Mladí se do lavic poslušně nevrátí
Čeští studenti se rozhodli opět vyjít do ulic. Oprávněně. Pokud se totiž nezmění současná pravidla hry, globální emise skleníkových plynů budou růst nejméně do roku 2040. Nové vědecké analýzy potvrzují zásadně odlišné podnebí v minulých obdobích již při současné koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Čím více poznatků o minulosti máme, tím méně pravděpodobné se zdá, že planeta procházela rychlejším globálním oteplováním než dnes. O kombinaci s dalšími negativními vlivy člověka na prostředí ani nemluvě. Rozpor mezi slovy a činy politiků může být stěží zřejmější nežli právě v přístupu k řešení změny klimatu.
Častý argument, opakující se v mnohých laických i odbornějších diskusích, poukazuje na „nevýznamnost“Česka na globálním poli. Jeho modifikací je zdůrazňování „výrazného“poklesu emisí ve srovnání s rokem 1990 a „naplňování“závazků plynoucích z legislativy EU. Reakci politiků lze ve zkratce shrnout slovy: „O problému víme, děláme, co se dá, vraťte se do lavic.“I když to byla reakce očekávatelná, je situaci neadekvátní.
Poukazování na téměř čtyřicetiprocentní pokles emisí oproti roku 1990 ignoruje skutečnost, že současné emise v propočtu na obyvatele jsou stále neúměrně vysoké i na poměry bohatého světa, o chudším radši nemluvě. Současné emisní závazky EU do roku 2030 a možná i do roku 2050 Česko naplnit může, ale z hlediska požadavků studentů je to zcela irelevantní. Tyto závazky jsou totiž v rozporu s deklarovaným cílem omezit oteplení do 2 °C.
Ba co víc, proklamované úspěchy klimatické politiky jdou ruku v ruce s dalším rozšiřováním těžební kapacity fosilních zdrojů. Jinak si nelze vysvětlit fakt, že plánovaná těžba uhlí se má letos meziročně zvýšit, podíl ropy na celkové spotřebě se zvyšuje, výroba automobilů na fosilní pohon a emise z dopravy se zvyšují, nabídek nových leteckých spojení za cenu obědového menu přibývá jako hub po dešti. Dalo by se říci, že ve světě politiků je Schrödingerova kočka živá a mrtvá zároveň.
Nelze se vůbec divit, že vnímavější část dospívající generace, která pocítí důsledky oteplování v plné síle, se nehodlá poslušně vrátit do školy. Nikdo samozřejmě neví, jaké je nejlepší řešení změny klimatu, a protestující studenti už vůbec ne. Hlavní cíl je ale nastartovat seriózní diskusi o klimatické krizi na nejvyšší politické úrovni a až poté se pustit do zásadních změn v legislativě. Jestli to bude postupně rostoucí uhlíková daň, zrušení dotací na těžbu fosilních paliv, nebo zdražení letecké dopravy, není úkol pro stávkující studenty. Úkol pro nás dospělé je zařídit, aby se mladí lidé nemuseli bát o svoji budoucnost. O budoucnost, kde bude dostatek potravin, ekosystémy nebudou rozvrácené extrémním počasím, Grónsko a části Antarktidy nebudou v procesu nezastavitelného tání a migrace lidí nebude nezvladatelná.