Pozor na asijskou kuchyni
„Nedoporučuji naopak adorovat asijskou kuchyni. V Číně mají více nádorů žaludku a jícnu, což není náhoda,“říká přední gastroenterolog Julius Špičák.
Otom, co je endoskopie, má už většina lidí nějaké povědomí, možnosti tohoto oboru se však v posledních letech nesmírně rozšířily. Přednosta Kliniky hepatogastroenterologie pražského IKEM Julius Špičák podotýká, že se uplatňuje například jako šetrná alternativa chirurgických operací obezity. Tato nemoc začíná být pro Čechy stále větší hrozbou, současná medicína však motivovaným pacientům nabízí nová, šetrnější řešení. Nové možnosti endoskopie přibližuje lékař a hlavní organizátor celoevropské konference, jejímž dějištěm se od 2. do 4. dubna stane pražský Palác kultury.
Pane profesore, můžete léčbu obezity endoskopickou metodou trochu přiblížit?
Předesílám, že tato léčba by měla být komplexní, což spočívá v úpravě životního stylu, dietě a podávání léků na snížení chuti k jídlu. V mezních případech se obezita léčí chirurgicky, čili redukuje se prostor žaludku nebo se zkracuje střevo. Totéž umí dnes a šetrněji také endoskopie. Když to zjednoduším, objem žaludku se zmenší vnitřními stehy, což je nesmírně bezpečná a v podstatě ambulantní metoda. Alespoň u nás jsme v této souvislosti nezaznamenali žádnou vážnou komplikaci.
Čili žádný skalpel?
Není ho potřeba. Endoskopicky můžeme zmenšit žaludek, a dokonce vyřadit z provozu část střeva, a to pomocí dvou magnetů. Jeden zavedeme do zvolené oblasti ústy, druhý přes konečník. Jejich přiblížením vznikne komunikace mezi střevními kličkami, protože střevní stěna znekrotizuje.
Dnes se mluví o pandemii obezity, plyne z ní nějaká méně známá hrozba pro zdraví?
Například to, že významně zvyšuje riziko rakoviny jater. Dříve bývaly nemoci tohoto orgánu spojené nejčastěji s alkoholem, dnes je nejčastějším důvodem pro transplantaci jater jejich ztučnění způsobené právě obezitou. V takových játrech častěji vzniká nádor. Přitom tlouštíků v populaci nezadržitelně přibývá. Dnes si ovšem nedovolíte nazvat někoho obézním, v rámci takzvané politické korektnosti se to stalo společenským tabu.
Naše zdraví pustoší špatná životospráva a nedostatek pohybu. Proč se to nelepší, když tohle víme?
Stravovací zvyklosti se formují už v rodinách. Učitelky ve škole vám dnes řeknou, že rajskou nebo čočku, čili dříve běžná jídla ve školních jídelnách, dnešní děti jednoduše nejedí. Jediné, co nevyhodí, je pizza. Mají z domova vypěstované návyky na velmi ostré chutě. Než aby akceptovaly ty fádní, raději si skočí pro něco do fastfoodu. Dospělí podléhají tlaku firem, které vydělávají na nezdravých potravinách. A tak bych mohl pokračovat.
Na druhé straně víme, že pokud je opravdu zle, vyřeší to za nás lékaři. Nevidíte v tomto přesvědčení odvrácenou stranu medicínského pokroku?
Asi ano. Je pravda, že na medicínu mnozí lidé pasivně spoléhají. Operace je třeba na chvíli postraší, ale pak se vrátí k původním zvyklostem. Podprahově očekávají, že časem bude na trhu nějaká zázračná tabletka a oni budou moci jíst jako bezední. Což se samozřejmě nikdy nestane. Popravdě, medicínu to dobře živí a i ona má tendenci chovat se účelově.
Přitom slyšíme i názor, že Češi jsou tak říkajíc zdravotně negramotní. Také si to myslíte?
Dnešní člověk je informacemi zahlcen, což vede k tomu, že se v nich neorientuje a přestává je vnímat. Stejně jako není s to odhalit různé fake news, čili falešné zprávy. Internet jimi přetéká. Apeloval jsem na ministerstvo zdravotnictví, aby šířilo stručné a odborně garantované informace.
Napadá vás nějaká hodně rozšířená fake news?
Tak třeba je mezi lidmi stále rozšířen mylný názor, že káva škodí zdraví, protože způsobuje vysoký krevní tlak a vředy. Ve skutečnosti je zdraví prospěšná, jelikož snižuje riziko nádorového bujení, například právě rakoviny jater. Přeceňuje se negativní vliv stresu, který se ve skutečnosti podílí na vzniku nemoci jen okrajově a také velmi individuálně. Že by vyvolal vředy na dvanácterníku, jak se traduje, je naprostý nesmysl. Také není zrovna šťastné, že jsme v Česku začali adorovat asijský způsob života včetně východního stravování.
Copak je asijská kuchyně nezdravá?
Mně čínská kuchyně také chutná, nicméně není náhoda, že se rakovina žaludku a jícnu v té oblasti vyskytuje daleko častěji než u nás. Také tam mají nižší průměrnou dobu dožití.
Chcete říct, že to souvisí s nějakou potravinou?
Rád bych se vyvaroval zjednodušení, protože na vzniku většiny chorob se vždy podílí více faktorů včetně genetiky a vnějšího prostředí. Nicméně problémem čínských potravin je, že mohou být kontaminovány znečištěním. A to už nikdo neřeší. U nás bereme každou trávu nebo houbu z Číny automaticky jako úžasně zdravou pochutinu, aniž víme, kde byla vypěstovaná. Nedávno jsem navštívil jednu velmi turistickou oblast v Barmě a příroda tam byla tak intoxikovaná, že v blízkém jezeru vyhynuly ryby. A kolem se pěstovaly potraviny.
Občas slýcháme, že nás zabíjí blahobyt. Jak to, že co do zdravotního stavu tak zaostáváme za ještě bohatšími Skandinávci?
Každé etnikum se chová jinak, má svébytnou historii. Díky své profesi jsem zcestoval velký kus světa a ve Skandinávii mám mezi lékaři i osobní kontakty. Nejenže tam žijí déle, ale mají naději dožít se vysokého věku ve zdraví, na rozdíl od Čechů, kteří toho ve stáří i více prostůňou. Myslím, že je to tím, že Skandinávci vyznávají uměřený styl života, nejsou tak poživační. Ve Švédsku třeba dlouho nebyla ani žádná michelinská restaurace. Zkrátka promítá se do toho odlišnost mentality, jižní národy jsou ještě za námi. Ukázněnost seveřanů je vidět třeba i na tom, že většinu základních endoskopických výkonů tam zvládnou bez uspání. Na rozdíl třeba od Francouzů, kteří je akceptují pouze v celkové anestezii.
Skutečně? Vraťme se tedy ještě zpátky k endoskopii, je její síla i v diagnostice?
Také v tomto směru se nám otevírají široké možnosti. Touto metodou si můžeme přímo prohlédnout vnitřní tělesné dutiny nebo orgány pomocí speciálního optického přístroje. Čili jde o základní screeningovou metodu na vyhledávání časných stadií nádorů. V tom nemá žádnou plnohodnotnou alternativu. Podle jistého bonmotu umřít dnes na rakovinu tlustého střeva je hloupost. Stačí totiž zajít po padesátce na kolonoskopii, neignorovat prevenci.
Pokud jde o výše zmíněnou léčbu, nezlobí se chirurgové, že je endoskopie připravuje o práci?
Je pravda, že zákroky, které byly ještě tak před deseti či patnácti lety doménou chirurgů, se přesouvají do oblasti endoskopie. Samozřejmě v zájmu pacienta. Tímto způsobem dokážeme odstranit 90 procent nepokročilých nebo nezhoubných nádorů. Dále zastavit krvácení ve všech oblastech trávicí trubice, což je v podstatě běžná komplikace, a dokonce příčina úmrtí ve starším věku. Takto řešíme i většinu chorob žlučového ústrojí a slinivky břišní, mám na mysli její akutní i chronický zánět. Endoskopie se uplatňuje i v léčbě diabetu. Stále přibírá stále nové techniky a nové instrumenty. V diagnostice nabízí i mikroskopický pohled, obraz se bude vyhodnocovat automaticky. Dnes už žádný endoskopista není schopen zvládnout všechny metody.
Napadá vás nějaká konkrétní novinka v léčbě?
Jednou atraktivní novinkou je například léčba choroby, která se nazývá achalázie.
O co jde?
Je to funkční problém a projevuje se tím, že dotyčný ztrácí schopnost polykat. Jícen se přestává pohybovat. Dřív se jícen chirurgicky protnul, dnes nemoc zvládneme endoskopicky přes dutinu ústní. Uvolníme záklopku mezi jícnem a žaludkem a jídlo zase normálně prochází. Poprvé uskutečnili tento zákrok v roce 2009 v Japonsku, o tři roky později jsme takto vyléčili prvního pacienta v rámci východní a střední Evropy na našem pracovišti. Dnes je náš soubor takto ošetřených jeden z největších v Evropě, blíží se už ke čtyřem stovkám.
Podobně unikátní zákroky budete prezentovat i na pražské konferenci?
Nejen slovně. Součástí programu je i provádění některých zvlášť zajímavých výkonů, které se budou živě promítat do kongresového centra.
Působíte jako kongresový ambasador, máte bohaté zkušenosti s pořádáním těchto akcí. Je to úspěch, když se takto prestižní konference koná právě v Praze?
Určitě je. V lékařské komunitě vládne velká soutěživost a vrcholným měřítkem úspěchu je i to, když vám mezinárodní společnost svěří takovou akci. V roce 2020 v Praze dokonce chystáme světový gastroenterologický kongres. Samozřejmě hraje roli i to, že je Praha oblíbenou kongresovou destinací. Je bezpečná, dostupná, má dost kvalitních hotelů. Z takové velké akce profitují obě strany, protože pořádání kongresů je také velkým byznysem. Jsou města vyloženě na pořádání kongresů zaměřená, jako je Vídeň nebo Barcelona.
Dá se tedy říct, že čeští lékaři mají v cizině vysoký kredit?
To dosud mají. Stinnou stránkou ovšem je setrvalé odcházení elitních absolventů. Povolání lékaře se dědí a většina mých kolegů má děti mladé lékaře. Snad na osmdesát procent jich pracuje v zahraničí včetně mé dcery. A my, jejich rodiče, jsme rádi. To je v podstatě tragédie.
Schválně přeháníte, že?
Nikoliv, nicméně chci skončit optimisticky. Příjmy personálu se navyšují a vědecké instituce a univerzity díky novému hodnocení výzkumu získávají instrument, který, doufám, bude nastupující generaci motivovat, aby se uplatnila v domácím prostředí.