Generační střídání ve fedcupovém týmu: Máme šikovné holky!
Vondroušová (19), Bouzková (20), Muchová (22). Český ženský tenis nestrádá, má pořád kde brát.
Ještě si netroufla jeden ze svých idolů oslovit, tak „otrkaná“tehdy nebyla. Ale tuhle fotografii si hýčká i tak. „Zrovna jsem ji tady Lucce ukazovala. Stála za mnou a já se culila do záběru,“zahřeje Marii Bouzkovou vzpomínka stejně jako stávající velikonoční slunce.
To se stalo v roce 2009, Lucie Šafářová už válela za Česko proti Španělsku a malá Maruška (dodnes jí to oslovení nevadí) jen s úžasem zírala, co všechno umí. „Deset mi bylo, ještě jsem tenisu ani tolik nerozuměla. Ale vždycky jsem se těšila. Viděla jsem hodně velkých zápasů a hlavně Fed Cupů,“říká. Deset let je pryč – a podívejte! Šafářová v Prostějově v baráži proti Kanadě zažije velkou reprezentační rozlučku a spoluhráčky jí dělají týmová jednička Markéta Vondroušová (19 let), Bouzková (20) a Karolína Muchová (22).
Tenkrát proti Španělsku si pozdější dynastie budovala základy. V roce 2011 přišel první titul a pak pět dalších, naposledy loni na podzim v O2 areně proti Američankám.
„Viděla jsem,“přikývne Muchová. Tenis je sport individuální, každá sní hlavně o tom, jak ji dekorují na grandslamech mezi bohyně, ale... „Fed Cup určitě nejde mimo mě. Je nás tu hodně a dostat šanci reprezentovat svou zemi v tom, co nás baví, je super.“
A tak jsou spokojení všichni. Proti USA se s národním družstvem rozloučila veteránka Barbora Strýcová, Šafářová končí teď. Kdo ví, jestli program a zdraví ještě
pustí do hry dvojici globálních tenisových superhvězd Petra Kvitová, Karolína Plíšková. Pauzu má loňská hrdinka finále Kateřina Siniaková.
Ale nevadí to. Pořád ještě ne.
O babičce Šafi se nežertuje!
Jaro už je tady, aspoň při pohledu na soupisku tenistek. „Připadám si jako babička,“žertovala Šafářová (32) na startu přípravy – věkově je to velká nadsázka, sportovně a hlavně fedcupově nikoliv. Šafářová má 28 startů, Vondroušová dva, zbytek žádný. Do nové vlny se stejně nadějným obsahem lze navíc připočíst i specialistku pro čtyřhru Barboru Krejčíkovou (23) – i ona letos vítězí na menších turnajích v singlu.
České barvy jim nejsou lhostejné. I proto, že příklady táhnou. „Sledovala jsem Fed Cup odmala a koukala často. Na všechna finále. Byla jsem nadšená,“vybaví si Vondroušová. „Patřilo mezi mé sny si taky za Česko zahrát, být jedničkou je ohromná výzva. Užívám si celý týden, jsem pyšná na holky, na celý tým. A taky bych chtěla, aby se mi jednou povedlo vyhrát.“
Baráž proti Kanadě nabízí paradoxní obsah. Ani prohra totiž nemusí vlastně nic znamenat, neboť se všeobecně očekává rozšíření soutěže. Kapitán Petr Pála má jiný tým, nikoli však jen na zkoušku. Věří mu: „Je mladý a silný.“
Je rovněž generačně sladěný. „Jsme dobrá parta, známe se s holkama od juniorek,“říká Vondroušová. Jak do toho zapadá „babička“Šafářová? „Já s tím moc nefóruju, mám k Lucce respekt,“praví uctivě Bouzková a Muchová souhlasí: „Já taky. V tenisu toho dokázala hodně, takže si z ní srandu neděláme.“
Společně si váží možnosti kráčet po stezce vyšlapané Šafářovou, Kvitovou, Strýcovou, Plíškovou.
„Je nás v Česku moc, dostat se do týmu je těžké. Už proto, jak jsme byly poslední dobou dobré, jsem chtěla, aby se mi to povedlo taky,“popisuje Vondroušová.
Tyhle (skoro)vrstevnice nabízejí každá jiný příběh, jinou cestu.
Případ Vondroušová: snad ji konečně přestalo trápit tělo, protože když je zdravá, je schopná mimořádných věcí. Podle letošních bodů je 20. hráčkou světa, hřejí ji bilance 13-4, čtvrtfinále velkých turnajů v Indian Wells a Miami, vítězství nad Simonou Halepovou a dalšími.
Případ Muchová: dcera letitého ligového fotbalisty Josefa Muchy útočí ze zadních pozic, úspěšně bojuje v kvalifikacích (letos celkově 14-5), ale nestěžuje si. „Zápasy proti nejlepším mi ukazují, na čem ještě pracovat a jaký je rozdíl mezi top hráčkami a mnou. Je minimální. Jsou tam třeba dva tři míče, které ony využijí – a já ještě ne,“líčí a nemůže zároveň neslyšet chválu na pestrost svého tenisového projevu, vítanou změnu na okruhu WTA: „Dělala jsem víc sportů, třeba házenou. Jsem hravá a kreativnější odmalička, baví mě to takhle. Myslím, že je to zbraň, jen ji vypilovat.“
Případ Bouzková: v mládežnickém životopisu má nejblyštivější „zářez“, vyhrála juniorku na US Open. Až nyní ovšem útočí na elitní stovku – území, v němž se profesionálkám mnohem lépe dýchá. „Je to motivace, budu bojovat, abych se dostala třeba na Wimbledonu do hlavní soutěže. Každý rok postupuju výš a výš. Sice pomalinku, ale jistě. A tak mi to asi i vyhovuje.“
Fed Cup může pomoci všem.
Největší tenisové tajemství
Třeba proto, že český tým sice změnil kádr, ale nikoli přístup. „Pořád se bavíme s novináři, každý den jsou focení a autogramiády, na to nejsem zvyklá z turnajů. A hlavně ne na to, jak se o nás starají: máme tady fyzioterapueta a maséra, vyplétače... Ulehčují nám to, což je příjemné,“oceňuje Muchová. „Kdybych měla na každém turnaji svého fyzioterapeuta, tak jich zvládnu určitě odehrát víc.“
Novou lekcí do tenisového růstu pak může být zkouška z tlaku. Pro všechny tři slečny je reprezentovat ctí. „A hrát doma je ještě cennější, taky vás přijde podpořit ještě víc lidí,“je jasné Bouzkové.
Že by ji ale svíralo vědomí, že třeba i ona jednou bude muset nahradit současnou plejádu českých hvězd? Že by to její generaci mohlo svazovat? „Myslím, že ne,“odvětí Bouzková. „V týmu už jsou mladší holky, třeba Maki (Vondroušová). Každý si jde svoji cestou, já si tu svoji taky užívám.“
Tři naděje – každá trochu jinudy – tak společně dokráčely na další ze zajímavých tenisových pódií. Pouze jednu věc netuší. Odpověď na otázku, jíž už roky na velkých turnajích čelí nejen hráčky, ale třeba i novináři: Jak jen to ty Češky dělají?
„Tolik lidí se ptá, ale nevím, čím to bude. Máme dobré trenéry, jenže ti jsou všude po světě. Možná je to v naší povaze,“dumá Muchová. A Bouzková se rozesměje: „Když se mě ptali v Austrálii, kde jsem letos porazila Stosurovou, říkala jsem, že to možná bude jídlem... Nevím. Máme dobré zázemí, dobré kouče. K tomu rodiče – ti jsou vždycky nejdůležitější; když jsou hodně rozumní, dotáhnou dítě tam, kam chtějí. A určitě taky šikovné holky!“
Při pohledu na současnou nominaci o tom nelze pochybovat.
České tenisové jaro je – jako už tolik let – zase v plném rozpuku.