Stát nemá rodinnou politikou prohlubovat populační zářezy
Podle demografky Jiřiny Kocourkové z Přírodovědecké fakulty UK by měl stát rodičům přidávat v době krize, ne v době růstu.
Co je hlavní problém, který by v Česku měla řešit rodinná politika státu? Že se rodí málo dětí?
Nemyslím si, že se rodí málo dětí. Za posledních pět let se udělalo hodně, v roce 2017 vláda schválila koncepci rodinné politiky, připravenou odbornou komisí při MPSV. Přibližujeme se k trendům obvyklým v západoevropských státech.
Ty jsou jaké?
Hlavní trend je skloubení obou rolí žen: tedy věnovat se zaměstnání a neslevovat z reprodukčních plánů. Před rokem 2008 tu byl kladen důraz na to, aby žena s dítětem zůstala co nejdéle doma. Podařilo se nastartovat vznik chybějících zařízení pro nejmenší děti – vzniklo množství dětských skupin, začalo se k tomu intenzivněji využívat financování z evropských fondů. Dnes má každá obec možnost zajistit předškolní péči, iniciativa musí ale vzejít zespodu.
Co další priority vedle předškolní péče?
V posledních 10 letech došlo k velkému zflexibilnění rodičovské dovolené. Začalo to přijetím třírychlostní rodičovské dovolené v roce 2008 – od té doby měli rodiče možnost si zvolit délku rodičovské dovolené a podle toho i výši příspěvku. Od loňska se čerpání rodičovské zvýšilo až na výši předchozí mateřské.
Na co bychom se tedy měli teď soustředit?
Na stabilizaci, aby nedocházelo k velkým populačním vlnám – propadům a navýšením porodnosti, kdy vznikají populační zářezy. Ty způsobují, že najednou je nedostatek míst ve školkách, což se později přesouvá do škol a následně na trh práce. Rodinná politika by tyto vlny neměla prohlubovat – když je tu hodně žen v reprodukčním věku, neměla by motivovat k většímu rození dětí, a naopak v době klesající porodnosti se snažit propad zmírnit.
A jak to udělat?
Stát by se měl snažit působit anticyklicky. Dnes máme ekonomický růst, roste nám úhrnná plodnost – blíží se 1,7 dítěte na ženu. Teď je jednoduché dělat rodinnou politiku, stát na to má, takže zvyšuje podporu. To by si ale měl nechat až na moment, kdy začne ekonomický vývoj stagnovat, aby se stabilizovala situace rodin. A to u nás funguje naopak – v době ekonomické krize po roce 2009 došlo ke snížení porodného a podpora rodin se okleštila. Tím se propad porodnosti podpořil. To zatím nebylo ze strany státu pochopeno. Je hezké, že se teď přidává rodičům, ale nerada bych, aby se to za dva roky zase snížilo.
Co vidíte jako hlavní problém do budoucna?
Mladí lidé stále odkládají děti do vyššího věku, tak by možná rodinná politika měla směřovat k tomu, aby měli děti dříve, a nepřizpůsobovat se odkladu. Podle mě by se mohla zkrátit školní docházka z devíti na osm let.