Viktor čistič. Soudce surovců
Eratův zákrok byl úlet, říká Viktor Ujčík. Jako šéf disciplinární komise by rád pokračoval.
Se stejnou přímočarostí, díky které vynikal na ledě, se pustil do nové výzvy. „Mohl jsem dělat věc, která mě bavila a živila. Vím, že hokeji něco dlužím,“říká Viktor Ujčík. Stejně jako řada vrstevníků ze zlaté generace se vrhl na trenéřinu.
K tomu si ještě přibral funkci hokejového soudce. „Jsem rád, že můžu pomoct, aby se extraliga v očích veřejnosti stala trošku lepší soutěží,“líčí Ujčík. Už dřív byl členem disciplinární komise, teď při extraligovém play off a baráži dokončuje první sezonu jako její šéf.
Má jasnou vizi jak trestat desperáty nebo nepřístojnosti na tribunách. Zároveň ale trojnásobný mistr světa férově přiznává: „Při rozhodování jsem udělal nějakou chybu, ale kdo ji neudělá? Důležité je si ji odvodit a příště rozhodnout jinak.“
Co byla pro vás zatím největší škola?
Pořád čerstvý případ Martina Erata. Dali jsme mu trest šest zápasů, což bylo vzhledem k zákroku a následkům pro Havránka hodně milosrdné. Bylo mi předhazováno, že se to srovnává se zákrokem zlínského Okála na Koloucha.
Oprávněně?
Z mého pohledu tam nebyla taková intenzita, bylo to i trochu ze strany. Volal jsem také manažerovi Olomouce, který říkal, že je Kolouch otřesený, ale že si vezme košík a mohl by hrát. Na základě toho jsem vynesl rozsudek tří zápasů, což byla chyba. Měl jsem dát minimálně o zápas víc.
Cítíte, že české prostředí není zvyklé na vyšší tresty?
Máte pravdu. Berme to tak, že když je hráč zodpovědný za hokejku, je otázka, jestli nezpřísnit posuzování zákroků s prvotním úmyslem zásahu kamkoliv na tělo. Může to být i neúmyslné, ale když se z toho stane zásah na hlavu, bere se to jen jako následek. Je ale spousta soubojů, kdy jde hráč do soupeře ramenem, automaticky přidá loket a míří to na hlavu. Je to o diskusi po sezoně, ale budu jednoznačně za to, aby se tresty za údery do hlavy zpřísnily.
Při Eratově zákroku jste zpočátku mluvil o horní hranici, kterou byl desetizápasový distanc. Adekvátní trest pro vás? Ano. Erat nakonec stál místo šesti jen pět duelů. Po neúspěšném odvolání se Brno obrátilo na výkonný výbor, který trest snížil. Co vy na to?
Nadšený jsem nebyl, ale beru to jako fakt. Mám názor, že trest měl zůstat původní, ale respektuju to. V nadsázce jsem okresní soud, disciplinární komise je krajský soud a nad ní je výbor jako Nejvyšší soud.
Zaujalo mě, že vám Erat před odvolacím rozsudkem sám volal. Je to obvyklé?
Nestává se to pravidelně, ale i soudce vyslýchá všechny strany. Má nějakou zprávu, je tam obhájce, žalobce. Vyslechnu si názory a na základě toho vynesu verdikt. A Martin nebyl jediný, kdo mi volal. Zdůvodňoval mi to tím, že tým nehrál dobře. Že tým potřeboval vidět, že když se srazí Martin Erat, budou se srážet i ostatní. Respektuju to a rozumím tomu, ale Brno vedlo 2:0, hrálo oslabení a hrozně málo hráčů se sráží ve středním pásmu při početní nevýhodě. Když se s někým srazím, vznikne situace čtyři na tři, což je výhodnější než pět na čtyři. Tenhle zákrok byl největší úlet v sezoně.
A váš verdikt precedens, že nehodláte tolerovat podobné věci?
To bych nechtěl. Bylo nešťastné, že se jednalo o Martina Erata, což je výborný hráč, který dělá spoustu věcí pro Kometu i český hokej. To ale nemůžu brát v potaz. Bral jsem jen to, že předtím nebyl trestaný. Věřím, že je to jasná zpráva, že takové zákroky se budou trestat.
Je vaší inspirací zámoří?
Když se dívám na tresty v NHL, nedovedu si představit, že bych u nás potrestal někoho za to, co předvedl Voráček (dvouzápasový trest za březnový „strom“na Boychuka) .On se jen postavil do cesty frajerovi, který byl rozjetý. Kdyby to neudělal, Voráčkovi naloží. Bránil se tím, že se mu postavil dřív, než to čekal. Je otázka, jestli se ubírat tím směrem, nebo jen v případě, kdy uvidíme aktivní pohyb. Člověk by měl být zodpovědný, kam hráče trefí.
Kde najít hranici?
Hokej je tvrdá hra se spoustou střetů, což měnit nechci. Máme tu spoustu hráčů, kteří nevědí, že hrají kontaktní sport. Někam nahrají, podívají se za pukem a kašlou na to, že kolem nich jsou soupeři, kteří ho budou chtít dohrát. Ten kluk si do toho najede sám a soupeř se jen zpevní. Bohužel. Je to stejné jako na silnici – co si vezmu z toho, že mě srazí auto na přechodu? Vím, že tam mám jako chodec přednost, ale když je tam rozjeté auto, proč tam lezu? Musím si chránit zdraví na ledě i v životě.
Jako hráč jste byl za dobré výkony chválen. Nyní za sebelepší rozhodnutí většinou uslyšíte z jedné strany kritiku. Zvykl jste si?
To mají všichni, kteří něco rozhodují. Kolikrát jen žasnu, co má strana poškozeného za argumenty. Říkám si: Ty jo, to já vidím úplně jiný zákrok, ne? Přirovnávám to k panu Duškovi ze Čtyř dohod. Síla domněnky. Člověk chce vidět jen něco a není ochoten přijmout, že to je jinak.
Kromě dění na ledě řešíte i chování diváků. Třeba v Hradci fandové napadli pardubického trenéra Lubinu. Neměl místo pokuty 190 tisíc korun přijít exemplárnější trest – třeba uzavření sektorů?
Mají podmínku, snad všichni vědí, že to byl přešlap. Průchod trenérů je v Hradci dlouhodobý problém, klub se k tomu musí postavit, aby to měl pořešené na novou sezonu. Rozumím, že zabezpečit koridor jsou peníze navíc. V případě pana Lubiny se něco podobného možná dalo i předpokládat. Ať se na mě nikdo nezlobí, kdyby to bylo komando dvaceti lidí, dalo by se pochopit, že tomu klub nezabrání. Ale aby se dva pantátové – tím je nechci urazit – k němu dostali a napadli ho? To bylo špatně! Když se něco takového bude opakovat, sektor se zavře.
V Plzni zase láhev zasáhla rozhodčího i hráče soupeře. Vážně není na čase přitvrdit postihy?
Když se obdobné věci stanou ve fotbale, trest je vyšší, ale měli bychom si uvědomit příjmy fotbalu. S tím nemůžeme soupeřit. Klub má nějaký rozpočet a měl bych brát ohled na to, jestli provinění bylo závažné, abych ho obíral o závažnou částku.
Jak rozhodujete o verdiktech?
Mám k sobě takový poradní panel – Josefa Řezníčka a Vladimíra Šindlera (šéfy extraligy a rozhodčích). Při zákrocích se podívám, jak situaci viděli rozhodčí, co se dělo předtím na ledě. Jestli se mezi soupeři nestal nějaký startovací motiv. Jak hráč najíždí, z jakého úhlu, jestli měl snahu hrát puk. Několikrát si to prohlédnu, potom si po mailu napíšu s klukama. Když se zásadně rozcházíme, zavoláme si, vysvětlíme si to a rozhodnu se. Kluby mohou podnět poslat po zápase do jedenácti dopoledne následujícího dne, ale kolikrát se dívám na situace už před půlnocí.
Abyste nechodil s prací spát?
Snažím se rozhodnout hned, v play off to jsou ale občas taktické války. Klub pošle námět před jedenáctou dopoledne, aby soupeř byl v nejistotě, jestli bude moct nasadit daného hráče. Ale záleží na vzájemném respektu týmů. Většinou to funguje tak, že nedělám to, co nechci, aby mi dělali ostatní.
A děje se to?
Samozřejmě se stanou oba případy. Kluby posílají náměty hned po zápase, ale i za pět jedenáct. Může to být i tím, že videokouč uvidí nějaký zákrok až následující den při rozboru.
Teď máte perné dny, že?
Ale ne, na většinu zápasů se koukám v televizi. Pak tuším, s čím mám počítat. Hokej mě baví i z pohledu trenéra mládeže v Jihlavě. Spousta týmů má hezké signály, dobře řeší situace v obranném pásmu. Přítelkyně mi říká, že jsem postižený hokejem. Celý den jsem na zimáku, doma zapnu televizi, řeším disciplinárku a pak jsem schopný ještě do dvou do rána koukat na NHL.
Kolikrát jen žasnu, co má strana poškozeného za argumenty. Říkám si: Ty jo, to já vidím úplně jiný zákrok, ne?
Budete tohle vše zvládat i v příští sezoně?
Jestli se mnou bude spokojenost, na discplinárce budu chtít pokračovat.
Přitom se mohlo stát, že teď už byste komisi nešéfoval, že?
Byli jsme domluvení, že pokud Jihlava postoupí do baráže o extraligu, převzal by disciplinárku na tu dobu Tomáš Jelínek. I když nejsem zaměstnaný přímo v Dukle a pracuju pro mládež, bylo by jasné, že je nesmysl, abych to rozhodoval.