Ti, kteří určí ráz finále
Už sedm měsíců válčí na ledě, teď mohou úsilí změnit ve zlato. Extraligový boj o titul startuje! Tipy na cesty do přírody
Jan Daněk
Po konci hokejové kariéry by klidně mohl – jak je dnes moderní – pořádat motivační přednášky. Jejich název? Jak se stát úspěšným.
A autor?
Martin Ševc
Dnes rozehraje už devátou finálovou sérii v kariéře. Proti Třinci bude liberecká opora usilovat o šestý titul v kariéře. „Ani nevím, jak to dělám,“uculí se sedmatřicetiletý obránce. Tak ať za něj mluví jiní.
„Rozený vítěz,“říká o něm spoluhráč Tomáš Filippi. „Základní část tolik neprožívá, ale v play off vždycky najde cestu, jak vyhrát,“líčí liberecký kouč a sportovní ředitel Filip Pešán.
Jeden z hlavních strůjců libereckých úspěchů volí kulantnější výrazy. Ševc přitahuje pozornost nejen kvůli úspěchům z KHL, domácí a švédské ligy. Protivníka umí na ledě i mimo vyprovokovat. „Některé výlevy jsem nebral moc pozitivně, někdy nám to zavařilo v sérii play off,“vykládá Pešán. „Ale zase je to lepší, než mít v týmu buchtu domácí.“
Vybavujete si ještě Ševcova slova z finále 2016, kdy sparťanského šéfa střídačky Jandače označil za trenéra z úleku? „Paní Jandačová brečí na všechny strany,“vykládal také. „Výroky jsem odsoudil, ale pravda je, že to byl jeden z malých důvodů, proč jsme vyhráli zápas číslo čtyři a následně celou sérii se Spartou,“uznává s odstupem Pešán. Postupně se podle něj liberecký matador zklidňuje. V únoru Ševc platil pětitisícovou pokutu za konflikt s olomouckým divákem, se kterým po sobě lili nápoje (Ševc ionťák, divák pivo). „Někdy emoce ovládá hůř, někdy líp,“poví Pešán o temperamentním zadákovi.
Play off ale zvládá bravurně. Bez problémů odehraje přes 25 minut za zápas. Je obětavý, spolehlivý, má už devět asistencí a má veliký podíl na libereckém tažení do finále.
Ladislav Šmíd
Jeho průměrný čas na ledě v play off dosahuje ještě extrémnějších hodnot – 27:45.
Ale přesto je to Ševcův totální protipól. Vždyť Ladislava Šmída čeká první finále. „Už během sezony jsem Filipovi (Pešánovi) říkal, že cítím vnitřní sílu z týmu.“
Je mu 33 let. Kabinu Bílých Tygrů opustil v roce 2005 poté, co se poprvé vydrápali k extraligovým medailím. V zámoří strávil přes deset let, v NHL nasbíral 583 startů. Po třicítce se ale smiřoval, že kvůli problémům s krční páteří jeho kariéra končí.
Teď je zdravý, doma a kousek od titulu. Před finále navíc prodloužil s klubem o rok smlouvu. Bylo to spíš formální stvrzení, protože v Liberci zjistili, že Šmídovi po finále vyprší kontrakt. Děti, které většinu roku vychovává sama manželka Ashley v Kanadě, půjdou do školy až za rok. Tak proč ještě nehrát?
Marek Kvapil
V základní části na něj pěli chválu hráči, trenéři i experti. Jen pár vynechaných duelů a superpalba plzeňského Gulaše sesunuly Marka Kvapila z pozice nejproduktivnějšího hráče extraligy. V play off tolik nedominuje. V přesilovce stále vykouzlí geniální pas, ale v semifinále proti Brnu bylo znát, jak mu nešmakuje, když kolem něj důsledně čenichají defenzivní vlčáci. „Soupeř si ho víc všímal,“postřehl i kouč Pešán. „Proto jsem víc nasazoval jiné hráče, ale Marek zůstal pozitivní a podporoval tým.“
I to vypovídá o Kvapilově vývoji. Z tichého šikuly se v Liberci stal jedním z lídrů týmu. Prokáže to na ledě i ve finále? Třinec je ofenzivnější soupeř, což by mu mělo svědčit. Extraligové finále zažil před dvěma lety v brněnském dresu, kde se pěti body podílel na zničení současného zaměstnavatele (4:0 na zápasy). Poté se vydal do ciziny. Okopíruje Kvapil předloňský příběh?
Tenhle chlapík bude tím, kdo v nejbližších dnech zásadně ovlivní Kvapilovu náladu – Šimon Hrubec. Po včerejším tréninku nastoupil třinecký gólman se spoluhráči do vlaku a vydal se na mnohahodinovou štreku.
„Ale vlastně jsem rád, že to v extralize máme z Třince vždycky nejdál,“prohodí Hrubec. Na cestu si vždy bere knížku. A jeho sečtělost je v play off poznat, při pozápasových rozhovorech často používá originální věty, nemluví tuctově. „Raněné zvíře nejvíc kouše,“upozorňoval, když Třinec vedl ve čtvrtfinále 3:0 na zápasy nad Vítkovicemi. Poslední krok zvládl, i díky Hrubcově stabilitě uspěl Třinec také v sedmizápasové šichtě proti Plzni. „Ale měli jsme plnou loď vody,“uznal po napínavém semifinále. „Musím se podívat do zrcadla, asi budu za chvíli šedivý jako pan Brückner.“Šediny ještě nemá, je mu 27 let. Ale ví, že má nejvyšší čas zkusit angažmá v cizině. Zlaté loučení? To by byl Hrubcův sen. Už dvakrát vychytal Třinci finále, před čtyřmi lety ale z blízka sledoval, jak mistrovský pohár zvedá Martin Ručinský s litvínovskou partou. Loni Oceláře zase přemohla Kometa. „Když před sebou vidíte tu radost, pro sportovce je to nejhorší chvíle.“
Kdo ví, zda by loňské finále nevypadalo trochu jinak. Vždyť i Martin Erat – největší eso Komety – po sérii vykládal: „Třinci neskutečně chyběl Martin Růžička. Kdyby tam byl, bylo by to o hodně těsnější.“
Loni se ve finále vousatý bombarďák objevil na ledě až po prohrané sérii, když si se zafixovanou rukou přišel pro stříbrnou medaili. Teď je Růžička fit. Operované rameno drží, už v létě ho testoval na kempu v Montrealu, kam pravidelně vyráží.
I proto patří k nejobávanějším střelcům celé soutěže. Po gólech oslavně klouže po kolenou a řve jako tygr.
Cestou do finále jich dal kanonýr v Kristových letech už šest, k tomu přidal sedm asistencí. I proto je zatím jasně nejproduktivnější hráč, který může dál snít o titulu.
V kabině je jedním z mála pamětníků, kteří před osmi lety dotlačili Třinec k prvnímu a dosud jedinému titulu. Zatímco tehdejší kolega Jan Peterek se přesunul ve Werk Areně do kanceláře, kde dělá sportovního ředitele, a Václav Varaďa tým rovnou trénuje, Jiří Polanský pořád sedí v šatně.
„Je to neuvěřitelné, každý rok se musíme přizpůsobovat novým věcem,“poví sedmatřicetiletý útočník. „Dřív se dělala cvičení jeden na jednoho, a když jste ze čtyř akcí nedal aspoň gól, byl jste za dřeváka. A teď, když se někdo dostane k zakončení, pomalu mu tleskáme.“
Hokej je rychlejší, extraliga taktičtější, hráči techničtější a vybavenější. Ale Polanský, který se v Třinci kdysi ukázal už jako nadaný teenager v minulém tisíciletí, se stále drží.
Ač už není hlavním trumfem Ocelářů, stále je platný. Dokáže vymyslet nebo zakončit akci, klidně se za tým porve. Jako v semifinále s plzeňským Strakou nebo ve čtvrtfinále s Trškou. „Play off je o emocích. Kdo je neudrží, může se sám porazit,“ví třinecký
veterán.