Velký den Zdeňka Štybara
Jak se rodila legenda Kolem Flander
Je to závod, kde u silnice stojí až milion diváků. „Jako byste se ocitli v jiném světě. Nenajdete jiné místo na světě, kde lidé sdílejí takové nadšení pro cyklistické klání,“líčil slavný Fabian Cancellara. Přední britský publicista Peter Cossins napsal: „Pro Vlámy je závod Kolem Flander tím samým jako pro Brity finále FA Cupu a dostihová Velká národní dohromady.“
Dnes se toto klání řadí mezi pět Monumentů cyklistické sezony. K největším favoritům zítřejšího, 103. ročníku patří Zdeněk Štybar.
Na samém počátku závod Kolem Flander posloužil též k vlámskému národnímu obrození.
Psal se rok 1912. Každý, kdo chtěl v Belgii něco znamenat, hovořil francouzsky. Vlámština? Ta patřila na pole, do továren. Tehdy majitel tiskárny August de Maeght založil nový sportovní list Sportwereld a přetáhl do něj mladého redaktora
Karla van Wijnendaela, cyklistického nadšence. „Vlámský jazyk a kultura byly stírány francouzsky hovořící elitou od zrodu Belgie v roce 1830,“později říkal Van Wijnendaele. „Stvořili jsme tedy noviny, vycházející ve vlámštině, a závod, na němž Vlámové mohli objevovat své hrdiny a získávat i jejich prostřednictvím národní hrdost.“
Roku 1913 vyhlásili konání prvního ročníku jednodenního cyklistického závodu Kolem Flander, dlouhého 342 kilometrů a protínajícího všechna významná města Západních i Východních Flander.
Dvanáct hodin v sedle
Pětadvacátého května 1913 stanulo na gentském náměstí Korenmarkt 37 účastníků. Pouze Belgičané. Ve čtvrt na sedm ráno na ně Van Wijnendaele zakřičel: „Pánové, můžete startovat.“
Prodírali se vstříc cíli po většinou dlážděných silnicích, které často měly vedle sebe i škvárovou cestu. Po 12 hodinách souboj vrcholil čtyřmi okruhy na dřevěné dráze okolo rybníka v Mariakerke. Paul Deman, jenž zvládl trať průměrnou rychlostí 27 km/h, triumfoval a zbohatl o prémii 500 belgických franků, což byl v Belgii ekvivalent zhruba šestiměsíční učitelské mzdy.
„První ročník se lidem líbil,“řekl Van Wijnendaele, ale zároveň přiznal: „Skončili jsme ve schodku.“
Podnik trpěl také tím, že francouzští výrobci kol Alcyon a La Francaise, za jejichž tovární týmy jezdili nejlepší Belgičané, jim zakázali startovat. Argument šéfů týmů byl prostý: Vítězství na nějakém vlámském závodě by přineslo francouzským týmům takřka nulovou publicitu. A na těch nerovných kostkách a tramvajových kolejích by se navíc naše hvězdy ještě mohly zranit.
Pohřbím vás zaživa, nebo zemřu
Se stejným zákazem přišli Francouzi i před druhým ročníkem 1914, který organizátoři přesunuli do termínu na konci března a jehož trať zkrátili na 280 kilometrů. Jediný cyklista se zákazu vzepřel: Belgičan Marcel Buysse ze stáje Alcyon, vítěz šesti etap na Tour. „Paříž je daleko. Mí šéfové tu nebudou, aby mi zabránili závodit – a zvítězit,“pronesl.
Jak řekl, tak učinil. V cíli ho dekorovali věncem šampiona. Načež válka konání závodu Kolem Flander na pět let přerušila. Němci zrekvírovali veškerou pryž potřebnou k výrobě plášťů a nařídili rozebrat dřevěné velodromy. Desítky cyklistů zahynuly na frontě. O život málem přišel i Paul Deman, první vítěz Flander. Stal se špionem za frontovou linií, v sedle kola převážel zprávy z Belgie do neutrálního Nizozemska. Při své patnácté misi byl Němci zatčen a ve vězení v Lovani odsouzen k smrti zastřelením. Naštěstí než byl rozsudek vykonán, zachránilo jej uzavření příměří. Za hrdinství obdržel válečná vyznamenání Belgie, Francie i Británie.
A opět se startovalo, navzdory přetrvávajícím finančním těžkostem. Trať obnovených Flander vedla roku 1919 také kolem bojiště v Ypres, oblastmi nejvíce postiženými válkou, po děsuplných místy rozbombardovaných silnicích.
Právě tam se zrodil hrdina, kterého organizátoři vyhlíželi. Bývalý voják Henri Val Lerberghe se stal před závodem kvůli otřesnému stylu jízdy spíše terčem vtipů soupeřů. Van Wijnendaele mu dokonce radil: „Raději by ses měl věnovat jinému sportu.“
Přesto měl sebevědomí na rozdávání. „Pohřbím vás na trati zaživa, nebo sám zemřu,“pronesl a vysloužil si tím přezdívku Jezdec smrti z Lichtervelde. Kolo měl vypůjčené od švagra jednoho ze závodníků, starý typ s jediným převodem. Na trati Flander byly tehdy pouze dva kopce namísto dnešních 19. Na druhém z nich, stoupání Kwaremont, nicméně nasadil Van Lerberghe takové tempo, že všem ujel.
Nedlouho poté ho zabrzdil vlak, stojící na přejezdu. Sesedl z kola, prošel dveřmi vlaku na druhou stranu a šlapal dál. Získal až půlhodinový náskok, před cílovým oválem v Gentbrugge zastavil u hospůdky, objednal si pivo, vypil ho, pak i druhé. Vzápětí vlétl dovnitř jeho manažer, obávající se, že tu Van Lerberghe propije své vítězství. „Nech toho piva a jeď,“křičel, sebral mu půllitr a usadil ho zpět na kolo.
Buldoci silnic z Flander
Val Lerberghe triumfálně projel cílem, postavil se před diváky a s vážným obličejem jim sdělil: „Jděte domů. Jsem půl dne před ostatními.“Poté obdržel cenu pro vítěze, která se v chudých poválečných časech vyplácela i v naturáliích: tři kila hovězího a dvě lahve vína. Ještě toho dne obě vypil.
Ve skutečnosti nezvítězil o půl dne, ale „jen“o 15 minut, přesto byl šéf závodu Van Wijnendaele nadšen: „Tohle je pravý Flandrian, jakého jsme potřebovali.“
Tehdy se zrodil termín, jenž v cyklistickém světě zdomácněl. Flandrian bylo označení pro silné a tvrdohlavé buldoky silnic z Flander, na nic si nestěžující, závodící nekomplikovaně a spoléhající se místo taktiky na brutální sílu.
Ještě v 60. letech 20. století vlámský cyklista Walter Godefroot vykládal: „Opravdový Flandrian je cyklista, jenž ví, jak bojovat, protože pochází z národa, který se neustále někdo snažil utlačovat. Jak Valoni, ovládající náš průmysl a kulturu, tak Němci a Holanďané, kteří si chtěli přivlastnit celou naši zem.“
Závod Kolem Flander si postupně prorazil cestu z mezinárodní izolace. Od roku 1922 jej vzali na milost též francouzští výrobci kol, jejichž obchod po válce nevzkvétal, a tak jim najednou i vlámská Belgie připadala jako atraktivní trh.
Ovšem byli to především vítězící silní muži s flanderskými kořeny, jejichž příběhy přitahovaly čím dál větší davy diváků. Belgičtí Vlámové zde skutečně objevovali své hrdiny a stále hlasitěji se ozývali proti Valonům. Klání Kolem Flander se proměnilo v jejich národní poklad a později i v drahokam světové cyklistiky. Trojnásobný šampion Cancellara usoudil: „Pro mě jsou Flandry profilem a úskalími největší klasikářskou výzvou ze všech, větší než Paříž–Roubaix.“
Zítra vyjede vstříc této výzvě posedmé v kariéře i Zdeněk Štybar.