Chelsea, Abramovičův výtvor
Peníze ruského magnáta stvořily novou, silnou Chelsea. Zaskočí ji dnes večer Slavia?
David Čermák
Nerozklepali se z obrovské arény v Petrohradu. S klidem ustáli bouřící stadion v Kodani. Vyplenili Genk, kde fotbalem žije celé město. A se štěstím přežili i španělskou koridu v Seville.
Ale dnes večer čeká fotbalisty Slavie v Evropské lize na hřišti soupeře přece jen úplně jiný level.
Stamford Bridge, 21.00, odveta čtvrtfinále proti Chelsea!
„Víme, kdo proti nám stojí,“pokýval včera hlavou trenér Jindřich Trpišovský. „Ale když budeme plnit plán, jsme schopní se Chelsea v některých fázích vyrovnat.“
Jenže je vůbec reálné nechybovat? Jak po domácí porážce 0:1 vyzrát na tým, který každý rok myslí na anglický titul, evropskou trofej a v sestavě má superhvězdy?
Bude to fuška. Slavia totiž musí zastavit mašinu poháněnou jedním z nejdražších motorů světa.
Chelsea, to je už skoro šestnáct let klub jednoho muže. Podivína, magnáta a fotbalového snílka. Romana Arkaděviče Abramoviče. Tohle spojení funguje od léta 2003. Z Abramoviče udělalo nejslavnějšího mecenáše fotbalového světa a z klubu v nóbl londýnské čtvrti, který se topil v dluzích, jednu z nejprestižnějších značek.
Ale v době, kdy si pohádkově bohatý oligarcha usmyslel, že si za dvě miliardy korun koupí tradiční tým, Anglie zkoprněla.
Mnohým tenhle obchod nevoněl a začali zjišťovat, co je ten chlapík s ofinkou, strništěm na tváři a naditým
kontem zač. Kde se vzal? Informace se sbíraly těžko, protože Abramovič si soukromí i byznysové aktivity vždy důsledně chránil. Ale něco se přece vědělo.
Bylo mu teprve šestatřicet, vydělávat začal na prodeji hraček, zbohatl na podezřelých obchodech s ropou a plynem a patřil mezi dvacítku nejbohatších lidí světa.
Od roku 2000 byl gubernátorem Čukotky, nehostinného poloostrova v nejvýchodnějším cípu Ruska.
Vyrůstal jako sirotek: když mu byl rok, matka zemřela na otravu krve, otce o dva roky později rozmačkal padající jeřáb. Vychoval ho strýček, ale Abramovič se rychle naučil, jak se o sebe postarat.
V obyčejných džínách a bundě vypadal nenápadně, ale i díky tomu, že se dokázal dostat blízko k ruským politickým špičkám, měl už kolem třicítky vyděláno. A tak začal vymýšlet, čím by se zabavil.
Co takhle koupit si fotbalovou hračku? V Anglii?
Nejdřív si dělal zálusk na Tottenham, ale když autem projížděl čtvrť, ve které leží stadion White Hart Lane, změnil názor. „Vždyť to tady vypadá hůř než v Omsku,“utrousil a otočil kurz směr Chelsea.
S tehdejším majitelem Kenem Batesem se dohodl během čtvrt hodiny, odsouhlasil, že zamázne dluhy a vysnil si, že z nenápadného týmu vytvoří globálního giganta.
Že to bude stát moře peněz, to Abramoviče netrápilo.
Jen během prvních deseti let v křesle šéfa utratil za posily dvacet miliard korun, čímž změnil nejen Chelsea, ale celý fotbalový trh: konkurenti se museli také pořádně plácnout přes kapsu, aby nový predátor nevykoupil všechno.
Ale i když investoval bláznivé částky, musí se Abramovičovi uznat, že si téměř vždy nechal poradit.
„Když jsem přišel, sháněli jsme útočníka a já si řekl o Didiera Drogbu,“vzpomínal José Mourinho, kouč, pod nímž Abramovičova Chelsea zažila největší rozmach. „Boss ho ani neznal, trochu se divil, ale já mu řekl: Pane Abramoviči, neptejte se a plaťte.“
Abramovič platil a nelitoval – z Drogby se stala ikona klubu a jeden z nejlepších útočníků světa. Ostatně: stamiliony za nejlepší hráče jsou jen drobnými v porovnání s ostatními hračkami, za které ruský magnát rád utrácí.
Vlastní nespočet nemovitostí i několik ostrovů, létá vlastním boeingem, kterému říká Bandita, platí si i vlastní ochranku, spíš armádu: o jeho bezpečnost se stará 400 lidí.
A kdyby se sečetly investice jen do lodí a jachet, těžko by hledal konkurenci. Za tu nejdražší neváhal zaplatit přes dvacet miliard.