Slunce chrání mrtvého
Muzeum Prahy představuje unikátní vybavený hrob z dávné historie Suchdola
Jan Bohata
NOVÉ MĚSTO Na exkurzi do pražské kotliny v době železné zve Muzeum hlavního města Prahy (MHMP). To aktuálně představuje jeden z unikátních nálezů svých archeologů, suchdolský hrob z éry takzvané bylanské kultury, tedy přibližně 2 700 let starý.
„Jde o výstavu takzvaného předmětu sezony, tedy zajímavosti vystavené v hlavní budově muzea Na Florenci,“představila akci Martina Hofmanová z MHMP.
Pozoruhodný, bohatě vybavený hrob odkryli archeologové muzea před 16 lety při záchranném výzkumu na Brandejsově náměstí v Praze 6 v místech, kde se plánovala stavba rodinného domu. „Kostra byla natažené na zádech s hlavou směrovanou k jihu. V hrobě byl kromě masitých milodarů přiložen i soubor minimálně třinácti keramických nádob zdobených malováním a zalešťováním geometrických vzorů do tuhovaného povrchu,“popsali nález archeologové z pražského muzea.
Hrob zajímavě ilustruje i tehdejší pohřební zvyky. Dávného obyvatele Suchdola uložili pozůstalí na lavici, pod níž původně vložili neobvykle velkou mísu s držadly. Za hlavou mrtvého spočívala kruhová keramická deska, podle historiků šlo patrně o podložku pro zápalné obětiny. „Mohlo však jít i o symbol slunečního kotouče,“soudí archeologové. K pohřbu došlo někdy během 7. století před naším letopočtem, ve starší době železné – halštatské. Pochovaný muž náležel ke společnosti přezdívané bylanská kultura. Jméno této zajímavé epoše dala obec na Českobrodsku ve středních Čechách, kterou prozkoumal již jeden z otců české moderní archeologie Josef Ladislav Píč na sklonku 19. století.
Specifikum bylanské kultury tvoří například keramika, která nebyla točena na kruhu. „Vznikala ručním zpracováním hliněných válečků, ze kterých se spirálovitě vytvářely rozličné nádoby, různé misky, hluboké nádoby, takzvané teriny, či nádoby amforovité. Povrch byl tuhován, pokryt grafitem, což sloužilo jako nepropustné glazování,“popsala její specifika historička Anna Bauerová.
Hroby nejstarších Pražanů
Okraj nynější metropole skrývá řadu dalších pozoruhodných nálezů z prehistorické doby. Archeologové ze společnosti Labrys před pěti lety odhalili místo posledního odpočinku „nejstaršího občana Lysolají“, který zde žil a zemřel někdy v letech 2150 až 1950 před naším letopočtem.
Při expertize vědci na jeho lebce našli stopy po zhojené trepanaci, tedy úspěšném chirurgickém zákroku dávného léčitele. „Tím je tento pohřeb významným nálezem a dokladem pravěkých medicínských znalostí a dovedností,“uvedl archeolog Jiří Vávra. Kromě toho vědci v Lysolajích zachytili také stopy po 296 zahloubených obytných objektech a jejich hospodářském zázemí.
Z o něco mladší doby, epochy stěhování národů, pochází zličínský objev archeologů z MHMP a společnosti Labrys. Při výzkumu podél Hrozenkovské ulice před 11 lety vědci objevili 173 hrobů, tedy dosud největší prozkoumané kostrové pohřebiště z 5. století v České republice.
Průzkum přinesl kromě jiného i 16 tisíc předmětů, včetně šperků ze zlata či keramických nádob či tisíce skleněných, jantarových a kovových korálků. Unikátní stopy po sobě v Praze však zanechávali již nejstarší pravěcí obyvatelé, křižující vltavskou kotlinu v takzvaném paleolitu a mezolitu, tedy době počínající již před 2,5 milionu let.
„Dokladem jejich přítomnosti jsou soubory štípaných kamenných nástrojů, které byly objeveny většinou při těžbě cihlářské hlíny nebo kamene,“uvádí k tomu historici.
Nejznámější odhalené lokality, spjaté se zmíněným pobytem nejstarších lovců, se nacházejí na okraji metropole. „K předním nalezištím patří úpatí Kozích hřbetů v Suchdole, vrch při Ládví nebo cihelna v Sedlci,“vysvětlují badatelé. Zajímavý objev z této doby učinili již v 19. století dělníci v cihelně na Jenerálce v Praze 6. Našli tam stopy tábořiště i s fragmentem ohniště.
Mladší doba kamenná, neboli neolit, přinesla přibližně před šesti tisíci lety do pražské kotliny další novinku. Stavbu rondelů, kruhových areálů o průměru 40 až 60 metrů, výjimečně až 250 metrů. Rondely vymezovaly soustavy příkopů, které bývají až čtyři, palisádových hrazení a zřejmě také sypaných valů. Tyto zajímavé objekty mívaly též funkci kultovní i astronomickou. V nynější Praze vědci odhalili čtyři takové objekty: v Ruzyni, ve Vinoři a dva v Krči. Ruzyňský se řadí k nejprobádanějším v ČR.
Následné období mladší doby kamenné, eneolitu, pražskou krajinu obohatilo mimo jiné také o výšinná hradiště chráněná palisádou i neschůdným terénem. Takové komplexy vědci odkryli například v Šárce, na Zlíchově anebo v lokalitě Na Zámkách.