Dva miliardáři si platí, aby už USA neválčily
George Soros a Charles Koch, kteří jsou politicky jinak jako oheň a voda, zaplatí nový ústav. Ten má vymyslet, jak žít bez americké vojenské přítomnosti ve světě.
WASHINGTON Mezinárodní vztahy založené na diplomacii místo sankcí a bomb. Konec vojenským dobrodružstvím Spojených států. To jsou cíle vznikajícího amerického think-tanku The Quincy Institute.
Financují jej miliardáři George Soros a Charles Koch, kteří jinak politicky stojí proti sobě. Jeden je levicový liberál, druhý zarytý konzervativec.
Think-tank už začal najímat experty, oficiálně se ale otevře až v září. Do konce roku chce vydat čtyři analytické zprávy. Dvě mají představit alternativní přístup k Blízkému východu a východní Asii. Třetí nastíní kroky k „ukončení nekonečné války“a čtvrtá k „demokratizaci zahraniční politiky“.
Institut pravděpodobně doporučí stažení amerických vojáků ze Sýrie i Afghánistánu a návrat k jaderné dohodě s Íránem. Patrně bude prosazovat i méně konfrontační kurz vůči Rusku a Číně a zastavení snah o změnu režimu ve Venezuele. Přimluví se zřejmě i za výrazné snížení obranného rozpočtu USA, který je dlouhodobě nejvyšší na světě.
To vše od nového think-tanku očekává historik Stephen Kinzer, jenž v deníku The Boston Globe shrnul filozofii nového institutu do zásady „žij a nech žít“. Podle Kinzera bude podporovat „přístup ke světu založený spíše na diplomacii a vojenské zdrženlivosti než na hrozbách, sankcích a bombardování“.
Kinzer to označil za velké kacířství, neboť veškeré hlavní think-tanky ve Washingtonu hájí „projekt globální hegemonie“a „intervencionistické dogma“. Tedy názor, že USA čelí hrozbám „všude“, a musí proto udržovat celosvětovou vojenskou přítomnost, jejíž součástí je „přes 800 zahraničních vojenských základen“.
The Quincy Institute for Responsible Statecraft (Quincyho institut pro zodpovědné státnictví) se hlásí k americkému prezidentu Johnu Quincy Adamsovi. Ten v roce 1821 prohlásil, že Spojené státy nebudou v zámoří hledat monstra, která by měly zničit.
Levá i pravá na jedné lodi
„Na Quincy Institute vynikají dvě věci: jeho sponzoři a jeho zakladatelé,“ napsal profesor mezinárodních vztahů Daniel Drezner v deníku The Washington Post.
Zdůraznil neobvykle nadstranický charakter think-tanku, jehož zakladatelé se rekrutují z intelektuálů „pokrokové levice“i „realistické pravice“.
„Jsme proti nekonečné, kontraproduktivní válce,“řekl za tu druhou, konzervativní část profesor Andrew Bacevich. Historik Stephen Wertheim, jenž patří k té první, tedy levicově pokrokové skupině, k tomu dodal: „Americká zahraniční politika je v krizi morálky i strategie. Tato krize jde daleko za stávajícího šéfa Bílého domu a postihuje obě politické strany.“
Největší pozornost ovšem vyvolává spojení Sorose a Kocha. Soros má blízko k levicovým liberálům a nedávno vyzval americkou vládu, aby miliardáře jako jeho více zdanila. Před prezidentskými volbami v roce 2016 dal miliony dolarů na kampaň demokratické kandidátky Hillary Clintonové.
Koch je naopak pravicový tržní fundamentalista a vlivný sponzor Republikánské strany. Financoval iniciativy proti všeobecné zdravotní péči i proti boji s klimatickými změnami.
Na mezinárodní politiku ale sdílejí podobný pohled, tvrdí Drezner. Institut má cíl získat do deseti let rozhodující vliv na směřování zahraniční politiky USA.
Není jasné, nakolik s tímto cílem ladí působení Sorosovy nadace Open Society Foundations. Ta čelí obvinění, že se vměšuje do vnitřních záležitostí řady zemí. Z Maďarska i Turecka ji proto vypudili. Český prezident Miloš Zeman vyjádřil podezření, že Soros stojí za takzvanými barevnými revolucemi.
Mír nekoupí ani miliardáři
The Quincy Institute kritizoval neokonzervativec William Kristol. Výhrady vyjádřil i James Jay Carafano z pravicového think-tanku The Heritage Foundation. Soudí, že institut volá po izolacionismu, tedy dobrovolném ústupu z role hlavního světového hráče. Podle Carafana se Washington nesmí sám přesunout na vedlejší kolej, ze které by více přihlížel, než ovlivňoval dění. To by prý pomohlo rivalům jako Číně a Rusku.
„Think-tank chce ukončit americký intervencionismus, ale nechápe, co jej motivuje,“napsal James Traub, autor knihy o prezidentu Adamsovi. Upozorňuje, že (ani) „miliardáři nemohou koupit světový mír“.
Drezner vznik institutu vítá jako příspěvek do debaty. Žádá ale, aby přiznal, že upřednostňované stahování vojáků USA by mělo i náklady (hlavně politické), nejen přínosy.
Jen po konci studené války USA otevřeně vojensky intervenovaly v Kuvajtu/Iráku (1990–1991), Somálsku (1993), Haiti (1994), Súdánu (1998), Jugoslávii (1995, 1999), Afghánistánu (2001), Iráku (2003) a Sýrii (2014, 2018).