Co je za bitkami v Hongkongu

V Hongkongu pokračují demonstrace, přerůstající do rozsáhlých pouličních nepokojů, obtížně kontrolovaných pořádkovou policií. Média a veřejnost přísně sledují zejména adekvátnost zásahu a čekají, zda zasáhne Čína.

Zodlišnosti naší reality je obtížné pochopit, co se tam děje a proč. Abychom se vyhnuli černobílému vidění a zpřesnili naši optiku, je dobré podívat se na fakta. Čínská lidová republika se při předání správy Hongkongu Velkou Británií zavázala, že na padesát let zachová stávající systém Hongkongu, s představou, že během té doby oba modely, to znamená kontinentální i hongkongský, postupně splynou. Peking slíbil kontrolovat jen zahraniční politiku a národní obranu Hongkongu.

Poslední dekádu však ústřední čínské vládě stále více vadí silná kritika Pekingu v některých hongkongských médiích. Vnímá ji jako rozbíječskou, zcela proti čínskému duchu vlastenectví a proti snu o velké obrodě národů Číny, jehož součástí je i konečné sjednocení Číny.

Pokojný návrat a soužití Hongkongu a Macaa, ukradených kdysi evropskými kolonialisty, měly být vzorem pro návrat Tchaj-wanu, který v roce 1949 ovládl nacionalista Čankajšek, poražený v občanské válce komunisty. Silná kritika totalitního

způsobu čínské vlády však nahrává separatistickým tendencím v celé Číně, zejména na Tchaj-wanu a v posledních měsících zazněla z úst demonstrantů i separatistická hesla o Hongkongu.

Dva různé světy

Je dobře poznamenat, že tady si vůbec nerozumí kontinentální Číňané se zejména mladými obyvateli Hongkongu. Vyrostli ve dvou světech, ve dvou naprosto odlišných doktrínách. Separace Hongkongu nebo Tchaj-wanu je však pro Čínu a její obyvatele naprosto nemyslitelná. Odtrháváním čínských území totiž v historii Číny pokaždé začínaly vleklé krize, trvající desítky i stovky let. Číňané mají proto mentální problém pochopit třeba pokojné rozdělení Československa, pro trhání vlasti přece musí svítit jen červená!

A tak, v rozporu s příslibem zdrženlivosti, se Čína snaží v Hongkongu zasáhnout různými cestami proti svým krajním kritikům. Jejím nejstrašlivějším přehmatem byl asi únos pěti hongkongských vydavatelů „krajně kritické“literatury, aby byli v Číně za své „rozbíječství“postaveni před soud. Pak se nelze divit, že letošní silné prosazování tzv. extradičního zákona (Dohody o justiční spolupráci v trestních věcech mezi Hongkongem a Macaem, Tchaj-wanem a ČLR) bylo spouštěčem rozsáhlých demonstrací, ventilujících naprostou nedůvěru k čínské justici.

Demonstrace, jako veřejný projev názorů a požadavků velké části obyvatel Hongkongu, tu už dávno přerostly do rozsáhlých pouličních nepokojů. Významně se při nich narušuje veřejný pořádek a dochází k řadě přestupků a trestných činů. Na záběrech kamer můžeme vidět vrhání předmětů, poškozování budov, připravené praky, zápalné lahve a zakládání ohňů. Pořádková policie nasazuje slzný plyn a střelbu gumovými projektily, zblízka pak obušky.

Těžkou práci pořádkové policie je nutné respektovat a chápat. Jak vyplývá z jejího názvu, musí udržet veřejný pořádek a normální

Separace Hongkongu nebo Tchaj-wanu je pro Čínu a její obyvatele naprosto nemyslitelná.

chod věcí. Nesmí připustit nedovolené blokování veřejných prostor, dopravy, vládních budov ani omezování pohybu či činností ostatních. Hongkongská policie má britské předpisy a sdílí britskou praxi, její postup byl na začátku nepokojů kritizován jako příliš tvrdý a vedení policie bylo v médiích voláno k odpovědnosti. Jakéhokoliv střetu s policií vždy využívá radikální křídlo demonstrantů a strhává k násilným akcím další účastníky.

Na rostoucí nepokoje v Hongkongu reaguje Čína postupným ukazováním připravenosti ozbrojených sil zasáhnout, pokud si to krajní situace vyžádá (a vláda Hongkongu o to požádá). Riskantní zásah čínské policie nebo armády však vůbec není v čínském zájmu. Světová veřejnost situaci napjatě sleduje a hongkongští krajní radikálové mají už určitě dobře připravené provokace, které nelze dopředu odhadnout.

Navíc se už 1. října bude pod vedením současného prezidenta slavit sedmdesát let založení ČLR a už v lednu budou na Tchaj-wanu volby, ve kterých mají separatisté šanci. To jsou další dva důvody, proč nezasáhnout. Zásah Číny je pro všechny zúčastněné ten nejhorší scénář, s výjimkou extremistů.

Čas volebních pravidel

Od července 1997 nebyl uspokojivě nastaven systém voleb správy Hongkongu a šéfa exekutivy. Současné šéfce Carrie Lam tak ke zvolení stávajícím sborem volitelů stačila tichá podpora Pekingu. Dotažení demokratických volebních pravidel je tak základní požadavek, který by racionální jádro demonstrantů mělo zkusit prosadit, a využít tak současného politického kapitálu z masové podpory obyvatelstvem. Tým Carrie Lam, loajální úřednice Pekingu, to bude spíše hrát doztracena, ale je nejlepší situace to zkusit.

Peking se nejspíš neudrží a dál bude nepřímo zasahovat do chodu Hongkongu. Ale Čína, stejně jako Vatikán, měří čas na staletí, a tak po té současné čínské „retro politice“přijde během jedné dekády určitě jiná.