Do Česka se valí turecká ocel. Je levnější
Oceláři bojují se zahraniční konkurencí. Pomoci mají kvóty.
Sotva čeští hutníci alespoň trochu odrazili nápor ze strany čínských ocelářů, už řeší další problém. Do Evropy stále více proniká ocel z Turecka. Kvůli značnému oslabení turecké liry v posledních letech jsou nyní turecké výrobky na evropském trhu výrazně levnější. Proto jim místní výrobci nedokážou moc konkurovat.
Proti české koruně se hodnota turecké liry za poslední tři roky smrskla zhruba na polovinu. A během loňska se do Evropské unie dovezlo čtyřikrát více turecké oceli než v roce 2015. „Hlavním důvodem je právě devalvace turecké
liry. Napomáhá i blízkost Turecka a dobré kontakty do Evropské unie, zejména na jižní členské země,“říká ředitel Ocelářské unie Daniel Urban.
„Turecký záběr je poměrně široký. Aktuálně produkují celou řadu výrobků z nelegované, tedy ‚obyčejné‘, neušlechtilé oceli, které se používají mimo jiné ve stavebnictví,“dodává Urban. Mnoho tureckých výrobků už naplnilo nové evropské kvóty, které umožňují bezcelní dovoz.
Unie zavedla nová ochranná opatření od února v reakci na cla, která od loňska uplatňují Spojené státy. Mají platit až do poloviny roku 2021. Kvóty vycházejí z průměrného dovozu za poslední tři roky s navýšením o pět procent. Po jejich naplnění má být na dovozy uplatněno clo ve výši 25 procent.
Evropským automobilkám se však kvóty příliš nezamlouvají. Tvrdí, že na evropském trhu je nedostatek specializovaných typů oceli, že to vede k vyšším cenám a zpožďování dodávek. Automobilky jsou přitom pro oceláře jedním z klíčových zákazníků.
Hladové automobilky
„Z Česka se vyváží materiály s vyšší přidanou hodnotou, než co se do země dováží,“říká šéf Třineckých železáren Jan Czudek. Tuzemským hutníkům nezbývá nic jiného než se zaměřovat právě na sofistikovanější výrobky, protože u základních nedokážou konkurovat levnějším produktům právě z Turecka nebo z Číny.
Za vyspělý výrobek se považují například kolejnice, naopak třeba betonářská ocel je výrobkem s nižší přidanou hodnotou a ta se do Česka většinou dováží.
Díky hospodářskému růstu v posledních letech roste poptávka po oceli ze strany tuzemských automobilek i dalších strojírenských podniků. Tuzemští výrobci loni vyrobili meziročně o desetinu více oceli, rychlým tempem se zvedá také dovoz. Výrazně rychleji než vývoz.
„Roste dovoz hlavně ze zemí mimo Evropskou unii, ve srovnání s rokem 2014 se ztrojnásobil,“říká Urban. Vedle Turecka jde například o Rusko či Ukrajinu. Objem dovozu z Číny, s přehledem největšího světového výrobce, sice kvůli evropským antidumpingovým opatřením poněkud klesl, domácí výrobci ji však stále vnímají jako hrozbu.
Evropská komise nyní, už podle nových pravidel, zkoumá, zda Čína neporušuje antidumpingová pravidla v případě štětovnic, tedy prvků, které se používají ve stavebnictví k zamezení sesuvů půdy. Výsledky šetření mají být v květnu, podle ocelářů se to vleče. V Evropě se přitom štětovnice vyrábějí jen na dvou místech, mimo jiné i ve společnosti Vítkovice Steel.
Čína vede. A ještě přidává
Sektor se na globální úrovni už řadu let potýká s přebytečnými výrobními kapacitami. A do určité míry také nadbytkem oceli. Například produkce v Číně prudce roste, za posledních šest let více než o čtvrtinu.
Podle tuzemských ocelářů to však znamená, že část produkce zůstane ležet ve skladě, protože i čínská ekonomika zpomaluje a veškerou ocel nedokáže zpracovat.
Evropští výrobci oceli také zčásti přišli o americký trh, tentokrát kvůli clům Donalda Trumpa. Naopak tamní oceláři hodlají investovat až deset miliard dolarů do navýšení výrobní kapacity. Podle odborníků se však při pohledu do historie dá vypozorovat, že navyšování kapacity se vždy děje v nejméně vhodnou chvíli, tedy těsně před poklesem poptávky.
A to se podle ocelářů už skutečně blíží. Ve velkých ekonomikách včetně Německa už začali pociťovat na konci loňského roku určité zpomalení poptávky po oceli. Podle evropského sdružení Eurofer poroste evropská ekonomika letos i v příštím roce maximálně o 1,7 procenta.