Jihovýchod Asie obchází strach z kamenování
V Indonésii a Malajsii se obávají, že „brunejský“drakonický zákoník by se mohl časem uchytit i v jejich zemích
JAKARTA Když drobný sultanát Brunej zavedl minulý týden jako první stát v jihovýchodní Asii drakonické tresty pro homosexuály, světem se rozlila široká vlna kritiky. Ve dvou lidnatých, převážně muslimských zemích v sousedství, Indonésii a Malajsii, však panovalo oficiální ticho.
Právě výmluvné mlčení tamních vůdců zřejmě nejvíc sytí vlnu strachu z plíživého vzestupu konzervativního islámu v regionu a z důsledků, jaké by to mohlo mít pro tamní homosexuální komunity.
Bohatý ropný státeček Brunej, kde muslimové tvoří sedmdesát procent obyvatel, se alespoň navenek stává Saúdskou Arábií jihovýchodní Asie. Islám uplatňuje přísněji než sousedé, platí tam například absolutní zákaz prodeje alkoholu nebo šíření jiných náboženství. Nyní se navíc rozhodl stejnopohlavní sex a cizoložství mezi muslimy trestat smrtí ukamenováním, krádeže bičováním a utínáním končetin. I když se proslýchá, že s uplatňováním hrůzných exekucí v praxi to nakonec nemusí být tak horké, sultán Hassanal Bolkiah si prý zavedením šaríi chce jen posílit svou pozici islámského vůdce mezi konzervativci, obavy v okolí se šíří rychle.
„Rostoucí závislost brunejského režimu na náboženství se dá vysvětlit oslabením tamní ekonomiky a obavami z úpadku podpory obyvatel,“soudí expertka na oblast Bridget Welschová.
Dříve extrém, nyní norma
V regionu, tedy zejména v Indonésii a Malajsii, se v posledních letech staly konzervativní muslimské organizace mocnou silou. Usilují o přísnější dodržování islámských hodnot (či spíše toho, jak si je vykládají) a k dosažení svých cílů neváhají zastrašovat a vydírat místní vlády. To, co bylo dříve považováno za hloupý extrém, se krůček po krůčku stává normou. Ruku v ruce s tím narůstá homofobie.
„Gratulujeme Bruneji za statečnost. Dodržování šaríi je povinností při zajišťování práv Alláha,“vyjádřil se Aman Razali, člen malajsijského parlamentu a vysloužil si potlesk na otevřené scéně.
Nejen gayové mají strach, že jednoho dne by se normou mohlo stát i kamenování a utínání končetin. „Cítíme spoustu nejistoty. Co bude s našimi životy a naší budoucností?“ptá se malajsijská aktivistka za práva homosexuálů Thilaga Sulathirehová. Pokud bychom vzali za slovo malajsijského ministra cestovního ruchu, jsou její obavy zbytečné. Ten totiž minulý měsíc prohlásil, že v Malajsii žádní gayové nejsou. Věc však tak jednoduchá není, úřady proti gayům výrazně přitvrzují. Protože země má smíšený, tedy světský a náboženský právní řád, někde si vystačí s pokutami za „nepřirozený sex“, jinde – jako třeba v indonéské provincii Aceh – uplatní přísné islámské zákony.
Volání po jejich zavedení i v dalších regionech Malajsie a Indonésie sílí. Příklad Bruneje navíc nyní posadil konzervativní muslimy na koně.
Indonésie ani Malajsie podobné středověké zákony jako Brunej dosud nemají. V Malajsii je homosexuální sex nezákonný, trestá se však maximálně vězením. Ve většině Indonésie je stále legální, společensky však naprosto tabu.
Myšlenka, že by oba velké převážně islámské státy zavedly přísnější islámské zákony, však podle aktivistů není jen teoretická. Podobné pokusy už tu ostatně byly – loni předložila koalice konzervativních skupin indonéskému ústavnímu soudu návrh na kriminalizaci vztahů stejného pohlaví. Tentokrát neprošel, ale jak říká Thilaga Sulathirehová, „do budoucna je všechno možné“.