Prognostika bez nutnosti přestavby
Přesně před třiceti lety, v srpnu 1989, vyšel v Technickém magazínu článek Miloše Zemana o tom, že tehdejší systém vede ekonomiku a celou zemi do háje. Článek se jmenoval Prognostika a přestavba. Vznikal postupně, první, kratší verze se objevila v roce 1984 v malém sborníku. Dnešní prezident v článku psal, že neexistuje jediná předurčená budoucnost společenských systémů. Že existuje prostor možných budoucích světů či možných budoucností. Směr, ke které budoucnosti se vydáme, je pak podmíněn správnými rozhodnutími. Jako příklad uvedl komunistického funkcionáře, jehož rozhodnutí nejít předčasně do výroby polovodičů, ale počkat, až budou celovodiče, vedlo k zabrzdění rozvoje elektrotechnického průmyslu.
Když jsem se stal členem Světové federace pro studium budoucností, zaujalo mě, že i v jejím názvu je množné číslo. Je tam „budoucností“, nikoliv „budoucnosti“. Je totiž třeba rozlišovat mezi analytickými předpověďmi jedné budoucnosti, které jsou založené na modelu naládovaném makrodaty, a prognostikou. Například v predikcích ohledně HDP na rok a více dopředu zkouší analytici odhadnout, co se stane. V případě nečekané krize, zvratu typu velké recese 2008–2009, se u předpovědí hodně chybuje. I když kdyby náhodou existoval nebo vznikl nějaký model, který by je uměl předpovídat, snížila by se pravděpodobnost vypuknutí třeba finančních krizí. Autority by totiž měly možnost včas zasáhnout, tím by ale tento model popřel sám sebe.
Prognostika je něco jiného. V roce 1964 Arthur C. Clark v rozhovoru pro BBC řekl vizi, že za určitých podmínek budeme v roce 2000 schopni okamžitě komunikovat s přáteli, ať jsou kdekoliv. Že vzdálenost nebude rozhodovat. Byla to myšlenka, vidění jedné z mnoha možných budoucností, ke které jsme se skutečně dostali. V prognostice jde o to, ukázat varianty, dát na stůl scénáře možného vývoje k dalšímu rozhodování. Nejde o to, říci, co se stane, ale co by se mohlo stát — neexistuje totiž jedna předurčená budoucnost.
Elon Musk má teď třeba v hlavě člověka žijícího na Marsu. Na rozdíl od prezidenta Zemana má výhodu: nemusí uvažovat o přestavbě systému. Nevýhodu má pak v tom, že to, co sleduje, se nestane už v listopadu. Vyložil ale scénář a jde za ním — však stojí už za první soukromou vesmírnou lodí. Respekt k těm, kdo veřejně napíší nebo řeknou kritické a převratné vize a směřují nás k lepší z oněch budoucností.