Nadal zpět na kurtu. Oranžová vítá pána
Před dvěma týdny musel před další superbitvou se svým celoživotním rivalem Rogerem Federerem smutně pronést: „Bolí mě koleno. Něco je špatně. Nejde to.“
Jenže Rafael Nadal má speciální medicínu – v oranžové barvě.
Jelikož ji tenis na příští týdny oblékne, nemůže Nadal zůstat stranou déle, než je nutné. A tak už ve své akademii na Mallorce vyrazil k prvním antukovým tréninkům. Ke skluzům, k delším výměnám. K tomu, co miluje nadevše. Poté, co se odhlásil ze semifinále v Indian Wells a vynechal další obří turnaj v Miami, chce být španělský fenomén připraven na další vylepšování zdánlivě nevylepšitelného.
Nadal má v plánu nastoupit poprvé v půlce dubna v Monte Carlu – a pak absolvovat oranžovou dřinu také v Barceloně, Madridu, Římě a na pařížském Roland Garros. Loni sice v Madridu senzačně padl ve čtvrtfinále, ale zbylé čtyři akce vyhrál (bilance 23-1). Na antuce tak obhajuje horentních 4680 bodů! Je tu ovšem nástraha.
Či nástrahy.
„Rafa není tenista. On je spíš zraněný člověk, který hraje tenis,“pronesl pro deník As jeho strýc a bývalý kouč Toni Nadal. Ano, výčet Nadalových bolístek je skoro stejně dlouhý jako seznam trofejí; v součtu ho zranění stála tři roky kariéry. V letech 2003 (zápěstí) a 2004 (únavová zlomenina nohy) dokonce přišel i o Roland Garros. Od té doby ale dokáže tělu poručit – jak paradoxní
– aspoň pro antukové galeje, pro zápasy na fyzicky nejnáročnějším z tenisových povrchů.
Jediný muž v Open éře dokázal vyhrát nějaký turnaj jedenáctkrát – právě Nadal. A aby toho nebylo málo, dominuje takto třem akcím: Barceloně, Monte Carlu a grandslamové Paříži. Celkem má z antuky 57 trofejí – už o osm více než druhý v žebříčku Guillermo Vilas (Roger Federer má jako rekordman 70 pohárů z tvrdých povrchů, na nichž se hraje výrazně častěji).
Nadal si tak nyní na Mallorce oživuje herní stereotypy. A hlavně mu kdesi v mozku znovu vyvstává nepřenositelný pocit šampiona. Na antuce z něj jde strach. Je Achillem pokrytým oranžovou – a to i na patě.
„Úspěchem není samotný triumf na Roland Garros. Úspěchem je neustále zlepšování,“přiblížil Toni Nadal rodinnou filozofii. Důrazem na každý míč je Nadal proslulý: „Nikdy nevíte, jestli nebudou jindy slabší soupeři zrovna v takové formě, že vás v pavouku potkají dva Federerové nebo pět Djokovičů. Klíčem jste vy sám. Úspěch je stav vaší mysli; pocit, že jste udělali úplně všechno, co jste udělat mohli.“
Pokud se jeho synovec do podobné duševně-sportovní bubliny dostane, je prakticky neporazitelný. Že by to změnil letošní Federerův návrat na antuku? „Moc od sebe nečekám,“brání se Švýcar, patrně po právu. Tohle není jeho říše, patří silákovi z Mallorky, který má na nejmilejším z povrchů strhující kariérní úspěšnost 92 procent.
Když prohraje, je to událost. A on už zase, bolesti v koleni navzdory, mlátí do ušpiněných tenisáků. Proto, aby se žádné senzace neděly.