O Velikonocích zabíjela v židovském ghettu lůza
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Smrt do ghetta na Starém Městě vpadla o velikonočních svátcích před 630 lety. Řádění lůzy při pogromu si vyžádalo tisícovky obětí.
Jan Bohata
STARÉ MĚSTO Boží hod velikonoční, jeden z nejvýznačnějších křesťanských svátků, se mladý německý a český král Václav IV. v dubnu 1389 chystal strávit v Chebu. Ve starobylém městě na samé západní výspě Českého království monarchu čekaly úřední povinnosti – říšský sněm.
Rokování s opozicí z německých zemí krále trápilo neméně než tahanice s mocnými českými barony, klérem a ambiciózními příbuznými z lucemburské dynastie. Na jaře 1389 Václava IV. podle itineráře čekala jen jedna příjemná povinnost, přivítat mladou a krásnou nevěstu Žofii Bavorskou.
V této atmosféře 21. dubna 1389 zastihl Václava IV. kurýr z pražských měst s Jobovou zvěstí – v ghettu tekla krev, čtvrť lehla popelem. „V Židech, jak se tehdy říkalo ghettu, se přihodila zdánlivě všední událost, jež měla tragické následky,“popsal situaci historik Jiří Spěváček.
Uličkou ghetta o Velikonocích 1389 procházel kněz se svátostí za umírajícím. Na duchovního kdosi hodil kousky bláta a kamínků, jejich zlomky snad zasáhly i oltářní svátost. Bezprostředně poté zaúřadovali staroměstští drábové, kteří zatkli několik Židů a zamkli je v kobkách „Špinky“, radniční věznice.
Jednáním před městským právem by se za jiných okolností výtržnost sprovodila ze světa. Jenže tentokrát bylo vše jinak. „Slavil se totiž největší svátek všeho křesťanstva, Velikonoce, připomínající ukřižování a slavné zmrtvýchvstání Ježíše Krista,“uvádějí historici.
Pozůstatek kázání
Ve zjitřených myslích staroměstských měšťanů dosud rezonovala velkopáteční kázání o zločinu, jehož se Židé na počátku milénia v Jeruzalémě dopustili na Mesiáši. Radní proto v obavách z věcí příštích k bránám ghetta postavili městské ozbrojence, jenže bezpečnostní opatření dav ještě více podráždilo.
Lůza se začala ozbrojovat motykami, noži, klacky, sekyrami, holemi, vidlemi i palicemi. Nenávist ještě vášnivě podněcoval kazatel zvaný Ješek. Nabuzený dav prolomil brány do ghetta a začal zde hrůzně běsnit. Pogrom si vyžádal tři tisíce obětí, zachránilo se jen pár šťastlivců.
„V jedno tratoliště všechna krev se slila oné doby, jarní, osmého dne našeho svátku Vykoupení. Tak jako ty nekvašené chleby byli jsme páleni jako beránek obětní. Vpadli k nám se zbraní smrtící a se sekyrami jako dřevorubci,“popsal svědek, rabín, lékař i básník Avigdor ben Jicchak Karo.
Na písařských pultících vzdělanců spjatých s pražským vysokým učením spatřilo světlo světa líčení z opačné strany. „Zločin rouhání si zasloužil podrobit se trestu, bylo to znamení hněvu, že potrestán byl krutě, čehož jsme byli svědky,“napsal neznámý autor. „Rozsah zkázy byl hrozný, ohromné množství mrtvých muselo být o velikonočním úterý spáleno, aby se předešlo epidemiím,“uvedl Spěváček.
Ochranná vazba Židům
Jako první z královských úředníků na pogrom reagoval podkomoří Zikmund Huler z Orlíka, do jehož kompetence spadala správa královských měst. Na jeho rozkaz brali úředníci Židy do ochranné vazby, aby je zachránili před případným rozšířením pogromu na venkov. Tak se podařilo uhájit životy i hrstce obyvatel ghetta, kteří dokázali uniknout z hořícího města.
Krále Václava IV. velikonoční řádění v ghettu pobouřilo, atak považoval totiž za útok na svůj majestát. Židé, žijící na okraji středověké společnosti, požívali výsad provozovat finanční transakce včetně lichvy. Během pogromu vzaly zasvé hotové peníze, ale i dlužní úpisy.
„Kvůli výsadám ve finanční oblasti byla tato komunita pro krále jedinečným zdrojem půjček a finančních darů. Ten ji proto bral v ochranu jako majetek královské komory,“uvedl historik Josef Truhlář. Na Staré Město vladař uvalil obrovskou pokutu 20 tisíc kop českých.
Václav IV. si tak alespoň částečně mohl zahojit finanční rány. Jeho pokladnici totiž vyprazdňovaly nemalé finanční nároky příbuzných. Český král hradil například drahou uherskou korunovaci nevlastního bratra Zikmunda.
Město za pěti branami
Židovské osídlení má v Praze dávnou historii. Podle archeologů si Židé své první domy vybudovali na dnešní Malé Straně již v 10. století. Roku 1142, za vlády knížete Vladislava II., kronikáři zaznamenali zprávu o požáru dřevěné synagogy.
„Židovské osídlení na pravém břehu Vltavy je třeba v raném středověku hledat podél Vyšehradské cesty, v okolí Spálené ulice okolo Židovské zahrady. S tímto etnikem bývá spojeno pohřebiště v Bartolomějské ulici,“uvedl historik Jiří Čarek.
V místech, kam o Velikonocích 1389 vpadla lůza, se podle archeologů židovské osídlení rozvíjelo již od 11. století. Z nejstarších nálezů badatelé získali zajímavé údaje, co dávní členové židovské komunity jedli.
„Z analýzy kostí z kuchyňského odpadu vyplývá, že se zde konzumovalo hlavně maso hovězí, v menší míře také drůbeží a skopové,“shrnuje archeologická zpráva. Po roce 1230 za vlády krále Václava I. čtvrť architekti zahrnuli do vznikajícího Starého Města pražského.
„Na sklonku 14. století údaje v Praze zaznamenaly 65 domů obývaných Židy. Do ghetta se vstupovalo pěti branami a dvěma fortnami. Pražská židovská obec ve středověku náležela k největším ve střední Evropě,“shodují se historici.
Z dávného ghetta v Josefově se dnešních dob dočkalo málo staveb. Mezi nejstarší památky náleží Staronová synagoga a hřbitov. Ostatní středověké památky zmizely během asanace v letech 1893 až 1914.