Takoví nenormální zabijáci
Přes dvacet mrtvých během dvou víkendových útoků ve Spojených státech. Opět umírali nevinní lidé, politici v slzách kondolovali a slibovali, že vše napraví. A současně se navzájem obviňovali. Takový americký kolorit.
Opravdu za vše mohou zbraně? Určitě by pomohlo, kdyby se zpřísnily podmínky jejich prodeje a kontrola těch, kteří si je mohou pořídit. Jenže to není tak jednoduché, když do toho mluví nejen federální vláda, ale i jednotlivé státy.
Zkrátka v USA nikdo prodej střelných zbraní zcela nezakáže, možná dojde na omezení poloautomatických zbraní, protože je využívají masoví vrazi, ale nic víc. Proti radikálnějšímu zákazu jsou nejen voliči republikánů, ale i demokratů, kteří vyrůstali se svou „kulovnicí“. Zbraň pro ně představuje symbol statusu i nedůvěru ve schopnost státu ochránit občany. Amerika totiž není jen liberální New York a Los Angeles. Krom toho tu funguje mocná lobby Národní střelecké asociace a existuje druhý dodatek ústavy, který umožňuje vlastnit zbraň.
A hlavně kohoutek mačká člověk. Hnán nenávistí. Je úplně jedno, kdo mu vadí, zda imigranti, Židé, Afroameričané či bílí nacionalisté. Paradoxně i samotný střelec za to občas úplně „nemůže“. Formuje ho totiž společnost, rodina, škola a přátelé, se kterými se ve svém hněvu utvrzuje nejen na sociálních sítích. I kultivovanost politického prostředí.
Představte si, že do vás někdo stále hustí, že hispánští imigranti, kteří přicházejí do USA, chtějí ublížit vašim rodinám, protože jsou to kriminálníci. To v posledních letech dělá prezident Donald Trump. Onen střelec si neuvědomuje, že jde jen o snahu získat strašením na svou stranu voliče. Že přifukuje skutečnost a vytváří svým způsobem virtuální realitu. Vždyť lidé stále hledají nepřítele, proti kterému by se mohli vymezit, a on
jim ho dá. K tomu to opepří násilím. Americkou společnost fascinuje ve filmech i v počítačových hrách. Plno jejích hrdinů nosilo kolty proklatě nízko u boku.
Většina lidí dokáže odlišit virtuální politickou realitu od skutečnosti. Ale někdo se do ní chytí, jako střelec z texaského El Pasa, který chtěl vybít „zlé“imigranty. Označit za hlavního viníka Trumpa je však zjednodušení. V USA docházelo k masovým střílečkám dávno před ním. On je jen nepříliš charakterní hráč, který povzbuzuje radikální chování.
Přišel ve správnou dobu na správné místo. Do časů, kdy moderní společnost ztrácí pud sebezáchovy a kdy si je stále nejistější sama sebou. Na jednu stranu hyperkorektně řeší neexistující problémy a na druhou stranu má plno lidí pocit, že v ní ztratili své místo, a cítí se být oběťmi systému.
Trump našel skupinu, která ho vynesla do Bílého domu. Demokraté mobilizují zase jinou. Právě drsná forma onoho střetu dál jitří nálady ve společnosti. Spory o imigranty či prodej zbraní se blíží dogmatickým hádkám, ve kterých se zdravý rozum ztrácí.
A v onom kvasu, který se občas svou intenzitou blíží 30. letům minulého století v Evropě, se stále častěji „rodí“těžce vystopovatelní střelci. Nejde o jasně organizované skupiny, ale o osamělé lidi, kteří ztratili víru ve společnost i v sebe a chtějí ji léčit svým zkratovitým chováním. Ne nepomohou, stejně jako by proti nim nepomohl úplný zákaz prodeje zbraní.
V USA se prostě musí ubrat plyn v politice i při řešení všech společenských problémů. Jinak se vraždy stanou normální praxí jako v době klasických anarchistů. Násilí bude způsobem, jak vyjádřit nesouhlas. Zbraň už v Ohiu zvedl o víkendu i levičák. Když se jednou takový vlak rozjede po spirále násilí, už ho těžko zastavujete. To si musí uvědomit republikáni i demokrati. Jinak by se mohli brzo ocitnout zpět na Divokém západě.