Epopej patří do Prahy, ne na Moravu
Alfons Mucha nikdy neuvažoval o tom, že by se jeho dílo dostalo na Moravu, metropole pro něj byla zásadní, říká Jarmila Mucha Plocková.
Praha má jedinečnou šanci vyřešit umístění Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Proto by podle jeho vnučky Jarmily Mucha Plockové byla chyba poslat ji na neurčito do Moravského Krumlova.
Je to sto let, co byla poprvé vystavena Slovanská epopej, není to škoda, že ani po takové době nemá v Praze stálý domov?
Pro Slovanskou epopej se již od roku 1915 hledá místo, které by bylo dočasné nebo trvalé. Ani jedno, ani druhé řešení zatím nemáme. Je to hrozná škoda. Těžko by si sám autor Alfons Mucha dovedl tento stav představit. Že spor o umístění díla vyvolá doslova nepřátelství mezi Pražany a Moravany, animozity mezi politiky, kraji, umělci. Na sebe se vrší řada omylů, mýtů, záměrně zkreslených fakt. Epopej se stala rukojmím znesvářených stran.
Kde by měla být vystavena?
Ještě za otcova života, koncem 80. let minulého století, jsme společně hledali vhodný objekt. Jiří byl v té době už nemocný a snažil se zajistit pro dílo aspoň dočasný prostor v Praze nebo v jejím nejbližším okolí. Vytipoval několik lokalit, které ale většinou prostorově nevyhovovaly. Jednou, ta měla být definitivní, byla i lokalita žižkovského vrchu Vítkov. Samostatný, nový pavilon, částečně zapuštěný do terénu tak, aby nenarušil okolí. Tuto variantu jsem později podporovala i já. Navazuje na jednu z prvních představ Alfonse Muchy. Idea jedinečné lokality nad Prahou, kde by se v různých expozicích prolnula historie našeho státu, státnosti s místem slavné bitvy, což je téma jednoho z pláten, se mi zdála velmi přitažlivá.
Jaká byla představa Alfonse Muchy?
Původně měl vzniknout jakýsi „Slovanský dům“, s prostory pro díla ostatních slovanských národů, v jejichž centru by byly obrazy. Moje idea by byla skromnější. Na Vítkově by mohla procházet „naučná stezka“, cesta dějinami. Bylo by to místo, kde by byly umístěny i expozice dočasné, různé workshopy... Místo plné zeleně pro odpočinek, rekreaci i poučení.
Myslím, že už kdysi proběhla soutěž, která Vítkov nabízela pro vybudování pavilonu pro Epopej.
Ano, tehdy to vyhrály studentky myslím z UMPRUM. Byl to zajímavě řešený projekt. Expozice byla situována pod terénem a nad ní, ve stejném sledu jako pod povrchem, jako by ze země vyrůstaly minimalistické odkazy na jednotlivá plátna.
Stavební povolení trvá osm let, kde by měla být Epopej do té doby? Má se vrátit do Krumlova?
Já osobně jsem zásadně proti „dočasné“ zápůjčce do Moravského Krumlova. Důvodů je spousta, nebudu je zde všechny jmenovat. Kdybych to měla shrnout, považovala bych toto rozhodnutí za první opravdové selhání vedení Prahy a nedodržení slibu Muchovi. Nedodržení smlouvy mezi metropolí, autorem a panem Charlesem Cranem, který velkoryse dílo financoval. Nyní, po všech nepřízních druhé světové války, době komunismu a ideologických překážkách, představitelé města mají jak finanční prostředky, tak vytipované lokality, kde by dílo mohlo být vystaveno. Kolik už jsme vlastně my všichni zaplatili za různé projekty, komise, studie, nesmyslné právní žaloby? Některé projekty dokonce měly stavební povolení. Vše jsme zaplatili ze svých daní. A nyní, po tom všem bychom dílo znovu odvezli do prostor sice krásného, leč naprosto zničeného zámku, který vyžaduje další desítky milionů ze státního rozpočtu.
Krumlovští o Epopej stojí, mají k ní historické vazby.
Do Moravského Krumlova se plátna dostala ze dvou důvodů. Jednak po válce bylo zkonfiskováno mnoho šlechtických sídel a ta zůstala opuštěná. Hledalo se pro ně využití. Slovanská epopej byla dílem ideologicky závadným a po roce 1948 bylo v zájmu politického vedení odsunout plátna co nejdál od metropole. Zámek byl v té době ve velmi tristním stavu a plátna po mnoho let ležela svinuta v ambitu, podle svědků zasypána uhlím a v zimě sněhem. Po následné intervenci, kdy se celé dílo dokonce mělo odvézt zpět do Prahy, se začalo pracovat na restaurování obrazů a velmi pozvolna i na samotné expozici. Žel, až do definitivního návratu díla do Prahy v roce 2010 se mnoho na stavu zámku nezlepšilo. Plátna byla pro nedostatek místa ve stísněných podmínkách, v zimě bez vytápění a bez technických opatření nutných pro dílo takovéto hodnoty a významu. Pravidelně sice přijížděli z Prahy restaurátoři, plátna udržovali, ale bohužel se nepodařilo některým, zejména vlhkostí vzniklým poškozením zabránit.
Změnily se i podmínky, zámek se opravuje.
Město Moravský Krumlov dostalo na opravu celého zámku dotaci. Objekt prochází obnovou postupně. Rekonstrukce nebude ale záležitostí jednoho roku. Epopej nemůže být vystavena v průběhu stavebních oprav. Vložené investice do zámku a výstavních prostor se musí aspoň částečně vracet, expozice by měla vydělávat. Krátkodobá zápůjčka je nerentabilní a to je to, co mi přijde nebezpečné. Obávám se totiž, že tu bude snaha zápůjčku prodlužovat. Nerada bych, aby se opakovaly excesy, jichž jsme byli svědky před 10 lety.
Nehraje ve prospěch Krumlova právě to, že Mucha byl z Ivančic, to je deset kilometrů od Krumlova?
To je absurdní. Alfons Mucha ani Charles Crane o Moravě nikdy neuvažovali. Praha byla pro oba zásadní.
O Epopeji jen nemluvíte, ale i jednáte. Byla jste za ministrem kultury, na magistrátu...
Máme na magistrátu nové politické rozložení. Tito lidé, z pochopitelných důvodů, nemají čas si potřebné podklady a souvislosti v krátké době prostudovat. Ale je zde řada odborníků, kteří mají velké zkušenosti a léta se problematice umístění díla věnují. Byla bych pro uzavření sporu s Johnem Muchou o vlastnictví díla. Tato soudní pře už dvakrát dopadla v neprospěch žalujícího a je třeba definitivně potvrdit, že Slovanská epopej patří Praze. Oddalování konečného verdiktu může pouze vyvolat nové komplikace a omezení. Není bez zajímavosti, že pokud by žalobce vyhrál, jsem i já spolumajitelem části díla. Pro mne absurdní představa.
Jaké je podle vás řešení?
Dokončit spor o vlastnictví díla. Využít možností, které se Praze nabízejí, a zvolit jednu z nich pro dočasné umístění. V poslední době se ukázalo, že majitelé zbraslavského zámku nabízejí prostory, které jsou s malými úpravami okamžitě schopny pojmout všech 20 pláten. Existuje korespondence, kterou vedl už v roce 1915 tehdejší majitel zámku Cyril Bartoň s Alfonsem Muchou, o dočasném umístění Slovanské epopeje na zámku Zbraslav. Tehdy Praha, která vzhledem k probíhající válce neměla na zbudování výstavního pavilonu prostředky, posoudila stav objektu za neuspokojivý, jeho rekonstrukci za příliš nákladnou a záměr Muchy odložila. Když byl v 50. letech můj otec Jiří Mucha vězněn, poslal své matce dopis, kde vyslovil svůj záměr postarat se o umělecký odkaz svého otce. Jeho přáním bylo soustředit veškerou pozůstalost na některém zámku v blízkosti Prahy. Slovanská epopej tuto celou sbírku měla doplnit.
Souhlasila byste s umístění Epopeje do novostavby u Lapidária na Výstavišti?
Pražská radní pro kulturu paní Hana Třeštíková mě ujistila, že se s umístěním na Výstavišti v budoucnosti zatím stále počítá. Pro mě osobně je pořád nejlepší variantou vrch Vítkov.
Jak se stavíte k cestám Epopeje po světě?
Cestovala už za života Alfonse Muchy. Vůbec se tomu nebránil. Dokonce jeho záměrem bylo šířit myšlenku díla po celém světě. Dnes je situace jiná. Jsem pro výjimečné výstavy při mimořádných příležitostech. Skvělým příkladem byla cesta do Japonska před dvěma lety. V Japonsku nám ukázali, co toto dílo ve světě znamená a jak se k němu máme chovat. Pro Japonce je Mucha svátost. Mnohdy si ani neuvědomujete, jaké výstavní podmínky nám mohou světové galerie poskytnout. Můžeme jen tiše závidět.
Mluvilo s i o výstavě v Číně.
Neznám prostory, kde měla být Epopej vystavena. Před dvěma lety se nabízela možnost spojit výstavu v Japonsku s výstavou v Číně. Pokud vezmu v úvahu čistě důvody způsobilosti tamních špičkových výstavních prostor, mám informace ze zahraničí, že ty čínské mnohdy převyšují svojí kvalitou ty evropské. Ovšem nechci spekulovat o dalších aspektech. Dovedu si například představit, že by Slovanská epopej byla vystavena v Chicagu, kde o ni mají z pochopitelných důvodů velký zájem. Před sto lety tam vedla její první cesta.
Vy sama jste výtvarnice, šperkařka. Pracujete s motivy ze Slovanské epopeje?
K Slovanské epopeji mám velmi osobní vztah i vzhledem k tomu, že znám silné vnitřní pocity autora, které ho k vytvoření cyklu vedly. Ráda pracuji se slovanskými motivy, ornamenty, které jsou i mně dosti blízké. Chtěla bych je různě modifikovat, využít pro návrhy šperků a textilií.
Občas Epopej někdo kritizuje kvůli výběru témat nebo kvůli trochu archaickému stylu.
Podle mne je důležité nesrovnávat toto dílo se směry rodícími se začátkem minulého století. Se všemi těmi ismy a moderními uměleckými projevy. Neočekávejme, že zde nalezneme nový umělecký počin autora. Přijměme Slovanskou epopej jako jisté poselství, převyprávění historie způsobem autorovi vlastním. Mucha nebyl spisovatel jako Alois Jirásek, nebyl skladatelem jako Bedřich Smetana. Zvolil si svůj vlastní umělecký projev, monumentální malbu, do které přetransformoval své vnitřní přesvědčení a lásku k etniku, ke kterému náležel. Je to navýsost upřímné dílo, které mělo v době vzniku povznést národní hrdost. Pokud ho vnímáme v detailu, zjistíme, že to je překvapivě svižný, moderní styl, bravurně zvládnutý, který se v celkové monumentalitě divákovi ztrácí.
Výročí sto let připomene mimořádná kniha, které jste patronkou.
Je to unikátní dílo. Mimořádná kniha, vycházející v malém nákladu. Svým rozměrem to bude největší kniha, která kdy v Česku vyšla. Fotografování všech dvaceti pláten Slovanské epopeje probíhalo ve Veletržním paláci v Praze krátce předtím, než byla plátna sbalena na cestu do Japonska. Později byly fotografie doplněny během expozice části cyklu v Brně na výstavišti. Autorem je fotograf J.W. Drnek, který ke spolupráci přizval řadu odborníků. Lidé uvidí dílo v detailu v takové dokonalosti, kterou diváci v galerii nikdy nezaznamenají. Je to až k nevíře. Možná až z těchto jedinečných detailů vyjde najevo, jakým mistrem štětce a barev Mucha byl.