Povinný názor na veřejné prso
Matky, jež kojí na veřejnosti, nejsou u nás novým fenoménem. Vídáme je na pískovištích, v obchodech, v kavárnách i v restauracích. Jednotlivě, ve dvojicích, v hloučcích i ve skupinách. Decentně zahalené i brutálně exhibující. A nyní má jedna banka z aféry polízanici, ale i reklamu k nezaplacení.
Veřejný prostor v minulých dnech bobtnal debatou o kojení na veřejnosti, a kdo má oči, uši, internet či profil na sociální síti, neměl šanci názorům uniknout. Mezitím jsme se dozvěděli názory klidné i útočné, rozčilené i racionální.
Na jedné straně šlo o jednání normální, běžné, lidské a pochopitelné, protože už je jiná doba, v níž se matky nemusí skrývat. Děťátko hladovělo a maminka neměla jinou možnost – a kdo s ní nesouhlasí, je osobou netolerantní, protože kojit kdekoliv je základní lidské právo. Na straně druhé šlo o jednání nevhodné v prostorách banky, kojení je přece intimní záležitostí, s níž má matka vyhledat ústraní, a navíc se dá činit decentně a takřka neviditelně.
Co je normální, správné či přirozené, ponechám stranou, protože to je spor bez výsledku. Každý má normu jinak nastavenou, podobně jako je průměrný Čech jen statistickou veličinou, reálně neexistující.
Právní norma kojení na veřejnosti neupravuje, právo kojit venku žádným právem není, tím spíše nemůže být právem lidským ani ústavním. Člověk smí činit vše, co není zakázáno, a veřejné kojení zákon nezakazuje. Chce-li tak maminka činit na místě přístupném, smí, podobně jako chce-li si zpívat nebo chodit bez bot.
Chtěla jsem si v reakcích udělat trochu jasno, a tak jsem položila svému okolí, na Twitteru a na Facebooku otázku: „Líbí se vám kojení na veřejnosti?“Kdo volá po toleranci, zajisté akceptuje reakci, již vlastním přičiněním v druhých vyvolává.
Výsledek? Třetině se kojení líbí, dvěma třetinám nikoliv. Rychlý průzkum lze shrnout do následujícího doporučení: Milé matky, kojte si, kde chcete, stejně se málokdo odváží slovem se proti tomu ohradit. Přesto važte, jaké reakce v okolí vyvoláváte. Jako vždy platí: Čiň, co musíš, člověče. Jen nevnucuj ostatním, co si o tom mají myslet.