Japonsku, Číně a některých evropských zemích. Pařížská pobočka pracuje hlavně ve Francii, Švýcarsku, Belgii. Baví mě, že máme velmi rozmanité portfolio. Od malých obytných domů, přes rezidenční projekty, muzea, univerzitní budovy, knihovny až po koncertní sály.
Váš pařížský projekt nazvaný Tisíc stromů získal ocenění Best Futura Project na prestižních MIPIM Awards. Můžete ho trochu přiblížit?
Před třemi lety jsme se účastnili soutěže v Paříži. Celý koncept soutěže spočíval v obnově města. Bylo vybráno asi dvacet různých pozemků, které se měly změnit, a naše kancelář pracovala na projektu u stanice metra Porte Maillot. Jde o místo hned vedle městského okruhu a je velmi viditelné, když přijíždíte do Paříže od letiště. Chtěli jsme přenést do města jakýsi levitující les. Respektujeme výškové limity Paříže, ale vnášíme na úroveň střech prvek lesa. Vytváří to zajímavý kontrast mezi všemi těmi okolními budovami. Bude tam bydlení, kanceláře, hotel, obchody. Stromy budou na střeše, ale také v nižších patrech, aby k nim měla přístup veřejnost. Stavba bude tedy fungovat i jako park. V minulosti byl totiž v těch místech zelený pás kolem Paříže, který se později změnil na dálnici. Teď je čas vrátit zeleň zpět.
Pokaždé, když vzniká nová budova, řeší se, zda jde o dobrou, nebo špatnou architekturu. Jaká podle vás má být kvalitní architektura?
Řekl bych, že kvalitní architektura dokáže krásně skloubit různé aspekty daného místa. Dobrá architektura by měla umět spojit historii, psychologii, vášeň, pohodlí... Všechny tyto prvky musí být integrovány do finálního projektu. Dobrý projekt je zároveň komplexní, ale i vizuálně jednoduchý, aby mu mohli lidé rozumět. Dobré také je, když stavba přináší nějaké překvapení, něco nového, neokoukaného.
Pamatujete si na svůj první dům, který jste navrhl?
Jistě. Nebyl to ale obytný dům, byla to budova, kterou jsem navrhl pro mého otce. Otec byl lékař psychiatr a přál si ke své ordinaci přistavět místnost pro skupinové aktivity pacientů a workshopy. V tu dobu jsem byl čerstvý absolvent a neznal jsem téměř nic, ale naučil jsem se tím hodně.