Holíka očaroval Izrael. Teď v něm koučuje juniory
Karel Knap
Vydělával devět milionů dolarů za sezonu, a stejně jezdil na zápasy do Madison Square Garden vlakem. Když NHL ochromila výluka, studoval statný centr Robert Holík historii komunismu.
Vždycky byl svéráz. Nedíval se na televizi, dával přednost knížkám a v novinách zpravidla přeskakoval sportovní stránky, na cestách navštěvoval muzea. „Zajímám se o politiku v Americe nebo o Blízký a Střední východ,“říkal v rozhovoru pro MF DNES v červenci 2002.
Nedávno našel člen rozvětveného hokejového klanu práci v oblasti, o níž dlouho jen četl. Stal se koučem
juniorských reprezentací v Izraeli. Zprávu rozšířila stránka federace IIHF, jež přinesla článek o jeho nové misi. Teď vedl dvojnásobný vítěz Stanley Cupu osmnáctku na turnaji třetí divize v Sofii. Jeho hoši zdolali Nový Zéland, Island a Mexiko, podlehli Bulharsku a Turecku.
„Izrael a obzvlášť Jeruzalém se svými úžasnými dějinami mě naprosto ohromily,“napsal předloni na svém blogu. „Ta země mě inspirovala, abych se podíval z dalšího pohledu na to, co jsem se učil o minulosti. Slova nemůžou popsat pocity, které se vás zmocní, když procházíte starým městem a uvědomujete si, co se v něm všechno odehrálo. Každý by měl vidět Jeruzalém.“
I jeho příběh je pozoruhodný. Syn legendárního útočníka, trenéra a rebela Jaroslava Holíka, odmalička slýchal o zločinech bolševiků. Táta jej drsně cepoval, připravoval jej na emigraci a kariéru v NHL.
Odchod mu ulehčilo zřícení železné opony. „Bobby“dokázal velké věci. S New Jersey získal dva Stanley Cupy. Vydobyl si uznání za zarputilost, směs tvrdosti a útočných dovedností. Za Hartford, New Jersey, NY Rangers a Atlantu nasázel 326 gólů. Vydělal 50 milionů dolarů hrubého. Stal se občanem USA.
Ač si při angažmá na Manhattanu mohl vozit své pozadí černým bourákem až do haly, raději jezdil z New Jersey, kde dál bydlel, vlakem.
„To mám rád. Dám si čaj, koupím noviny a čtyřicet minut jedu na Penn Station, odkud mě výtah hodí do Madison Square Garden.“
Lize zamával v květnu 2009, trávil čas na Floridě a na ranči ve Wyomingu, věnoval se ženě a dceři, jež jezdila na koni. Propagoval výrobky České zbrojovky. Pomáhal v mládežnických týmech... Až mu ve schránce přistál e-mail od Stana Fischlera, slavného hokejového reportéra a spisovatele, jehož syn žije na Golanských výšinách, sporném území mezi Izraelem a Sýrií.
„Stan se ptal, zda bych přijel do hokejové školy v Galileji. A já odpověděl: Jasně!“cituje jej web IIHF.
Dvakrát o prázdninách radil klukům, jak správně bruslit či vystřelit. Poznával prostředí, žasl a dělil se o své zkušenosti. „Ve světě je spousta protiizraelských názorů. Ale když jsem poznal tamní obyvatele, říkal jsem si: Co všichni mají?“
„Zdaleka mi nešlo jen o hokej. Jsem velký příznivec Izraele. Taky pocházím z malého státu, který často řídila nějaká velmoc. Izrael našel způsob, jak se bránit, zůstat svobodný a demokratický.“
Na ledě ho baví spíš role učitele, nelákalo jej koučovat. Nabídku trénovat izraelské národní týmy do 18 a 20 let ovšem neodmítl: „Byla obrovská pocta stát se reprezentantem této země a ukazovat všem, že není nepřítelem, za něhož ji leckde považují,“vysvětlil. „Chci, aby byl tým úspěšný. Ne kvůli mně. Já nepotřebuju titul nebo kancelář, nemusím si masírovat ego. Chci hokeji vrátit, co mi dal. Chci pomáhat klukům, abych nepřerušil koloběh.“
V Sofii se mimochodem minulý týden chystal na prohlídku Muzea socialistického umění. „Bude to spíš komický zážitek,“řekl. „Ale chci si po třiceti letech připomenout, jak byla myšlenka komunismu šílená.“