Je to jinak. Letní čas je lepší. Kosi se vrátili
Daniela Málka, ředitele redakce MF DNES
Přiznám se, že strašně nerad měním názor. Na tomto místě jsem si v posledních měsících dvakrát povzdechl nad něčím, co se buď mezitím jaksi změnilo, nebo se proměnil můj pohled na danou problematiku.
V první řadě to byl avizovaný konec střídání zimního a letního času, respektive spekulace, že bude nastálo zaveden čas letní. Na podzim jsem napsal, že zrušení zimního času by byla chyba, neboť letní čas má řadu nevýhod. Uběhl půlrok a vidím to zcela opačně.
Před týdnem poslanci Evropského parlamentu drtivou většinou odhlasovali, že v roce 2021 na starém kontinentu skončí střídání zimního a letního času. Ještě není jisté, který z nich zůstane zachován. Redakce MF DNES a sesterského on-line deníku iDNES se zeptaly čtenářů, kterou variantu by preferovali oni. Vyhrál letní čas, pro nějž v anketě hlasovalo více než 31 tisíc lidí. Zimní čas dostal lehce přes 28 tisíc hlasů. Já jsem – a v tomto tutově názor již nezměním – všemi deseti pro letní čas. Slunce vychází později, ale později také zapadá, a tudíž je den delší. Protože když je světlo ještě dlouho po tom, co se vrátím z práce, mohu stihnout spoustu užitečných věcí. Zlatý letní čas.
Ale ať už to nakonec bude jakkoli, je důležité,
aby se státy EU dohodly na jednotném čase. Aby to nedopadlo jako v americké Arizoně. V USA se na jaře přechází na letní čas, jemuž říkají daylight saving time – tedy čas šetřící denní světlo. Výjimkou jsou státy Havaj a Arizona, kde je po celý rok jeden čas. U Havaje je to celkem jedno, je to souostroví uprostřed Pacifiku. S Arizonou je to komplikovanější. Zatímco během podzimu a zimy zde mají horský čas, stejně jako v Utahu, Novém Mexiku a Coloradu, na jaře a v létě mají Arizoňané na hodinkách tichomořský čas, podobně jako jejich sousedé z Kalifornie a Nevady. A ještě ke všemu předchozí věta neplatí pro celé území Arizony. Jeho severozápadní část, kterou obývají Navahové, se totiž připojila ke zbytku USA a letní a zimní čas se tu střídá. Takže když jsou například v Tuba City dvě odpoledne, v nedalekém Grand Canyonu je teprve jedna.
Když jsme u Ameriky a střídání času, vzpomněl jsem si, jak jsme se partou kamarádů dostali do časové pasti. Jednou v neděli jsme se vydali na hokej. V Saint Louis hráli Blues proti ottawským Senátorům. Spěchali jsme k aréně, do začátku utkání zbývala ani ne půlhodina. Trochu nás zarazilo, že je u haly málo lidí, přece jenom v té sezoně byli St. Louis Blues jedním z nejlepších týmů v NHL. Ještě krátce před jednou zela přitom hala prázdnotou. Uběhlo deset dvacet minut, teprve pak do ochozů začali pomalu proudit fanoušci. Pána, který si sedl vedle nás, jsme se ptali, proč se ještě nehraje. „Ale zápas začíná až v jednu. Za půl hodiny,“povídá pán. A pak nám vysvětlil, co nám úplně uniklo – že se v noci z 1. na 2. dubna změnil čas na letní. Na hokejový zápas jsme proto nevědomky přišli o hodinu dřív.
Předčasný ptačí nekrolog
Druhá věc, kterou musím uvést na pravou míru, se týká kosa černého. Když Český svaz ochránců přírody na začátku roku zveřejnil alarmující zprávu o radikálním úbytku těchto opeřenců z českých zahrad, uvědomil jsem si, že jsem u našeho vesnického krmítka kosa také dlouho neviděl. A rozesmutnilo mě to tak, že jsem o tom napsal něco jako ptačí nekrolog. Zdá se ale, že jsem pohřbil jeden celý ptačí druh předčasně. Netvrdím, že neexistuje Usutu virus, ani nechci zpochybňovat výsledky pozorování Českého svazu ochránců přírody. Ale za sebe musím říct, že jsem byl přecitlivělý až hysterický. My totiž ve vsi už máme zase kosy. Spoustu kosů. Asi je to tím, že už je jaro a ti naši kosi patří mezi tažné. Tak snad to nezakřiknu.