Výstavba vázla, lékaři stárli
Zdeňka Horčíka vytáhl na post posledního komunistického primátora Miroslav Štěpán
Jan Bohata
ŠTĚRBOHOLY K primátorskému řetězu se od ponku v „Kolbence“vypracoval Zdeněk Horčík, dělnický kádr a normalizační politik ze Štěrbohol. Vrcholnou pozici pražského lídra jako poslední komunistický primátor nuceně opustil v prosinci před 30 lety.
Coby penzista o sobě dal později vědět pouze tím, že v rodné čtvrti choval kozy a koně. „Starého pána jsem už delší dobu neviděl. Ani to jeho stádo,“řekl aktuálně na adresu někdejšího politika jeden z obyvatel Šterbohol.
Soudě podle tisku probíhalo v říjnu 1989 z pohledu vládnoucí strany vše takřka ideálně – prezident Gustáv Husák z celého světa přijímal blahopřání k 71. výročí vzniku republiky, zasedal výbor pro stranickou práci KSČ v českých zemích a Československá akademie věd v Praze se soudruhy z Bulharské lidové republiky rozdávala společné ceny. Tehdy se ve světle ramp v roli úspěšného pražského mocipána Horčík ocitl zřejmě naposledy. Odehrálo se to tři týdny před 17. listopadem a zhruba měsíc před Horčíkovým politickým pádem. Primátor, partajní funkcionář politbyra KSČ a poslanec České národní rady (ČNR) prezentoval plán rozvoje Prahy do roku 2005.
Před poslanci ČNR sliboval stavbu bytů, rozvoj dopravy a komunikací, zdravotnických zařízení, ale třeba i velkorysé zapojení domácích telefonních přípojek. Na telekomunikacích totiž ležely desítky tisíc nevyřízených žádostí o zapojení telefonu. „Cílem je ve výhledu dosáhnout více než devadesátiprocentní vybavenosti bytů telefonem do roku 2005,“sliboval primátor. Všedních trablů, které Pražany trápily, bylo mnohem více. Například sehnat řemeslníka či součástky k čemukoliv představovalo obtížně řešitelný rébus. „Drobných provozoven tohoto druhu je v Praze 35. Pro informaci, ve Středočeském kraji, který je přibližně srovnatelný v počtu obyvatel s Prahou, bylo zřízeno již 450 drobných provozoven,“uvedl v debatě poslanec ČNR Čestmír Adam.
Místo lopaty půllitr
Stagnovat začala i výstavba bytů a rekonstrukce stávajícího fondu. Nešlo však toliko o problém váznoucích investic a chybějícího materiálu. „Na některých stavbách v pracovní době kolem desáté hodiny dopoledne nebyla noha,“shrnuli poslanci ČNR tristní výsledek kontrol na řadě stavenišť. Rozličné inspekce dělníky odhalily zpravidla s půllitrem piva nebo sklenkou rumu v restauraci či stavebních buňkách.
Potřebu bydlení chtěl v nastávajících 15 letech zmíněný rozvojový plán řešit stavbou takřka 100 tisíc nových bytů. Nešlo však jen o velká sídliště, ale i o menší komplexy, vestavby, zahušťování zástavby a renovaci starších objektů.
Bytové výstavbě měla pomoci komplexní přestavba Vysočan, Žižkova, oblasti Břevnov-jih, Karlína, Horní Libně, starých Malešic. „Později přijdou na řadu Dolní Libeň, Holešovice, Smíchov i některé další lokality,“sliboval Horčík.
Primátorem velkoryse prezentovaný rozvoj metropole na podzim 1989 nabízel i řešení dalších citlivých problémů. Pražany trápila „první linie“zdravotní péče, nedostatek lékařů zdravotních středisek. Statistiky uváděly, že 12 procent lékařů je starších 60 let. V některých obvodech na tom byly ještě hůře. Například na staré periferii, na Žižkově ve třetím pražském obvodu, šlo o více než pětinu doktorů. Denně v ordinacích scházelo z různých důvodů 20 procent lékařů. Chyběli také další lékařské kapacity, nedostatek chirurgů míval i fatální následky. „Nezvládnutí rychlé chirurgické pomoci je jednou z příčin úmrtnosti přijatých pacientů. V Praze jde o 5,6 procent, v ostatních krajích pouze 3,6 procenta,“upozornila v debatě poslankyně ČNR Marie Jarošová. Problém měla odstranit i výstavba nových nemocnic na Proseku a Košíku.
Rok 2010: konec tuhých paliv
Tristní stav životního prostředí trápil před 30 lety obyvatele metropole stejně jako dalších průmyslových regionů v zemi. Problém měla řešit například modernizace průmyslu. Plán počítal s koncentrováním výroby do vymezených průmyslových areálů, a to v oblastech Letňany– Čakovice–Kbely, Malešice–Hostivař–Hloubětín, Lhotka–Kunratice– Libuš, Jinonice–Stodůlky–Zličín a Modřany–Komořany.
Město před 30 lety produkovalo ročně více než 400 tisíc tun tuhého komunálního odpadu, většina končila na skládkách. To chtěl rozvojový projekt řešit spalovnami. O čistotu ovzduší se mělo postarat vyřazení spalování tuhých a kapalných paliv v centru do roku 2005 a na dalším území města o pět let později.
Zatímco vedení města se činilo v boji za lepší budoucnost Prahy, mládež se podle statistik ve velkoměstě oddávala rostoucí měrou alkoholu, drogám, zahálce, a dokonce pouliční kriminalitě. I na to plán rozvoje Prahy do roku 2005 myslel. „Spolu s vládou a Socialistickým svazem mládeže (SSM) budeme řešit zásadní otázky souvisejících s uplatněním mladé generace. Tak můžeme aktivně čelit i negativnímu jevu, jakým je vzrůstající kriminalita zejména mladistvých delikventů,“sdělil primátor.
Vzestup a pád soudruha Z. H.
Na post muže číslo 1 na pražské radnici vystoupal Zdeněk Horčík v létě 1988. K moci ho vytáhl nový, konzervativní šéf městského výboru KSČ Miroslav Štěpán. Ten byl v té době u moci pouhé čtyři měsíce. S novým Horčíkovým vedením padlo i těch pár opatrných politických reforem jeho předchůdce, technokrata Františka Štafy.
„Ten přinesl na pražskou radnici jisté uvolnění celkové atmosféry,“popsali Štafu historici. Náležel k chráněncům federálního premiéra Lubomíra Štrougala, nikoli pražského partajního tajemníka Antonína Kapka, Štěpánova předchůdce. Na pražskou radnici Štafa přišel z funkce vedoucího Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Štafovi náležel i jeden primát, stal se prvním inženýrem v čele metropole.
Za Štafova působení se v městské radě Národního výboru hl. m. Prahy ocitl nevídaně i jeden bezpartijní
poslanec. Štafovo vedení plánovalo mimo jiné projekt pražského Hyde parku – místa, kde by bylo možné legálně vystoupit s opozičními názory. S umístěním Hyde parku se počítalo na Slovanském ostrově. Tenhle projekt za Horčíka též padl. Od ledna 1989 národní výbor protirežimní demonstrace nepovoloval, rozhodoval policejní obušek.
O primátorskou funkci přišel Horčík 8. prosince 1989, tehdy ho z postu odvolaly na mimořádném zasedání pražského národního výboru všechny poslanecké kluby. Na počátku roku 1990 ztratil též mandát poslance ČNR a s ním také související imunitu.
Záhy se ocitl před policejním vyšetřovatelem a čelil obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Podle kriminalistů zašantročil peníze z radničního fondu na pohoštění, občerstvení a dary. Za tento delikt bývalému politikovi hrozilo od šesti měsíců do tří let vězení. Podezření se však nepotvrdilo. „Šlo pouze o nesprávné použití finančních prostředků. Proto bylo trestní stíhání 17. září 1991 zastaveno,“uvedl před 28 lety tehdejší federální prokurátor Ivan Gašparovič.