Tam, kde bije srdce Francie
Pařížská katedrála představuje pro Francouze symbol naděje i svorník národní identity.
Symbol naděje a spásy, pevný orientační bod. Pařížský chrám Notre Dame byl po staletí nedílnou součástí charakteru francouzské metropole i celé země. „Katedrály jsou doslova srdcem naší evropské civilizace a jejího dědictví,“reagoval včera na zkázu v Paříži britský spisovatel Ken Follet.
Notre Dame představuje Paříž i celou Francii ve zkratce. Již z dálky mohli poutníci spatřit obrysy této mohutné katedrály. Dvě věže vzpínající se vysoko k nebesům.
Svědek historie
Tady se nechal velkolepě korunovat Napoleon Bonaparte, tady se proháněli krvelační revolucionáři za Francouzské revoluce, kteří svatostánek vyplenili a přejmenovali na chrám Rozumu.
Tady se scházeli za války francouzští odbojáři, až nakonec slavný zvon Emmanuel na jižní věži oznámil v srpnu 1944 osvobození Paříže od okupantů.
Ohromný zvon, vážící přes 13 tun, oznamuje i dnes celé hodiny a používá se i při zvláštních příležitostech a bohoslužbách.
Mnoho Francouzů pokládá katedrálu za pojítko minulosti s budoucností, pevnou oporu v nejistých časech. Má pro ně stejný význam – ukotvení v čase – jako třeba pro Brity královská rodina.
V roce 1970 se katedrála s okolím zaplnila truchlícími zástupy, které oplakávaly odchod Charlese de Gaulla.
Francouzi v noci sledovali nevěřícně a s obavami hrozivé plameny, někteří se tiše modlili. „Paříž je navždy zohavena,“prohlásil třicátník Philippe, jeden z přihlížejících. Každý Francouz cítil pohnutí a smutek.
Ztráta pro Evropu
Evropští politici netajili dojetí. Zkáza Notre Dame je podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska ztrátou pro celou Evropu.
Notre Dame, tedy doslova katedrála „naší paní“, je podle mnohých jedním z nejkrásnějších příkladů středověké architektury.
Dominanta Paříže představuje unikátní přechod od pozdně románských ke gotickým stavbám.
Pro Francouze je mnohem víc. V jejich představách odráží vznešenost a souznění, „oživlý kámen“a duchovní vzlet.
„Je zcela, velkolepě a až do nejmenšího detailu krásná, jako stromy Boží,“napsal o Notre Dame mladý německý básník Johann Wolfgang Goethe.
Od roku 1345, kdy byla dokončena, ohromuje neuvěřitelně důmyslným využitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí, stejně jako působivým průčelím se sochařskou výzdobou. Velkolepá stavba se stala pýchou celé Francie.
Pojmenování katedrály se odvíjí od slova katedra, původního označení biskupova učitelského křesla. Notre Dame tedy byla sídlem biskupů.
Zachránce Victor Hugo
Podstatně nižší střední loď stavby doprovázejí nižší boční lodi, prostor osvětlují rozměrná okna ve vysoké stěně hlavní lodi.
Gotická stavba vypadá hravě a dekorativně, vše ale podléhá přísným zákonům. „Všude vládne přísná logika, jeden tvar vyrůstá z druhého, nic tu není náhodné,“napsal německý autor Ernst Ullmann.
Katedrála Notre Dame byla centrem středověkého života, vyjadřovala změnu, kterou prošla Francie. Byla symbolem nově se rozvíjejícího města, rozrůstajícího se bohatstvím měšťanů.
Katedrála se stala i symbolem národního vzepětí. Když Victor Hugo napsal svůj román Chrám Matky Boží v Paříži, kde upozornil na žalostně zanedbanou stavbu, vzedmula se vlna celonárodní solidarity a během následujících let byl chrám opraven.
Podobná vlna dobročinnosti se ostatně zvedla i teď, po pondělním požáru.
Mnozí Francouzi si přitom na spisovatele Huga vzpomenou. „Všechny pohledy se zvedly k vrcholu kostela, kde se vznášel zuřivý velký plamen ve víru jisker, všude panovalo hrůzné ticho,“psal Hugo ve svém slavném díle, jako by budoucí tragédii předjímal.
Nemenší zásluhu měl i architekt Viollet-le-Duc, který stavbu v devatenáctém století zachránil. Opravil škody napáchané revolucí a zvýraznil její vznešenost a gotický vzlet.
Nyní čeká restaurátory podle všeho stejná výzva. Zachovat fascinující dílo a podtrhnout jeho význam.