Zničit Západ může jen Západ

Zatímco u nás se schvaluje manželství pro homosexuály, na druhé straně světa se za homosexualitu zavádí trest smrti. Na jedné straně planety obrovský přebytek, na druhé bída. Přesto válka civilizací není a ani nehrozí. Čím to?

Brunejský sultán, před třiceti lety známý prasečkář, playboy, machista a sexuální zvrhlík, zavedl ve své zemi na stará kolena právo šaría. Možná věří, že takhle vševědoucího Alláha obalamutí. Možná jde prostě s dobou: radikální návrat k pravé víře letí. Ovšem jen v islámských státech.

Samuel Huntington ve své slavné knize jasnozřivě předpověděl, že se západní civilizace střetne s islámem. Střet má hrůznou a tragickou podobu v atentátech, ať už je páchají islámští, nebo západní ničemové. Zčásti snílci a zčásti teroristi vyhlásili takzvaný Islámský stát. Jeho současný konec už pomalu nikoho nezajímá. Válečná fronta totiž nevede mezi Západem a chalífátem, ale mezi jednotlivými muslimskými zeměmi a uvnitř těchto zemí. Sýrii nerozerval Západ, nýbrž rvačky náboženských sekt, klanových vůdců a válečných náčelníků. Rusko a Amerika si tu udělaly na základě gentlemanské dohody cvičnou střelnici, ale kdo by nevyužil takové příležitosti. Státy se morálkou řídí jen naoko.

Plíživá islamizace Evropy má být jinou, řekněme tajnou frontou. Jenže je to spíš volební heslo radikálních politiků než reálná

hrozba. Muslimové prchají za lepším a naprostá většina z nich chce spořádaně vydělávat a hromadit bohatství ku prospěchu svému a prospěchu své rodiny, podobně jako rodilí Zápaďané. Některé z nich sice zlákalo pochybné dobrodružství takzvaného Islámského státu a teď domovské státy nevědí, co s nimi, jsou to však vyšinutí jednotlivci. Skeptičtí Evropané hledí svrchu i na svého Boha. Bažit po rajských rozkoších, které slibuje Mohamed pro svaté bojovníky, je ani nenapadne.

Situace vypadá jako v blízkovýchodních knihách Karla Maye. Nájezdníci v burnusech vyhrožují, urážejí a mávají zastaralými předovkami, to je vše, nač se zmůžou. Zkušený člověk to ví a nechá je vyřvat.

Nové téma pro revoluci

Na Západě se vede spor, zda mají homosexuální páry právo na sňatek a adopci dětí. Pohlaví už nemá být dáno „od přírody“, člověk si je bude moci zvolit. Konzervativní či nacionalističtí politici a intelektuálové proti tomu protestují a předpovídají mravní zkázu Západu, jak to předvídal před sto lety Oswald Spengler. Západ sice vyvinul mimořádnou vůli po sebezničení, přes veškerou svou inteligenci, úpornost a bojechtivost to ale prostě zatím nedokázal. Trend se zdá být nezlomný, na straně maximální svobody individua jsou zcela přirozeně zejména mladí lidé. Postupně přebírají vládu a těch, kdo brání „tradiční hodnoty“, bude méně a méně.

Na druhou stranu v zemích islámu je konzervatismus v módě. Nejde jen o střeleného brunejského tyrana. V demokratickém a sekulárním Turecku ženy dobrovolně navlékají šátky a muži se zříkají alkoholu. Náboženství a jeho symboly považují za podstatnou součást své identity a lidské důstojnosti. Právo hlásit se veřejně ke svému vyznání chtějí i přistěhovalci v evropských zemích, což někdy nejde dohromady s přísně občanskými zákony.

Západ směřuje k bezbřehému liberalismu, kdy si dospělý člověk může dělat opravdu, co chce, pokud neubližuje druhým, bez ohledu na tradice, normy, náboženství či tabu. V islámských zemích se děje opak. Začala to temná teokratická „revoluce“ v Íránu v roce 1979, tam však bylo navlékání hábitů přinejmenším zčásti vynuceno strachem. Dnes se lidé k aktivnímu islámu obracejí dobrovolně. Hledají v něm existenciální smysl, což západní skeptici nechápou. I pro dogmatické křesťany je víra osobní záležitostí, která nemá být okázale manifestována, natož jakkoli vnucována druhým lidem.

Neodehrává se ani zánik Západu, ani střet civilizací v pravém smyslu slova, natož pak konec dějin. Jaké tedy bude příští drama? Autor se nechce mýlit jako mnohem větší futurologové. Proto předpověď nenabídne. Jen poukáže na jeden vcelku nový společenský jev.

Ještě nedávno se zdálo, že revoluce se zdiskreditovala víc než Petr Nečas a Che Guevara je dobrý už jen jako ozdoba na čepice. Jenže hnutí ochránců planety, hnutí veganů a podobné proudy v něčem Marxe a Guevaru připomínají. Ti lidé bojují za velkou neosobní věc a jsou jí schopni obětovat mnoho. Ty, kdo mají jiné priority, chápou jako zaslepené zpátečníky. Kdo zabíjí planetu a zvířata, je objektivně padouch, ať je to sebeslušnější člověk. Podobně byl pro Marxe a Guevaru padouchem kapitalista. (O Leninovi a Stalinovi nemluvím, to nebyli revolucionáři, to byli lstiví a bezcharakterní orientální despotové.)

Ochránci Země nehlásají násilí, leč jsou neodbytní ve vnucování své agendy. Roli pro ně nehrají argumenty, nýbrž pouze vlastní přesvědčení. Debatovat se s nimi dá o všem, nikoli však o jejich mantře. Lidé se mají chovat skromně a šetrně. Kapitalismus je špatný ne proto, že vykořisťuje člověka, nýbrž proto, že zatěžuje Zemi. Majetek má podmíněný charakter. Například volné nevyužívané byty mají být vyvlastněny a darovány chudým.

Podobně vcelku nenápadně a nenásilně začínala velká hnutí, která převrátila svět. S bojem za Zemi se může ztotožnit každý, jemuž se na Zemi moc nedaří. Nachází nadosobní smysl existence jako revolucionář a – odpusťte – ordner.

Zachránci Země nejsou cizí civilizace, jsou produktem Západu. A jak známo, západní výrobky jsou pořád lepší než východní, i pokud jsou ničivé.

Hnutí ochránců planety, veganů a podobné proudy v něčem připomínají Marxe a Che Guevaru.