Můj dům, tvůj hrad. Třinec oplatil Plzni
Bývá zvykem, že domácí prostředí dodá týmu větší klid. Povzbuzující fanoušci k tomu povýší kuráž svých favoritů na ledě.
Ano, zvykem. Ale nikoliv pravidlem. O tom by mohli vyprávět účastníci extraligové semifinálové série Plzně s Třincem. „Je strašně těžké jet za stavu 0:2 k soupeři na jeho stadion, kde na vás celý stadion křičí, řve a panuje dost nepřátelská atmosféra,“pravil před třetím duelem třinecký forvard Jiří Polanský.
Leč jeho tým zvládl obě odvety na západě Čech, včera vyhrál 4:3 a dokázal vyrovnat stav série na 2:2.
Oba soupeři tak pokračují v zajetém zvyku této sezony, kdy se domácí celek musel v každém z osmi vzájemných střetnutí včetně včerejška smířit s porážkou před vlastním publikem. Pondělní čtvrtý semifinálový duel na ledě Plzně navíc přidal další anomálii – odchod nejhlučnější části domácího kotle uprostřed zápasu.
Fanoušci Plzně za nepříznivého stavu hlasitě nesouhlasili s verdikty rozhodčího. Některé jejich pokřiky donutily pořadatele zesílit hudbu a předejít tak dalšímu postihu po
podmínce udělené v průběhu sezony. Po zvýšení třineckého Wereka na 4:2 se velká část příznivců odebrala v polovině utkání na protest z příkrých ochozů stadionu.
„Jsme rádi za ty, co zůstali. Chceme fanoušky, kteří nás budou podporovat. Místo toho se někteří sebrali a odešli v situaci, kdy jsme potřebovali pomoct,“mrzelo plzeňského obránce Lukáše Pulpána. A útočník Miroslav Indrák přidal: „Padáme po hubách do střel a pak se stane toto. Nikdo z nás si to nezaslouží.“
Jako by se tím jen prohloubila semifinálová domácí smůla obou mančaftů. Zlomí ji konečně jeden z celků, nebo se budou po pondělním sedmém mači v Třinci radovat Západočeši, jak káže dosavadní scénář? „Snad tuhle sérii ve čtvrtek přerušíme! Máme přece výhodu domácího prostředí,“zubil se ironicky třinecký Erik Hrňa. „My zase budeme rádi, když to takhle vydrží. Teda, jen do Třince...“uvědomil si plzeňský Indrák, že málem vyslovil kacířské přání.
Zatím tedy platí: Můj dům, tvůj hrad. A dál? (az)