Prague Pride pod vlajkou sterility

Zbudovy pražského magistrátu hrdě vlaje duhová vlajka, do pestrých barev se má obléct i petřínská rozhledna. To vše kvůli dalšímu letnímu sletu vyznavačů genderového inženýrství a sexuálního excentrismu, zvaného Prague Pride. Politickou záštitu nad tímto „festivalem“dávali již primátoři za ODS, TOP 09 i ANO, současné vedení pražské radnice však jde ještě dál, když z budovy magistrátu činí, alespoň symbolicky, agitační středisko LGBTI fronty. Kriticky uvažující analytik dnes dominantních ideologií zjišťuje, že toto nátlakové hnutí je součástí širší politické agendy, jak o tom svědčí fotografie klimatické misionářky Grety Thunbergové s duhovým praporem v ruce.

O příbuznosti obou ideologií však svědčí podstatně závažnější skutečnosti než tato fotka. Že dvě osoby téhož pohlaví žádné dítě nezplodí, je snad jasné i Gretám.

A i když dva klimatičtí aktivisté, jsou-li pohlaví opačného, dítě zplodit mohou, šíří se v jejich prostředí přesvědčení, že zrodem nového lidského života urychlujeme proces zkázy naší planety. Antinatalistické hnutí je staršího data než současný klimatický byznys. Když Paul Ehrlich vydal v roce 1968 svůj bestseller Populační bomba, spustil tím vlnu dobrovolných (v rozvinutém světě) a násilných (v rozvojovém světě) sterilizací. Se stejnou intencí pracovaly již předválečné společnosti na rozvoji eugeniky, štědře dotované filantropy typu Rockefellera či Forda, transformované – po nevydařené epizodě se šlechtiteli lidské rasy v třetí říši – na dodnes globálně vlivné společnosti pro „plánované rodičovství“.

V posledních letech však antinatalismus ztrácel dech. Seriózní demografové o žádné populační explozi již dávno nehovoří, někteří dokonce upozorňují na vážná sociální rizika spojená se stárnutím populace a udržení stávajících důchodových systémů.

Obavy z klimatických změn však fobii z lidského života polily živou vodou. A tak se studenti valí pátečními ulicemi s poplašnými transparenty a princ Harry s manželkou Meghan slibují, že druhým dítětem jejich podíl na zamořování planety skončí. A tak možná nejsme daleko od chvíle, kdy si z klimatické ideologie udělají beranidlo i propagátoři eutanazie. Je-li lidská uhlíková stopa takovým zlem, proč se při jeho odstraňování zastavovat u lidí dosud nenarozených?

Suma sumárum: společnost bez dětí, projektovaná zeleno-duhovou internacionálou, je společnost bez budoucnosti. Což hraje do karet třetímu do party, propagujícímu zrušení hranic mezi státy, hodnotovou rovnost kultur a masovou migraci do zdegenerovaných společností umírajícího Západu.

Je na čase si uvědomit, že vize bezuhlíkového světa v sobě zahrnuje víc než jen zavřené uhelné elektrárny či blackouty, způsobené hromadným nabíjením elektromobilů. Je také světem bez dětí, bez jasných mužských a ženských rolí, bez pevné vazby, citové i mravní, k vlastnímu národu a jeho kultuře.

Vážně tu máme být na co hrdí?