Princeznina triumfální mise
Roku 994 zemřela Přemyslovna Mlada, diplomatka i abatyše
Jan Bohata
HRADČANY V roli diplomatky, lobbistky i řeholnice uspěla na úsvitu dějin českého státu urozená Mlada. Dcera českého knížete Boleslava I. Ukrutného vykonala dalekou pouť do Věčného města Říma. Svou pozoruhodnou misí se zasloužila o zrod prvního kláštera v Čechách i pražského biskupství. Pozapomenutá velká příslušnice přemyslovské dynastie, neteř sv. Václava, zesnula před 1 025 lety.
Se světem starých, pohanských bůžků se okolo poloviny 10. století mísila v Čechách nová, mělce zakořeněná křesťanská víra. Ta nepředstavovala pouze důležitou položku pro spásu duší poddaných vládců Pražského hradu. Pastorační instituce církve, například biskupství, tvořily důležitou a hlavně trvalou zemskou instituci, vybudovanou a nadřazenou nad rozporuplnými zájmy a ambicemi jednotlivců. To schopnému vladaři, jakým Boleslav I. navzdory cejchu bratrovraha byl, neuniklo.
O zrodu pražské diecéze na mnoha úrovních Přemyslovec po polovině 10. století důrazně jednal. Jeho snaha však narážela na odpor řezenského biskupa Michaela, z jehož pravomoci měla být pražská diecéze vyňata. Kníže tedy vsadil na dámskou kartu. „Boleslav I. někdy mezi lety 965 a 969 vypravil do Říma dceru Mladu, aby o vzniku biskupství jednala,“uvedl historik Petr Charvát.
Putování do Věčného města představovalo dobrodružství, vyžadující vytrvalost i kuráž. Pro úlohu diplomatky u Svatého stolce měla Přemyslovna i další potřebné předpoklady. „Mlada, panna Bohu zaslíbená, byla v Písmu svatém vzdělaná, křesťanskému náboženství oddaná, pokorou nadaná, v hovoru líbezná, k chudým a sirotkům štědrá příznivkyně a veškerou poctivostí mravů ozdobená,“popsal vyslankyni kronikář Kosmas.
Triumf v Římě
Římskou misi ke Svatému otci Janu XIII. završila Přemyslovna triumfem. „Dcera naše, tvoje rodná sestra jménem Mlada přinesla mezi jinými žádostmi, jimž nelze odepříti, od tebe prosbu našemu srdci milou, totiž, aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství. To my zajisté s radostným srdcem slyšíce činíme,“uvedl papež Jan XIII. v listině Mladinu bratrovi Boleslavu II. Pobožnému, který mezitím přejal po otci vládu.
Pouť do Říma, jehož půdu nasytila prolitá krev křesťanských mučedníků, jejichž ostatky věřící vídávali v četných chrámech, představovala mystický zážitek. V tomto prostředí Mlada i pro sebe získala zvláštní ocenění – s hávem benediktinky obdržela řeholní jméno Marie a privilegium založit u kostela sv. Jiří na Hradě klášter. „Šlo o první monastickou instituci v Čechách. První mužský klášter v Břevnově vznikl až roku 993,“uvedl historik Petr Sommer.
Jako první biskupskou mitru na pražském stolci přijal roku 976 Sas Dětmar, původně benediktinský mnich. „Muž vzdělaný a dobrý pastýř, kterého pro jeho úřad kvalifikovala také znalost slovanského jazyka,“charakterizují Dětmara historici. Sídlem diecéze se stal svatovítský kostel na Hradě.
U baziliky sv. Jiří se zrodil zmíněný klášter, jehož první abatyší se okolo roku 1070 stala Mlada Marie. „Klášter nechal kníže vystavět po římském způsobu, z kamene,“uvedl kronikář Kosmas. První podoba konventu však podle představ archeologů vyhlížela poněkud skromněji.
„Nejstarší etapu klášterních staveb mezi založením v 10. století a stavem po roce 1142 neznáme.
Mlada, panna Bohu zaslíbená, byla v Písmu svatém vzdělaná, křesťanství oddaná, pokorou nadaná, v hovoru líbezná, k chudým a sirotkům štědrá příznivkyně a veškerou poctivostí mravů ozdobená.
Mohly být dřevěné a zaniknout tak beze stop pod pozdějšími přestavbami,“shrnují archeologické výzkumy. Ze svatojiřského konventu se záhy stala jedna z nejdůležitějších duchovních institucí Čech. U Sv. Jiří nalezla Mlada Marie po smrti poslední útočiště. V bazilice byl pochován v roce 999 také její bratr, kníže Boleslav II. Pobožný.
Svědectví skryté pod zemí
Hroby odhalené při archeologických výzkumech u Sv. Jiří představují důležité archeologické prameny o nejstarších dějinách baziliky a kláštera. Některé náležely řeholnicím, jiné nejvýznamnějším osobnostem českého státu.
Před šedesáti lety badatelé objevili hrob, jenž zřejmě náleží Boleslavu II. „Kníže byl uložen do rakve vyrobené z dubového kmene, opatřené železnými kruhy,“popsal nález archeolog Ivan Borkovský. O síle staré předkřesťanské pohřební tradice svědčí nálezy zvířecích kostí a skořápek okolo knížecí rakve. Nešlo o náhodu, vejce představovala prastarý symbol obnovy života. V hrobě se nalézaly také textilie se symbolem orla zřejmě dovezené z Byzance či Blízkého východu.
K jednomu z nejzajímavějších objevů náleží i odhalení místa pohřbu první české světice Ludmily. Archeologové hrobku odhalili v roce 1981 v hrobové komoře konventu pod středověkou tumbou. U ostatků sv. Ludmily v zapečetěné schráně vědci odhalili fragmenty vzácně dochovaných lněných a hedvábných textilií. Jejich původ se datuje do 10. století a utkali je tkalci nejen v Čechách, ale také v daleké Byzanci.