Šéf kasin: Zažíváme represi
Celníci pokutují formální chyby, ale měli by hlídat, aby státu neutíkaly daně, říká manažer.
Zlatá éra kasino byznysu tu byla v devadesátkách, dnes kvůli přísné regulaci podnikání tak výnosný není. „Jsme legální byznys dodržující zákony a skutečně nesedíme na penězích, jak se domnívají někteří úředníci a politici,“říká Vladimír Eichinger, manažer šesti pražských kasin Paradise Casino Admiral.
Koncem července se ocitl v insolvenci velký provozovatel heren, společnost SLOT podnikatele Milutina Periče. Jaký dopad má zpřísněná regulace posledních tří let na byznys kasin a heren?
Loni byl špatný rok a naše skupina Novomatic v Česku zaznamenala meziroční pokles tržeb o třetinu a byla v zisku pouhých několik set tisíc korun. A to i přesto, že provozujeme mnoho kasin ve vlastních nemovitostech a automaty, živé hry i registrační systémy do kasin si skupina vyrábí sama. Pokles se projevil hlavně ve vnitrozemí, pražská kasina se nepodařilo obrátit do zisku. V příhraničí hraje převážně zahraniční klientela, která se chodí do kasin bavit dál.
Jak se vás regulace dotkla?
Od 1. ledna 2018 se povinně musely zavést nové technologie pro automaty a propojit je na finanční úřady a na ministerstvo financí. Zásadní změny se také musely provést v kamerových a recepčních systémech. Investice ve čtyřicítce kasin Paradise činily desítky milionů korun. Do toho výrazně klesly návštěvnosti v českých kasinech a hernách, protože řada hráčů se nechtěla registrovat. Měli obavy, že finanční úřady či jiné státní orgány mohou údaje o jejich hraní bezdůvodně prohlížet a zneužít. Odpor klientů k registracím postupně opadal?
Někteří zjistili, že to je všude stejné, přestali se bát zneužití a vrátili se. Další to odmítají a přešli buď na internetové hraní, nebo si zajedou za hranice, kde je sice také registrace povinná, ale nemusejí se zpovídat českým orgánům.
Zavíralo Paradise Casino Admiral některé provozovny?
Ano, ale zatím nikoliv kvůli zmíněnému zákonu. Na konci roku 2017 jsme zavřeli velké kasino v Kongresovém centru Praha, protože magistrát schválil vyhlášku o zákazu kasin na Praze 4. Magistrát a ministerstvo financí jako vlastníci budovy tak přišly o svého nejlukrativnějšího nájemce (od letoška si prostory pronajímá Newton College, pozn. red.). Letos jsme zavřeli také malé kasino v Top Hotelu Praha, protože jeho výsledky dlouhodobě zaostávaly za očekáváním.
Od příštího roku má na byznys kasin a heren dopadnout další zpřísnění – návrh zákona z dílny ministerstva financí zvyšuje daně z hazardu z 23 na 30 procent z tržeb za živé hry. Zavést se má také daň z výher nad 100 tisíc korun. Jaký to podle vás bude mít efekt?
Mnoho kasin se dostane do existenčních problémů. Ministerstvo si neprovedlo ekonomickou analýzu, jaký dopad bude mít zvýšení daní na provozovatele jednotlivých druhů her. Střelili to od boku podle rizikovosti vzniku závislostí. Připomínkovali jsme návrh a žádali jsme o provedení studie. Odpověděli nám, že to je politické rozhodnutí. Je smutné, že zvýšení daně nás zřejmě donutí zcela ukončit provozování hry bingo, kde se hraje se sázenkami za desítky korun. Bingo je pro nás už dnes ztrátové, máme ho v provozovně na Národní třídě v Praze jako jediní v republice. Zatím ho udržujeme kvůli skupině klientů, která k nám pravidelně chodí.
Zdanění výher u živých her v kasinu se jeví komplikovaně – hráč může v jedné hře na ruletě prohrát 400 tisíc a vzápětí vyhrát 200 tisíc a za večer být v minusu. Kolik by tedy danil? Navíc by krupiér musel po každém kole vést evidenci o jednotlivých výhrách a prohrách klientů, což dnes není.
U živých her takové danění není možné. Jsou zde i návrhy, že by hráči sami podávali daňová přiznání, pokud by za rok byli víc jak 100 tisíc v plusu. Musíme se nechat překvapit, co ministerstvo financí vymyslí. U automatů by se musel vyměnit software, daň z výher nad sto tisíc by se zákazníkovi automaticky strhla před výplatou výhry. Všechny automaty by se pak musely znovu nechat osvědčit ve zkušebně. Vyžádá si to další milionové náklady.
Asociace kasin, jejímž jste výkonným sekretářem, si stěžuje na to, že celníci pokutují kasina za to, že u každé živé hry nestojí krupiér, ačkoliv tam zrovna nikdo nehraje. Proč tam musí být?
Je to demonstrace síly, nemá to logiku. Samozřejmě máme obsluhu, která v případě zájmu zákazníky u živých her obslouží. Lidi tolik živé hry hrát nechtějí, hrají u nás hlavně automaty. Například v kasinu v Palladiu, kde teď sedíme, máme z 80 % tržby z automatů. Nicméně musíme tu mít kola štěstí, i když je nikdo nehraje, ruleta a karetní hry jsou ztrátové. Důvod je, že ze zákona kasino musí držet i nabídku živé hry v určitém poměru k automatům. Ve světě kasina provozují převážně automaty, dvě třetiny tržeb jsou z nich, třetina z ostatních her.
Proč tedy kasina nepřeměníte na herny pouze s automaty?
Herna není pro hráče atraktivní a pro provozovatele není lukrativní. Ze zákona musí být od 3 do 10 hodin zavřená a výše sázek je oproti kasinu desetinová. Pro velké hráče není sázka na automatu 100 korun a maximální výhra 50 tisíc korun zajímavá, na automatech v kasinech zákon umožňuje výhry až 500 tisíc korun. Jinak náklady na recepci, registraci a kamery jsou naprosto stejné, v herně ušetříte pouze na krupiérech.
Za co jste dostali pokuty?
Například v herně, kde bylo 15 automatů, což je minimální počet daný zákonem, nám při bouřce přestaly fungovat dva automaty. Zákon přitom neříká, že když dojde k poruše, kterou za pár hodin odstraníme, musíme hned zavřít celou hernu. Přesto jsme za to dostali pokutu 110 tisíc korun. Nebo jsme měli na provozovně dvakrát nápis „casino“– ten druhý nápis byl považován za nepovolenou reklamu, což je absurdní výklad zákona. Podobně celníci při kontrolách považují za reklamu naši dekoraci na výlohách – strom hojnosti, a dokonce i slovo „Admiral“, což prý lidem automaticky evokuje kasino. Nezbývá nám nic jiného než se pořád a pracně proti pokutám odvolávat a nyní míříme k soudu. Zpočátku při kontrolách celníci šli po nelegálním byznysu, pak ale začali udělovat statisícové pokuty legálnímu byznysu za formální pochybení. Vykazuje to znaky šikany a úmyslné represe provozovatelů legálního byznysu.
A na co by se tedy podle vás měli celníci při kontrolách zaměřit?
Z návštěvy kasin v Americe, v Las Vegas, vím, že se úředníci zabývají podstatnými věcmi – aby státu neunikaly daně. Sledují, jak se vyvíjí tržby, jestli nedochází k výkyvům, a zjišťují hned, co je příčinou. Chápu, že pro české celníky je herní průmysl nová věc, tápou, neznají podstatu byznysu. Navíc si potřebují udělat čárku za provedenou kontrolu.
Chápete to tak, že se politici snaží na tematice hazardu zviditelnit?
Ano. Zastupitelé obcí, aby se zavděčili některým svým voličům, zakazují na svém území herny a kasina a mluví o ochraně lidí před hazardem. Jenže se zároveň uzákonil online hazard, takže lidé mají kasino v počítači nebo mobilu. Výsledkem je, že obec lidi před hazardem neochránila, ale jen přišla o peníze (část daně z hazardu jde obci, pozn.red.), které mohla využít ke zlepšení života v obci.
Dnes jsou kasina vnímána jako byznys se závislostí. Bylo tomu tak vždy?
Nikoliv. Kasina ve velké míře vznikala již v 18. a 19. století, zejména ve Francii, Anglii nebo v lázeňských městech v Německu. Všude tam, kam cestovali nebo kde žili bohatí lidé. Zábava v kasinu patřila ke společenské etiketě, lidé sázeli v ruletě, aby ukázali své společenské postavení. Nevadilo jim, že prohrávají peníze, šlo o dobrovolné zdanění bohatých. Vyhlášená byla například kasina v Paříži, na francouzské Riviéře včetně Monaka, v Benátkách nebo v německých lázních Bad Homburg, Baden-Baden, Wiesbaden a další.
Patříte k pamětníkům hazardního odvětví v Česku. Byly za socialismu nějaké herny?
První automaty se hrály v 60. letech – byly mechanické, takzvané forbesy. Záleželo na zručnosti – vhodili jste minci, a když jste se trefili do správné štěrbiny, kde se něco točilo, mohli jste vyhrát. V sedmdesátých letech se dovezly první elektromechanické automaty – tam už na válcích bylo ovoce a vznikl zákon, podle něhož se provozovaly herny s povolením od ministerstva financí. Tenkrát nebyla třeba žádná osvědčení pro automaty ze zkušeben, přístroje nemusely ani mít počítačku vložených peněz. Co se vybralo, dalo se na veřejné účely, například na sport. Tehdejší státní firmy mohly herny provozovat jako svou vedlejší činnost – dělaly to například pražské kluby Sparta, Slavia, Slavoj Vyšehrad. V osmdesátých letech automaty byly také ve větších městech – v Brně, v Hradci Králové, ale bylo jich tak 200 až 300 na celou republiku.
Jak se sázelo tam, kde legální herny nebyly?
V hospodách se hrálo, nesměly se tam ale hrát velmi hazardní hry. Vedle toho tu byla spousta ilegálních
míst, například zadní místnosti v restauracích, kde se scházeli hráči a hráli o velké peníze – hry jako plátýnko nebo oko bere.
Kdy vzniklo první kasino v tehdejším Československu?
Ministerstvo si neprovedlo analýzu, jaký dopad bude mít zvýšení daní na provozovatele jednotlivých her.
Od druhé půlky 80. let se tou myšlenkou zabýval Čedok, tehdy největší cestovní kancelář. V tehdejším Československu se měla zavést tato zábava pro zahraniční návštěvníky. Nadřízeným orgánem Čedoku bylo ministerstvo obchodu, kde jsem tehdy pracoval jako ředitel odboru. V té době už docházelo k uvolňování, začaly se zakládat podniky se zahraniční majetkovou účastí. První kasino nakonec v roce 1988 otevřel Balnex, společný podnik cestovní kanceláře Balnea pod ministerstvem zdravotnictví a rakouské společnosti Casinos Austria. Bylo to v Karlových Varech, v budově Lázní I. Další kasino pak Rakušané otevřeli s Čedokem v Praze v lednu 1990, v hotelu Fórum, dnešní Corinthia.
Kdy prožívala kasina zlatou éru?
Až do druhé poloviny 90. let. Kasino tehdy bylo zcela nová zábava, noblesa. Chodili tam významní byznysmeni, politici, diplomaté, domácí i zahraniční osobnosti z kultury či sportu. Samozřejmě návštěvníky byli i restituenti nebo podnikatelé, kteří disponovali velkými úvěry poskytnutými bankami. Kasin bylo jen pár, muselo se chodit ve společenském oděvu, tedy žádné šortky a kecky.
Jak se reguloval hazard v 90. letech?
Zákon dával možnost obci si zvolit, kolik hazardu chce mít na svém území. Kasina tak musela vyjednávat s obcí, jakou část zisku jim poskytnou na veřejně prospěšné účely. Obce dostávaly 25, až dokonce 45 procent ze zisku. Kromě toho se platila i daň z hazardu státu, činila 10 procent z tržby plus jedno procento na státní dozor – tedy na kontroly od finančních úřadů.
Proč se později odvody z hazardu z veřejných rozpočtů odklonily na takzvaně veřejně prospěšné účely a vznikala některá neprůhledná sdružení navázaná na provozovatele hazardu?
Na konci 90. let poslanci ODS, ČSSD a Unie svobody prosadili novelu zákona. Sám provozovatel mohl rozhodovat o rozdělení odvodu z hazardu různým zdravotním, sociálním, sportovním či ekologickým neziskovým organizacím. Pozitivní bylo, že se peníze dostaly i tam, kam by jinak nepřišly ze státního rozpočtu. Negativem pak to, že selhala kontrolní činnost ministerstva financí a někteří nepoctiví provozovatelé možnost poskytování části výtěžku zneužívali.
Na začátku nového tisíciletí se začaly ve velkém šířit takzvané videoloterijní terminály (VLT – automat řízený centrálně ze vzdáleného serveru přes internet), které díky výjimce ze zákona nepotřebovaly souhlas obcí s umístěním, což udělalo z Česka automatovou velmoc. Jak k tomu došlo?
Ve světě kasina provozují převážně automaty, dvě třetiny tržeb jsou z nich, třetina z ostatních her.
Elektronické rulety a VLT zcela rozbily herní prostředí. Dřív se za vysokými sázkami muselo do kasina, teď nové přístroje umožňovaly stejně vysoké sázky a výhry. Lidé se nemuseli na rozdíl od kasina registrovat a nehledělo se na dress code. To přitahovalo gamblery. Herní zařízení se začala pronajímat malým provozovatelům do každé hospody na vsi, na sídlišti, na benzinky. Obce ze zákona nemohly rozvoj těchto rulet a automatů zastavit či jen omezit. Zarazil to až v roce 2011 svou judikaturou Ústavní soud, když dal za pravdu obcím, že tyto automaty zakazovat mohou.