Utajená zlomenina
Parádní sezonu v NHL nezkazilo Tomáši Hertlovi ani bolestivé zranění, o němž věděl málokdo. Na své činy může být pyšný. Ale hlavní výzva jej teprve čeká.
Karel Knap
Poctivá dřina při bránění. Troufalé průniky, při nichž fanouškovská srdce jen plesala. Působivé statistiky a osobní rekord 74 bodů (35+39). Dospívání Tomáše Hertla v San Jose Sharks zdárně pokračuje. A to se pětadvacetiletý útočník hodlá dál zlepšovat, což chce předvést už v sérii play off proti Vegas Golden Knights, jež dnes začíná.
Jakého svého počinu v dosavadní sezoně si nejvíc vážíte?
Body jsou fajn, ale nejvíc mě potěšila koučova důvěra. Strávil jsem na ledě v průměru 19 minut na zápas, posílal mě na oslabení i přesilovky, jsem jedním z tahounů Sharks.
Když se základní část chýlila ke konci, lákalo vás nějaké číslo, na něž jste chtěl dosáhnout?
Ke statistikám se úplně neupínám. Víc si přeju, ať vyhráváme a já hraju dobře. Ale když jsem se dostal přes 60 bodů, napadlo mě, že by bylo bezva, kdybych dal tu sedmdesátku. Snad to nebyl jenom záblesk a zopakuju ji v dalších letech.
Sharks vyhlásili vás a beka Burnse za Hráče roku. Co pro vás ocenění v nabitém týmu znamená?
Překvapilo mě. Jak říkáte, u nás je obrovská konkurence, tolik slavných jmen. Vynasnažím se, aby se na mě stejně pohlíželo i po play off.
Za vámi zůstali Pavelski, Thornton, Couture, Karlsson... Vy a výstředník Burns jste se v novinářské anketě s 59 body dělili o první místo. Co on na to?
Pořád se s klukama pošťuchujeme, což mám rád. Při výjimečných událostech dáváme na tabuli (do kasy) nějakou částku a já dávám pozor, aby se nepominulo nějaké jubileum, třeba pětistý zápas v NHL, a aby se pak dotyčný z povinnosti nevykroutil. Já se už předtím stal Hráčem měsíce, takže mi Burnsie hned psal, abych nezapomněl přispět.
Některé vaše trefy byly spektakulární. Které si hned vybavíte?
Povedlo se sólo v oslabení proti Anaheimu. V mači s Pittsburghem jsem si zadkem odstavil Malkina, svůj dřívější vzor, a dobře zakončil. Ve Washingtonu jsem v prodloužení narazil na mantinel Ovečkina, sebral mu puk a z protiútoku rozhodl. Dvakrát jsem se prosadil proti ruským hvězdám a dvakrát z toho byl hattrick, na což jsem pyšný.
Táta vás hecoval, ať předvedete pohlednější akci než teč či dorážku. Už je spokojenější?
Konečně mi nemůže vyčítat, že nedávám hezké góly a že se ode mě puk do brány jen odráží. Má se nač koukat, ale stejně si něco najde.
Co třeba?
V lednu klub pořádal Fathers Trip (výlet pro otce hráčů), letěli jsme do Vegas, kde jsem dal náš první gól a pak na vítězný na 3:2 přihrál. Náš kouč tátu zná a líbí se mu, jak je na mě přísný. Ale když jsme nastupovali do letadla, říkal mi: „Tak dneska ti nemá co vytknout, ne?“
Jenže?
První, co mi táta povídá, bylo: „Co ten prohraný souboj? A jeden jejich gól šel přes tebe!“Asi nikdy nedocílím toho, aby s kritikou úplně přestal. Aspoň si pořád uchovávám pokoru. Mám někoho, kdo mě zkrotí.
A potřebujete to vůbec? Jestli někdo mezi hokejisty nepůsobí namyšleně, tak jste to vy.
Táta mě odjakživa držel zkrátka, provokoval mě, aby mě naštval. Já si vždycky vážil toho, co jsem měl. Myslím, že se má povaha nemění. Rád se směju a rozdávám radost.
Jak vám kazilo náladu, když jste skoro půl sezony hrál s utajovaným zraněním – zlomeným prstem na ruce?
Nebylo to snadné. Ve čtvrtém zápase, při vítězství ve Philadelphii, mě spoluhráč Timo Meier trefil pukem do prostředníku na levačce. Úplně mi ho rozsekl, krvácel, museli mi ho sešít. Ale nechtěl jsem sedět, a tak mi pak dva měsíce opíchávali prst před každým utkáním. Bojoval jsem, i když asi třikrát jsem musel odstoupit, protože obstřik přestal účinkovat a už to vážně nešlo.
Štvalo vás, že nemůžete předvést všechno, co byste mohl?
Ještě to šlo. Body mi docela přibývaly. I když třeba nárazy při buly byly vyloženě nepříjemné. Prst bolí pekelně, snad ještě víc než poraněné vazy v koleni. Taky jsem měl strach, aby se problémy netáhly až do konce sezony. Před Vánocemi naštěstí bolest začala polevovat a už mi na ni stačil prášek. Každopádně jsem se na ni nechtěl vymlouvat.
Vylepšil jste si statečností pověst v mužstvu? Získal jste respekt?
Nechci se kasat. Plno kluků nastupuje s problémem, o kterém nikdo venku neví. Naprasklý kotník, pochroumané koleno... Já jen chtěl odvést svou práci, vrátit trenérovi důvěru a hrát hokej. Vždyť já toho po zraněních už vynechal hodně.
Těžko byste však mohl hecovat ostatní, aby zabrali, kdybyste sám byl bolestínek. Nebo?
Sám jsem kolikrát koukal, co jiní vydrží. Třeba Jumbo (Joe Thornton) se svými koleny. Jemu se snažím aspoň trochu přiblížit a napodobit ho. V play off se pak před soupeři a veřejností tají už úplně všechno.
Teď jste fit?
Jsem. Prst už skoro necítím, zahojil se. Možná ho už nikdy úplně neohnu, ale to mi nevadí. Jinak mě nic netrápí a do play off můžu vyrazit s chutí. Hodně jsem makal, takže fyzicky jsem na tom výborně.
V lednu vás trenér Pete DeBoer přesunul z křídla do středu útoku. V obtížnější roli jste zazářil. Jaká pro vás byla ta změna?
Dlouho jsme se o ní s koučem bavili. Potřebovali jsme v centru posílit, tak to se mnou zkusil. Nalevo jsem měl Kanea, napravo se točilo víc kluků. Moje lajna hrála dobře v jakémkoliv složení. Bránili jsme nejlepší řady soupeřů a často sami skórovali. Dařilo se mi na buly. Sedí mi, že se jako centr dostanu víc k puku a rozehrávám, což mě baví.
Zmínil jste Evandera Kanea, jehož partnerka nedávno potratila. Jak smutná událost zasáhla mužstvo a jak na ni reagovalo?
Byla to hrůza. Hned jsem si vybavil, že se před rokem totéž přihodilo našemu obránci Eriku Karlssonovi, když ještě hrál za Ottawu. Dlouho jsem si tohle nebezpečí neuvědomoval a pak se to najednou stalo druhému hráči v týmu. Musí to být strašný pocit. Už se těšíte, až se narodí miminko, až budete vychovávat dítě… A pak taková tragédie.
Odváděl hokej Kanea od trudných myšlenek?
V partě mu bylo mnohem veseleji, než kdyby zůstal doma. Všichni jsme s ním soucítili a snažili se pomoct. Prospělo mu, když se v kabině mluvilo o jiných věcech, když si zahrál ping-pong, když potom zase naskočil do zápasů.
Teď vás čeká play off. Jak se jeho blízkost projevuje?
Kouč nám na poradě zdůraznil, že jsme odmakali 82 zápasů, abychom se do něj dostali. Tým se zavře. Kdo čekal návštěvy, zařídil všechno předem a dál nic neřeší. Dáme si pozor, abychom se nerozptylovali – zvlášť ve Vegas. Žádné kasino! Taky teď máme víc masérů, abychom byli všichni co nejlíp nachystaní.
Sharks jsou jediným klubem z velkých lig ve městě. Promítla se sváteční nálada i do ulic?
V restauracích vyvěsili vlaječky a nápisy „Play off je tady“. U silnic jsou billboardy. Pro mě je nejkouzelnější atmosféra v hale, rychlost hry se zvedne o několik úrovní. Na play off se vždycky těším, miluju ho.
Začal jste si pěstovat plnovous?
Ano! Nemám jen chmýříčko jako dřív. Kéž by se naše tažení protáhlo a vousy nám rostly dlouho.
Kdysi vám vaši nadšení fanoušci ze skupiny Metallica hráli hymnu před utkáním. Klub vítal slavné hosty. Kdo se dostaví letos?
Metallica byla super. Pak nám při nástupu na led otevírali dveře z kabiny baseballové, fotbalové nebo basketbalové hvězdy. Ale nemám tušení, co se bude dít tentokrát.
Co Golden Knights? Vám osobně se proti nim obvykle daří…
Mezi námi rychle vznikla rivalita. Loni nás vyřadili ve druhém kole, hlavně díky brankáři Fleurymu, který nás vychytal. Chystám se teď potloukat kolem něj a co nejvíc mu clonit. Chceme jim porážku oplatit. Baví mě vyhrocené bitvy. Líbí se mi show, jakou ve Vegas dělají. Okolo haly to žije, uvnitř při rozbruslení řve muzika. Bývá vyprodáno.
Rád vzpomínáte na pouť do finále Stanley Cupu na jaře 2016. Co pro vás znamená play off 2019? Šanci? Výzvu?
Tenkrát to byla bomba. Opravdových příležitostí získat pohár je málo. Thornton se za 20 let dostal do finále jednou. Ovečkin, jeden z nejlepších střelců všech dob, se vítězství dočkal ve dvaatřiceti. Vím, co to stojí práce. Musíte se obětovat pro tým. Dát do toho všechno. Nepotkáte slabé soupeře. Potřebujete vyhrát 16 zápasů.
K Thorntonovi vzhlížíte. Chtěl byste vyhrát i kvůli němu?
Má úžasnou kariéru, překonává rekordy. Pohár by si zasloužil a já bych si přál zblízka vidět, jak ho na konci kariéry zvedá nad hlavu.
Máte k sobě zvlášť blízko?
Šest let, co jsem tady, spolu vycházíme výborně. Jsme kamarádi, i když on se coby hvězda nemusel bavit se zelenáčem. Hráli jsme v jedné lajně, přihrál mi na spoustu gólů. Je s ním sranda. Vážím si jeho pomoci.
O mistrovství světa neuvažuju, protože věřím, že se Sharks půjdeme daleko. Kdybychom ale vypadli a já byl zdravý, účast by mě lákala.
Promiňte otázku utíkající od tématu. Co šampionát v Bratislavě. Máte ho zastrčený v mysli?
Neuvažuju o něm, protože věřím, že se Sharks půjdeme daleko. Kdybychom ale vypadli a já byl zdravý, účast na mistrovství by mě lákala.
A ještě jeden vzdálenější dotaz: Co svatba? Chystá se?
Ano, nejspíš v létě. S Anetkou jsme dlouho, bydlíme spolu, vlastně už jsme svoji. Máme se rádi. Ona se o mě stará. Chápe, když jsem po zápase líný, a netahá mě ven. Každý den mám navařeno a uklizeno. Rozumíme si, což je pro mě hlavní.
Vaše přítelkyně je zavilá fanynka. Také ona vyhlíží play off?
Těší se snad ještě víc než já. Odpočítávala poslední zápasy základní části. Vnímá ty obrovské emoce. Líbí se jí atmosféra, když všichni diváci v aréně mávají bílými ručníčky. Oba už se nemůžeme dočkat.