Příliš mocný prezident, potíže pro ekonomiku

Prezidentský systém na rozdíl od parlamentního snižuje růst, zato ceny rostou rychleji.

Demokracii nejvíc prospívá, pokud je ústřední institucí státu parlament. Britští vědci nyní spočítali, že tento ústavní systém také

svědčí národnímu hospodářství. Podle jejich dat jednoznačně vítězí nad prezidentskou demokracií. Pozor by si tak měli dát například v Turecku, které se momentálně mění z parlamentní demokracie na prezidentskou.

Vztahem mezi ekonomickým výkonem země a jejím ústavním systémem se zabývá studie „Kdo má lepší ekonomiku? Prezidentské versus parlamentní demokracie“britských ekonomů Richarda McManuse a Gulcin Ozkanové. Ti pro účely porovnání parlamentních a prezidentských systémů analyzovali makroekonomická data 119 zemí světa z let 1950 až 2015.

Soustředili se na pět základních ukazatelů: růst hrubého domácího produktu a jeho stabilitu, míru inflace a její stabilitu a Giniho koeficient, pomocí kterého se měří příjmová nerovnost ve společnosti. Informace čerpali ze Světové banky a Světové databáze příjmové nerovnosti.

„Poté jsme zkoumali dopady formy vlády na každý z těchto ukazatelů a naše zjištění jasně ukázala výhody parlamentních systémů,“uvádějí ekonomové.

Mezi prezidentské systémy zařadili velkou část zemí Jižní Ameriky, například Argentinu, Bolívii, Ekvádor či Mexiko. Patří k nim i státy jako Švýcarsko a USA. Většina evropských zemí včetně Česka skončila v kategorii parlamentních demokracií.

Když vědci porovnali země podle hospodářského růstu a příjmové nerovnosti, zjistili, že ze zemí vykazujících jak nadprůměrný růst, tak podprůměrnou nerovnost tvoří 91 procent parlamentní demokracie. Naopak v 61 procentech zemí, které vykazují podprůměrný růst a nadprůměrnou nerovnost, vládne prezident.

„Zjistili jsme, že rozdíly mezi výsledky těchto dvou systémů jsou značné: například průměrné mezery mezi ekonomickým růstem prezidentských a parlamentních režimů se pohybují mezi 0,6 až 1,2 procentního bodu,“uvádí studie.

Kromě toho vykazují prezidentské demokracie vyšší míru inflace. V průměru se rozdíly pohybují mezi čtyřmi a šesti procentními body v závislosti na způsobu měření. Ekonomové rovněž zjistili, že inflace je v zemích s parlamentním zřízením mnohem stabilnější.

K největším odlišnostem však v rámci zkoumaných ukazatelů dospěli v případě příjmové nerovnosti. „Rozdělení příjmu je v prezidentských systémech méně rovnoměrné, v porovnání s parlamentními systémy se rozdíly pohybují mezi 12 až 24 procenty,“píšou vědci.

Aby izolovali dopad ústavního zřízení na ekonomickou výkonnost země od externích vlivů, vzali ekonomové v potaz také řadu dalších faktorů, které mohly mít na ekonomiku zemí dopad. Zohlednili například způsob hlasování ve volbách, délku zkušenosti země s demokratickým režimem, geografickou polohu či koloniální dědictví.

„Ve všech případech mělo zařazení těchto proměnných pouze omezený dopad na kvantitativní odhady a statistické ukazatele vazby mezi formou vlády a ekonomickým výstupem,“uvádí studie.

Prezidentská forma vlády je tak podle nich nutně propojená s nižším ekonomickým výkonem země. Ekonomové doufají, že jejich výzkum někteří politici zohlední při provádění ústavních změn, ke kterým dochází v podstatě neustále.

Zřízení, které prezidentovi dává větší pravomoci, se stalo předmětem kritiky už v 90. letech poté, co španělský politolog Juan José Linz publikoval práci o rizicích prezidentského systému. V ní dospěl k závěru, že přímo volený prezident, který je současně šéfem exekutivy, představuje ohrožení pro demokracii.

Ekonomickými dopady jednotlivých ústavních systémů se jako první zabývali švédský ekonom Torsten Persson a jeho italský kolega Guido Tabellini. Odhalili přitom přímé souvislosti mezi typem politického zřízení a veličinami, jako jsou vládní výdaje nebo rozpočtové deficity.