Češi zlato nekupují. Na rozdíl od Němců
Když lidé ztrácí jistotu, nakupují víc zlata, říká bavorský bankéř.
Státní bavorská banka BayernLB se specializuje na prodej drahých kovů dalším bankám a maloobchodníkům se zlatem a stříbrem. Podle jejího ředitele pro oblast bankovek a drahých kovů Michaela Eubela Češi na rozdíl od Němců velký apetit na nákup zlata nemají. Z několika let starého průzkumu World Gold Council a ze studie berlínské Steinbeisovy univerzity se odhaduje, že v Česku lidé do investičního zlata uložili zhruba 10,5 miliardy korun. Ročně se tu zobchoduje zlato odhadem za dvě miliardy.
Kde BayernLB nakupuje zlato?
Nakupujeme pouze napřímo od mincoven a výroben, takzvaných rafinerií. Čtyři hlavní jsou soustředěny v Ticinu, v nejjižnějším kantonu Švýcarska. Rafinují téměř polovinu zlata vytěženého celosvětově. Dodavatelé se sdružují v LBMA, v Londýnské asociaci trhu s drahými kovy. Členové musí dodržovat určité standardy – odpovědnost k životnímu prostředí při těžbě, etičnost těžby, čistotu a správnou váhu prodávaného zlata a stříbra. LBMA si vede blacklist zemí a dodavatelů, jejichž drahé kovy se na londýnské komoditní burze obchodovat nesmějí.
Kudy vede cesta zlata na londýnskou burzu a do rafinerie?
Na burze se obchodují standardně 12,5kilové cihly, které jdou do rafinerií, kde je přetavují na menší slitky a polotovary pro šperkařský a mincovní průmysl. Dělají prázdné mince, které se pak vyrazí. Dělají i pro průmysl, například v iPhonu máte v čipech dva metry zlatého drátu tenčího než vlas. Dvě ze švýcarských rafinerií mají také své vlastní doly, surové zlato k nim jde v ryzosti asi 80 procent. Vypadá jako písek, není lesklé. Nejčastější způsob čištění je vložit surový materiál do bazénu s elektřinou, kde se čisté zlato ukládá na elektrodě.
Komu prodáváte zlato a stříbro?
Neprodáváme napřímo klientům, dodáváme 400 institucionálním klientům – spořitelnám a retailovým obchodníkům s investičním zlatem. Ti to prodávají drobným investorům nebo firmám, které do svého majetku nakupují drahé kovy. Přes polovinu klientů jsou banky, desetina klientů je mimo Německo, nejvíc ve Švýcarsku a Rakousku. V sektoru fyzického zlata jsme doma největší. Loni jsme zobchodovali 49 tun zlata, 354 tun stříbra a zhruba tunu paladia. Na platinu a paladium se vztahuje DPH, proto s nimi obchodujeme málo (investiční zlato je ve většině zemí od DPH osvobozené – pozn. red.).
Zmínil jste, že si firmy nakupují do svého majetku drahé kovy. Proč?
Mají volné peníze a nedostatek ných investičních příležitostí. Akcie jsou drahé, riskujete, že proděláte. Státní dluhopisy vyspělých zemí mají záporný nebo jinulový výnos a banka firemním klientům strhává z jejich úložek záporný úrok 0,4 procenta. Banka nemůže jinak, sama ukládá své peníze u Evropské centrální banky za záporný úrok. Je to perverzní situace, kdy je hodnota peněz vlastně záporná. Když uloží peníze do zlata, tohle jim odpadne. Neříkám, že hodnota zlata nemůže spadnout – viděli jsme pokles celá devadesátá léta. Propadlo se také roku 2011, nyní se trochu zotavuje.
Jak souvisí zájem o zlato s důvěrou v měnu?
Liší se to v EU země od země. Němci zažili v posledním století několik měnových reforem – ve dvacátých a čtyřicátých letech. Staří Němci si to pamatují a svou zkušenost přenesli na další rodinné generace. Můj otec mi také radil, abych si pořídil něco trvalé hodnoty do svého portfolia investic. Měl na mysli postavit dům nebo nakoupit zlato. Peníze mohou být z bankovních účtů škrtnuty a ztratit hodnotu. V roce 2016 jsem cestoval po skandinávských zemích, abych tam vysvětloval, proč je dobré vlastnit zlato. Jenže vysvětlit to švédskému klientovi, který nikdy nezažil měnovou krizi a vždycky měl stabilní švédskou korunu, bylo nemožné.
Ve kterých zemích lidé nejvíce investují do drahých kovů?
Největší poptávka po drahých kovech v Evropě je v Německu, Švýcarsku a Rakousku. Tyto země dělají více než 60 procent celoevropské poptávky po zlatě. Ve Velké Británii se donedávna prodávalo kolem pět tun zlata ročně, v posledních letech to kvůli nejistotě kolem brexitu vzrostlo na 15 tun. Zlato se nakupuje v nejistých situacích, většina lidí ho vnímá jako bezpečný přístav.
Investice do zlata je ale také spojena s náklady na jeho bezpečné uložení. Kam si podle vašich zkušeností lidé zlato nejčastěji ukládají?
Slyšel jsem různé příběhy. Například lidé zlato zabudovali do zdi místnosti a před ní vyzdili ještě jednu stěnu. Jeden velmi bohatý člověk zakopal zlato a stříbro na dvaceti různých místech v Evropě. Bral to jako pojistku pro případ, že by se měnový systém zhroutil. Nebylo to ani procento z jeho majetku. Slyšel jsem o lidech, kteří ho uchovávali na půdě, mezi starým šatstvem. V Německu je zlato součástí pojištění domácnosti do 20 tisíc eur, takže u menšího množství ani nepotřebujete sejf. Většina lidí si ale dává své investiční zlato do sejfu v bance, což je přijde asi na 50 eur za rok.
Lidé si mohou koupit buď fyzické zlato, nebo cenný papír, který je příslibem dodání drahého kovu. V čem se to vlastně liší?
Různé finanční nástroje, takzvané ETF certifikáty, představují podle našich propočtů příslib dodání nejméně 180 tisíc tun zlata. Nejde to ale přesně spočítat, různých finančních produktů vázaných na zlato je ve světě vydáno asi čtyři tisíce. Na druhé straně podle World Gold Council, organizace sdružující těžařské firmy, bylo od začátku civilizace vytěženo 187 tisíc tun zlata. Představte si, že by všichni klienti požadovali za své certifikáty fyzické zlato – emitenti by zřejmě příslib nebyli schopni splnit. Nedává to smysl.
Jak moc cenné papíry určují cenu zlata na trhu?
Z velké části. Cena zlata se tvoří na londýnské komoditní burze. Pouze méně než z jednoho procenta odráží disponibilní fyzické zlato na trhu, zbytek jsou deriváty.
Vysvětlit švédskému klientovi, proč je dobré vlastnit zlato, bylo nemožné. Nikdy nezažil měnovou krizi a vždycky měl stabilní švédskou korunu.
Prodává BayernLB investiční zlato a stříbro také některým českým bankám?
Ne, české banky nabízejí zlato klientům, jen pokud nemají zájem o jiné produkty. Jeho prodej v bankách nemá tradici jako v Německu. V Německu se prodá 100 tun zlata ročně, tedy za 4 miliardy eur. Každopádně trh s investičním zlatem v Česku funguje na úrovni asi dvou stovek soukromých maloobchodníků.
V Německu je tedy situace zcela jiná? Co si nejčastěji Němci kupují?
V Německu můžete nakoupit a také prodat zlato téměř v kterékoliv bance. Být distributorem pro investiční zlato totiž znamená, že vždy koupíte zpátky to, co jste prodal, pochopitelně po odečtení marže. Nejobvyklejší produkty jsou jednouncové slitky, 20gramové a 50gramové slitky. Často v podobě uncových mincí, v Německu je nejprodávanější jihoafrický krugerrand. Je to prakticky synonymum zlaté investiční mince, když se zeptáte v Německu na ulici, většina lidí si spontánně vybaví právě ji. Byla první, začala se vydávat v roce 1967, je světově uznávaná a vykupují ji všude. Mince tvoří v našem byznysu s investičními drahými kovy 45 procent obratu.
Jaké mince mají nejradši Češi?
Nejlépe se prodávají kanadské zlaté mince, s javorovým listem, které jsou z čistého 99,99% zlata. Krugerrandy v Česku skoro nikdo nekupuje, protože obsahují určitý podíl mědi, a proto mají červený odstín. Na druhé straně čisté zlato se snadno poškrábe nebo deformuje pádem na zem, zatímco slitina je pevnější.