Nový šéf KDU-ČSL Marek Výborný má cíl: 10 procent a vláda
Lidovci budou hrát roli při sestavování příští vlády, věří jejich nový šéf.
Poptávka po věcné, kultivované, konzervativní, středopravicové politice je.
Poslaneckou lavici pravidelně střídá za učitelskou katedru na pardubickém gymnáziu v Mozartově ulici, kde vede maturitní seminář. Po víkendovém sjezdu KDU-ČSL v Brně, na kterém byl zvolen předsedou strany, však Marek Výborný ví, že jde načas o jeho poslední školní rok. V rozhovoru pro MF DNES mluví o tom, jak chce přivést stranu do vlády a být v ní ministrem školství.
Před osmnácti lety, shodou okolností taky v Brně, se váš otec Miloslav Výborný rozhodoval, zda přijme kandidaturu na post předsedy KDU-ČSL. Nakonec se rozhodl do toho nejít. Radil jste se s ním o své kandidatuře?
V taťkovi mám velký vzor, že politiku lze dělat slušně a poctivě. Také jsem mu vděčný za to, že v těch zásadních věcech mi říká svůj názor, ale ve finále se vždycky musím rozhodnout sám. Není to tak, že by to byl můj přítel na telefonu. Ohledně mé kandidatury mi spíš naznačoval, co všechno to s sebou ponese.
Kde vidíte lidovce po příštích sněmovních volbách?
Chci a budu předsedou úspěšné KDU-ČSL. Výsledek musí být takový, abychom byli významným hráčem při sestavování příští vlády a dokázali tak naplnit program. Chci, aby KDU-ČSL usilovala o ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo školství.
Jaký zisk si představujete?
Poptávka po věcné, kultivované, konzervativní, středopravicové politice je. A důkazem je výsledek Pavla Fischera v prvním kole prezidentské volby, který byl přes 10,5 procenta. Kolem tohoto čísla bych viděl voličský potenciál KDU-ČSL a tam bychom měli směřovat.
Na sjezdu jste jako jeden z programových bodů vyhlásil dluhovou amnestii. Nebude to nefér vůči věřitelům?
Ta amnestie se nemá týkat jistiny, ale příslušenství, jako jsou penále, pokuty a úroky. Je to dědictví, které si neseme ještě z doby šmejdských praktik před rokem 2016, kdy tady z relativně malé jistiny vznikly obrovské dluhy právě na tom příslušenství.
Řekl jste, že v příští vládě chcete být ministrem školství. Jaký by podle vašich představ měl být v té době průměrný plat učitele?
Platí, co máme v programu, tedy 130 procent průměrné hrubé mzdy. Musím říct, že mě v posledních dnech šokovala vládní koalice, když během dvanácti hodin trapným způsobem – ohnutím jednacího řádu – změnila názor ohledně navýšení platů učitelů. To bylo plivnutí do tváře všem učitelům. A jak jsem řekl, nejlepším dárkem pro naše děti nejsou obědy zdarma, ale zvýšení platů jejich učitelů.
Loni na podzim jste mi říkal, že stále máte úvazek na pardubickém gymnáziu. Už jste ho ukončil?
Nemohu skončit uprostřed školního roku, takže tam mám maturitní seminář a připravuji zhruba patnáct studentů k maturitě. Ale samozřejmě cítím velkou odpovědnost vůči KDU-ČSL a od příštího školního roku se tak budu muset tohoto svého srdečního povolání načas vzdát.
Ve Sněmovně jste se zviditelnil návrhem, podle něhož má být manželství svazkem muže a ženy. Nezavíráte si tím dveře před mladými voliči?
Rozhodně ne. Ten návrh není namířen proti nikomu. Není nějak homofobní. Je to pozitivní zdůraznění hodnoty stabilní rodiny, kterou tvoří máma, táta a děti, a manželství, které je svazkem muže a ženy.
Na manželství nahlížíte jako na rodinu matky, otce a dětí. Není to ale spíš stvrzení, že se dva lidé mají rádi?
Manželství není vztahem dvou milujících se osob. Samozřejmě, láska je velmi důležitá, ale není všechno. Manželství má roli emocionální, vztahovou, ekonomickou, ale také možnosti předávat lidský život. A ta u homosexuálních vztahů zkrátka není. Nehodnotím, kdo s kým žije. Pokud je pro někoho termín registrované partnerství nedůstojný, ať hledá jiné řešení, ale manželství musí zůstat na úrovni muže a ženy.