Kotva je jediný zástupce stylu metabolismu u nás
Obchodní dům Kotva zatím nebude památkou. Důvod je ale ryze formální. O tom, proč si stavba ze 70. let minulého století vytvořená na půdorysu šestiúhelníků památkovou ochranu zaslouží, hovoří v rozhovoru architekt Zdeněk Lukeš.
PRAHA Odborníci se shodují – Kotva si zaslouží památkovou ochranu. Teď ale úředníci přešlapují kvůli procesním nedostatkům.
Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) prohlásil, že Kotva není památkou, protože během řízení, které o přidělení ochrany rozhoduje, se změnil vlastník budovy. I když o změně majitele informovala média již v roce 2016, úředníkům ji nikdo nenahlásil – tedy ani původní, ani nový majitel. Tím novým je společnost Pražská správa nemovitostí (PSN) miliardáře Václava Skaly.
Odpověď „ne“pro ochranu objektu není definitivní a záležitost se vrací na stůl ministerských památkářů. Historik architektury Rostislav Švácha přitom navrhl ministerstvu kultury prohlásit Kotvu za kulturní památku již v roce 2007. A zdůvodnil to tím, že obchodní dům reprezentuje na vysoké úrovni českou architekturu první poloviny 70. let.
Svou pozornost si Kotva nezaslouží kvůli tomu, že by šlo o jednou z dalších ukázek brutalismu v architektuře, jak se často uvádí. Pražský obchodní dům je totiž připomínkou jiného stavebního stylu – metabolismu, který vznikl v 70. letech minulého století v Japonsku a jeho průkopníkem byl Kenzó Tange. Upozorňuje na to v rozhovoru architekt Zdeněk Lukeš, který se také zabývá stavební historií.
Otázka památkové ochrany je pro Kotvu důležitá i kvůli tomu, že na příští rok je plánovaná rozsáhlá, zhruba roční, rekonstrukce v hodnotě několika miliard korun. Při ní bude celý obchodní dům uzavřen. Dokud ve věci nepadne definitivní rozhodnutí, musí majitel k budově přistupovat jako k památce.
Zasloužila by si podle vás Kotva památkovou ochranu?
Určitě ano. Ochrana je v tomto případě na místě a doufám, že brzy začne.
Pro řadu lidí je Kotva nevzhledný pozůstatek komunismu...
Samozřejmě že mnoho staveb ze stejné doby si památkovou ochranu nezaslouží. A to mluvím hlavně o řadě komerčních objektů, nikoli o kostelech, galeriích či koncertních síních. Důvod je hlavně ten, že způsob prodeje je dnes naprosto jiný. Na jednom místě většinou bývá řada různých prodejců a každý chce mít svůj uzavřený obchod a tehdy se stavěly obchodní domy s jedním otevřeným prostorem. Ukázka, jak se dnes prodává zboží, je hned na druhém konci náměstí Republiky v Palladiu.
Jenže Palladium také ukazuje naprosto jiný přístup – stavby původních kasáren tam zůstaly zachovány…
Ano, je pravda, že kvůli obchodnímu domu Kotva byla řada původních domů zdemolována, ale je to stavba kvalitní. V té době bylo v módě stavět ve tvaru osmi- či šestiúhelníků, čímž je poznamenán i půdorys Kotvy. Ten trend přišel z Japonska a říká se tomu metabolická architektura. A obchodní dům Kotva je u nás téměř jediný reprezentant tohoto stylu. Šlo také například o obchodní dům v Liberci, ten ale nebyl tak cenný jako Kotva a už byl zbourán. Další ukázku metabolismu je možné vidět, myslím, ve slovenském Martině. Je naprostý omyl, když se vše, co bylo postaveno ve stejné době jako Kotva, označuje za ukázku brutalismu.
A co je na Kotvě tak zajímavé?
Například tam byly vůbec poprvé u nás použité rezavějící plechy na fasádě. Také si zaslouží pozornost, že se architekti – manželé Machoninovi – snažili pozemek trochu rozčlenit, aby tam nevyrostla jedna velká bedna jako v případě obchodního domu Máj. Na původní Kotvě se mi hodně líbil i barevný kód, podle kterého má každé podlaží jiný odstín. A za pozornost stojí i prostranství směrem k náměstí, které bylo ponecháno volné.
Obchodní dům jako by za okolní zástavbu zacouval…
Ano. Díky tomu Kotva není ve srovnání s okolím ani tak významným stavebním zásahem. A to je velmi podstatné, protože náměstí Republiky je důležitým prostorem, který má hned několik dominant. Nechybí kostel, bývalá kasárna a velmi výrazná je i gotická věž – Prašná brána. Nesmíme zapomenout na výrazný Obecní dům a Dům U Hybernů. Architekti Kotvy si velice dobře uvědomili, že cpát do tohoto prostoru nějakou další dominantu by byla velká chyba.
A z jedné strany sousedí Kotva s Revoluční ulicí...
Ano, Revoluční ulice je také velice zajímavá, protože je přehlídkou všemožných stylů. Na rozdíl od naprosto stejně široké Pařížské, která vznikla v poměrně krátkém období let 1897–1912, se Revoluční stavěla během dlouhých dekád a najdeme v ní starší i novější zástavbu, než je v Pařížské.
Jsou na Kotvě zajímavé i nějaké stavební postupy?
Na svou dobu bylo nevídané, že u nás obchodní dům stavěla švédská firma. Kvalita práce byla a dodnes je obdivuhodná. Například betonové části jsou dokonalé. I průběh stavby byl na svou dobu neobyčejně rychlý. Jako studenti jsme se chodili na to staveniště dívat. Bylo tam neuvěřitelně čisto. A například doprava materiálu byla skvěle zorganizovaná. Zajímavé je i členění interiéru s hřibovými stropy, které působí až skoro romanticky.
A kdybychom měli Kotvu porovnat s dalšími stavbami, které u nás vznikly za socialismu, jak vysoko by si stála?
Pokud bychom se měli podívat na českou či československou architekturu z doby socialismu v tom celosvětovém měřítku, tak v takovém případě bychom asi našli i zajímavější díla, než je zrovna Kotva. Světové parametry má spíš vysílač na Ještědu a velkou hodnotu mají také betonové věže na kostele Panny Marie v pražských Emauzích. Tyto dva objekty mají totiž ve světě opravdu velkou publicitu. Ale za vynikající považuji i třeba bazén v Podolí. Hodně zajímavý je pavilon Z na výstavišti v Brně. Kotvu bych tedy neoznačil za světovou stavbu, ale spíš velmi slušnou evropskou. Zařadil bych ji určitě do první desítky toho nejlepšího, co u nás vzniklo v době normalizace, tedy mezi roky 1970 a 1989.
Jak by podle vás měla vypadat rekonstrukce Kotvy, která se plánuje?
To rozhodně vyžaduje citlivý přístup. A bylo by dobré hledat inspiraci v renovaci holešovického Parkhotelu, kam se po rekonstrukci vrátily některé původní prvky – jako třeba lampy. Obnovit by se na Kotvě měl určitě zmíněný barevný kód – to ale není nic složitého. A stejné odstíny by se pak podle původního vzoru měly opakovat v jednotlivých podlažích.
Není problémem současné Kotvy, že jí vyrostla konkurence v podobě uvedeného Palladia?
To si myslím, že problém vůbec není. Třeba v Paříži jsou celé ulice, kde je jeden obchodní dům vedle druhého. A totéž najdeme i v Berlíně či Londýně. Jenže Palladium už je stavěné pro odlišný způsob prodeje a je to jeden z komerčně nejvíc úspěšných projektů svého druhu u nás. Stačí, když se tam půjdeme podívat a téměř kdykoli je plno. Za pozornost stojí i to, že téměř všechny původní objekty kasáren zůstaly v rámci Palladia zachovány. V bývalé jízdárně dokonce zůstaly původní krovy. A úctyhodné je, že kasárna přežila několik pokusů o zbourání. Lidé je neměli rádi stejně jako armádu – například pro ně svého času znamenaly symbol nechtěného Rakouska-Uherska. A já jsem ta kasárna také neměl rád – byl jsem tam dokonce během vojny uvězněn. Ale o to více miluji současnou podobu – byl tam totiž hrozný dvůr. Na něm byly původní stáje, ze kterých se pak udělalo vojenské vězení. Ale můj trest tam nebyl dlouhý – jeden den v káznici jsem dostal za pozdní návrat z vycházek.