Domácí porod bych nevedla, říká asistentka se 40 lety praxe
„Někomu se zdá, že zbytečně strašíme, ale pomoc někdy musí přijít opravdu rychle,“říká porodní asistentka se čtyřicetiletou praxí Alena Nováková.
PRAHA „Nikdy jsem nebyla zastáncem domácích porodů, pomoc někdy musí přijít opravdu rychle,“říká porodní asistentka Alena Nováková.
Už čtyřicet let pomáhá dětem na svět v brněnské porodnici na Obilním trhu, přesto by si sama netroufla vést porod mimo zdravotnické zařízení.
Téma domácích porodů a rizik s nimi spojených se opakovaně objevuje, když nastanou u rodičky komplikace a dítě už ani přivolaná sanitka nezachrání.
„Někomu se zdá, že zbytečně strašíme, ale pomoc někdy musí přijít opravdu rychle,“varuje Alena Nováková.
Zastánci domácích porodů si podle zkušené porodní asistentky neuvědomují, že to ve světě funguje na jiném principu.
„Kolegyně se odstěhovala za prací do Anglie, kde ženy s oblibou rodí doma. O plánovaném porodu však vždy vědí i v porodnici, dotyčnou porodní asistentku vybaví a podmínkou je také dobrá dostupnost pro případný rychlý příjezd sanitky. O fyziologická těhotenství se tam starají jen porodní asistentky, které dotyčnou sledují po celou dobu těhotenství, v den porodu se nevidí poprvé,“vysvětluje rozdíly oproti Česku Nováková.
Sama se u porodu mimo nemocnici nikdy neocitla. „Jen na dvoře před porodnicí. Rodiče už nestihli dojít nahoru, a tak jsme rodili v autě. Dopadlo to dobře,“dodává.
Už čtyřicet let pomáhá dětem na svět, celou dobu v téže brněnské porodnici na Obilním trhu. Porodní asistentka Alena Nováková za svůj život pomohla na svět kolem 10 tisícům dětí, zažila narození siamských dvojčat i úmrtí matky na náhlé krvácení. Názor na domácí porody má jednoznačný. „Nikdy jsem nebyla jejich zastáncem. Někomu se zdá, že zbytečně strašíme, ale pomoc někdy musí přijít opravdu rychle,“varuje.
Nachomýtla jste se někdy k porodu mimo porodnici?
Nikdy, jen na dvoře před porodnicí. Rodiče už nestihli dojít nahoru, a tak jsme rodili v autě. Dopadlo to dobře. Na dovolené ani nikde jinde venku jsem k překotnému porodu spěchat nemusela.
Za čtyřicet let praxe už pomalu přivádíte na svět třetí generaci...
Nejstaršímu dítěti, které jsem rodila, je nyní 41 let. Například své nejlepší kamarádce jsem porodila dvě dcery a každé z nich už také dvě děti. Poslednímu dítku pomůžu na svět letos v srpnu.
Kdy přesně jste jako porodní asistentka začínala?
1. srpna 1979. Během roční nástupní praxe jsme musely projít všechna oddělení od gynekologie po šestinedělí. Nejvíc se mi líbilo na oddělení pro rizikové těhotné, ale vybrali si mě na porodní sál.
To je určitě větší adrenalin než měřit rizikovým těhotným tlak...
Akčnější práci mám ráda. Kdybych se nestala porodní asistentkou, zřejmě bych si vybrala jiný podobně akční obor, zdravotní sestru na ARO nebo JIP. Práce na kožním či očním by mě asi nenaplňovala.
Tušila jste, že u povolání vydržíte celý život?
Jsem typ člověka, který u věcí obvykle vydrží. Původně jsem chtěla být učitelka, ale líbilo se mi i ve zdravotnickém prostředí. Táhlo mě to sice spíš k dětem, avšak když jsem končila gymnázium, nástavbový obor dětská sestra zrovna neotevírali, a tak jsem šla na ženskou sestru, jak se tehdy říkalo.
Co se za čtyřicet let změnilo nejvíc?
Spousta věcí. Novopečené porodní asistentky například musejí mít vysokou školu. Porodní sály fungují jinak, ženy mají daleko víc soukromí. Také myšlení nastávajících matek bylo diametrálně odlišné. Že je porodní bolest obrovská a miminko se bez ní nenarodí, v minulosti braly jako fakt. Dnes se mnohem více sahá po tlumicích prostředcích, u třetiny porodů se využívá epidurální analgezie. U porodů vyvolávaných ze zdravotních důvodů nebo proto, že žena dlouho přenáší, pak skoro ve sto procentech případů.
Jaké další rozdíly vám mezi prvními ještě přijdou na mysl?
Dřív byla striktní spádovost, nemohla jste si vybrat, kde porodíte. Nebylo k dispozici tolik pomůcek, víc se během porodu leželo, ženy rodily bez doprovodu a do porodnice jezdily zpravidla sanitkou.
Ženy si také víc diktují, jak chtějí rodit.
Dřív se nám žena svěřila do péče a respektovala nás jako zdravotníky. Dnes jsou ženy obecně vzdělanější, zajímají se a často chodí se svojí představou o porodu a porodním plánem. Párkrát se dokonce stalo, že dotyčná měla porodní plán orazítkovaný notářem a vyžadovala, abychom se plně přizpůsobili.
Dokážete se požadavkům ve většině případů přizpůsobit?
Snažíme si jim vyjít vstříc. Když porod postupuje dobře, ať se žena klidně staví na levé ucho, mám-li to říct s nadsázkou. V takovém případě může v průběhu jíst, pít, volit různé úlevové polohy. V opačném případně musíme vysvětlovat a vysvětlovat a je pravda, že většina nastávajících maminek si nakonec nechá poradit. Jsou však výjimky a nikam nevedoucí komunikace, kdy neustále něco navrhujete a opakovaně jste odmítána, vás psychicky vyždímá. Porod by měl být o oboustranné spolupráci.
Spatřujete na aktivním zapojení matek výhody?
Myslím si, že je dobře, že se ženy zajímají a mají svoji představu o porodu. Má-li to žena v sobě srovnané, dokáže lépe pracovat s bolestí. Některé, zejména technicky vzdělané ženy, však o porodu moc přemýšlejí, chtějí vše zdůvodnit rozumem a neposlouchají své pocity.
Jak zvládáte být za každých okolností vstřícná a milá?
Práci musíte mít ráda. Jsme však jenom lidi a každý zkrátka někdy nemá den. Na komunikaci si dnes musíme dávat veliký pozor. Někdo je schopný si stěžovat, že jste mu odsekla, a to třeba klidně i s ročním odstupem.
Dokáže vás po tak dlouhé práci v oboru ještě něco překvapit?
Pořád mě něco překvapuje. Dnešní mladé porodní asistentky však už nezažijí co my tenkrát. Že se třeba neočekávaně narodí dvojčata nebo miminko bez břišní stěny s vyhřezlými střevy. Byla jsem i u porodu siamských dvojčat. Dřív se vyskytovala různá překvapení častěji. I po tolika letech musíte mít k práci respekt a umět v určitých situacích jednat rychle. Zpravidla sloužíme dvě starší a dvě mladší asistentky a musíme být dokonale sehrané.
Máte vy osobně nebo porodní asistentky obecně nějakého v uvozovkách strašáka?
V porodnictví je stresových situací spousta. Třeba náhlé krvácení je vždy problém, naštěstí máme za zády lékaře a zázemí porodnice. Taky jsem vždy lehce napjatá, jací lidé na mě čekají, s kým budu jednat. Někteří se už ode dveří usmějí, snaží se navázat kontakt, ale když je někdo vůči vám a priori negativně naladěn, je to vždy těžké.
Rodila jste sama ve „vaší“porodnici na Obilním trhu?
Ano. Poprvé ve 28 letech, takže jsem na tu dobu byla starší prvorodička.
Měla jste strach, když jste v práci viděla, co všechno se může při porodu stát?
Nepřipouštěla jsem si to, kolegům jsem věřila. Napoprvé jsem měla především hrozný strach, aby dcera byla v pořádku, protože v dubnu toho roku explodoval Černobyl, bylo hodně potratů a rodilo se i dost postižených dětí. Naštěstí vše dopadlo dobře, akorát porod skončil císařským řezem. Druhý císař už byl plánovaný, rozvolňovala se mi pánev a moc jsem nemohla chodit.
Rodila jste děti své dcery?
Ne, dělala jsem jí doprovod.
Kdo kromě partnerů a maminek doprovází ženy k porodu?
Můžete s sebou vzít kohokoli. Chodívají kamarádky či kamarádi, zažila jsem i tchána, ale to je spíš výjimka. Pouštíme nanejvýš dva lidi z doprovodu, ve větším počtu bychom se v boxu už nepohnuli.
Jsou doprovázející k užitku, nebo se hroutí?
Většinou to zvládají, podají ženě ručník, pomohou jí se napít, doprovodí ji do sprchy. Je dobré, že žena má s sebou někoho blízkého a není v boxu sama. Asistentka většinou vede dva porody současně, do toho my služebně starší dohlížíme na mladší kolegyně.
Čím vás kdy doprovod nejvíc překvapil?
Jeden tatínek pojal porodní box jako kancelář. Otevřel si dva laptopy a úřadoval. Také si pamatuju na muže, který měl připravenou krabičku ve tvaru růže a děkoval partnerce za narození syna zásnubním prstenem. Ojediněle se stane, že má muž iracionální pocit, že před námi musí partnerku ochraňovat. Někteří tatínci sedí vesměs nezúčastněně.
Má i pro personál kouzlo okamžik, když rodiče poprvé uvidí své dítě?
I po tolika letech v oboru je to vždy výjimečná chvíle. Někdy taky uroním slzu. Když rodiče vtipkují, společně se zasmějeme. Dobré i špatné zážitky si s sebou nosíte domů, je to psychicky velmi náročná práce.
Jaký případ vám z praxe utkvěl?
Po dvou letech od mého nástupu do práce nám na sále zemřela žena na prudké krvácení. Bylo to hrozně rychlé a nikdy jsem na to nezapomněla. Nejrychlejší je embolie plodovou vodou (průnik plodové vody do oběhu matky s následným zablokováním plicního řečiště a vznikem plicní hypertenze – pozn. red.). Taky vás dostane, když porodíte mrtvé miminko. Když rodiče už přijdou s tím, že dítě nežije a musí se dostat ven. A vy ženu musíte tím neuvěřitelně těžkým obdobím provést...
To musí být velmi těžké pro obě strany...
I v těchto případech na památku píšeme kartičku s otiskem ručičky a nožičky. Je důležité, aby se rodiče s dítětem rozloučili a záležitost v sobě uzavřeli. A když vám po takovém zážitku ještě druhý den donesou kytku a poděkují... Něco podobného naštěstí není časté.
Kolik vážilo nejtěžší miminko, které jste porodila?
To vím přesně, mělo 5,1 kilogramu a dotyčná druhorodička to zvládla levou zadní.
Troufla byste si s vaší bohatou praxí vést porod doma?
Ne, nikdy jsem nebyla jejich zastáncem. Pomoc někdy musí přijít rychle. Někteří prohlašují, že zbytečně strašíme, ale neuvědomují si, že to ve světě funguje na jiném principu.
Co přesně máte na mysli?
Kolegyně se odstěhovala za prací do Anglie, kde ženy s oblibou rodí doma. O plánovaném porodu však vždy vědí i v porodnici, dotyčnou porodní asistentku vybaví a podmínkou je také dobrá dostupnost pro případný rychlý příjezd sanitky. O fyziologická těhotenství se tam starají jen porodní asistentky, které dotyčnou sledují po celou dobu těhotenství, v den porodu se nevidí poprvé.
U bezproblémových porodů lékaři nejsou ani u nás...
Pokud je vše v pořádku, tak od A až do Z je všechno na porodních asistentkách. Musely jsme se naučit i šít porodní poranění. Moravské porodnictví je však v tomhle trochu jiné než české. Na Moravě mohou rodit samotné porodní asistentky, když mají dostatek zkušeností, lékař se volá, teprve když se něco děje. V Čechách to byla a stále je spíš lékařská záležitost.
V Brně žije dost cizinek. Jaké zvláštní požadavky u porodu mají?
Cizinek u nás rodí hodně, často jsou to ženy zaměstnanců zdejších IT firem. Třeba muslimky požadují porodní asistentku i doktorku ženu. Cizincům se snažíme přiřazovat anglicky mluvící asistentky, ale například s některými Vietnamkami se nedomluvíme vůbec. Některé rodiny s sebou mají tlumočníky nebo alespoň někoho na telefonu. Jezdí k nám rodit i hodně Slovenek, které nedůvěřují porodnictví ve své zemi.