Řemeslníci na roztrhání
Schopný zedník má zakázky i půl roku dopředu
PRAHA Pokud si chcete příští rok předělat koupelnu, začněte shánět řemeslníka už teď. Například na dobrého zedníka či elektrikáře člověk může čekat i několik měsíců.
Nejvíce žádaní jsou již zmínění zedníci, elektrikáři, truhláři, malíři, instalatéři či klempíři. Tedy profese, které souvisejí se stavebnictvím. A jejich ceny rostou.
Průměrně si pražský řemeslník za zednické práce naúčtoval v roce 2016 podle webu Nejřemeslníci.cz 10 870 korun, letos se jeho průměrná cena zakázky vyšplhala už na 16 400 korun. Podobná situace je i v jiných profesích. Za malířské práce zaplatil člověk před třemi lety v průměru 8 130 korun, zatímco dnes je to 11 890 korun.
V metropoli je to snazší
Praha ve zvedání cen není nijak výjimečná, za poslední tři roky se ceny řemeslných prací v Česku zvýšily podle portálu o 27 procent a poptávka vzrostla až o polovinu, což je dáno ekonomickou situací. Sehnat řemeslníka je v metropoli o něco snazší než v menších městech či na venkově, což se pak promítne mírně do cen, které mohou být v některých případech nižší, než je průměr.
„Šance, že seženeme řemeslníka v Praze, je kolem 75 až 80 procent, ale záleží na oboru. V menších městech to bývá kolem 60 až 70 procent,“říká Tomáš Čech z portálu Nejřemeslníci.cz.
O nabídky nemají nouzi například truhláři. „Dostávám týdně 15 až 20 poptávek, ale záleží na konkrétním měsíci,“říká Pavel Vacek, který dodává zákazníkům dveře a obložkové zárubně. Podle Vacka bývají nejslabší leden, únor a březen, naopak jeho sezona začíná v květnu.
Kromě klasických stavebních oborů je nedostatek lidí i v užších odvětvích. „Ze stavebnictví jsou to určitě specializovanější obory, které nejsou až tak lukraktivní, ale vyžadují precizní činnost, jako jsou pokrývači, klempíři, obkladači či podlaháři,“potvrzuje Roman Pommer, předseda Hospodářské komory hlavního města Prahy.
Pommer připomíná, že pokud má člověk podle jeho slov „kliku“, tak spíše sežene elektrikáře či instalatéra na operativní opravy, pokud mu nevadí, že si připlatí. „Tito řemeslníci nevykonávají třeba třínedělní práci na jednom objektu,“vysvětluje důvody.
Přestože v Praze si mohou lidé lépe mezi řemeslníky vybrat, tak zákazníci z měst jsou také méně s odvedenou prací spokojeni. Pravděpodobně to souvisí s tím, že jsou náročnější. To dokládají i sesbíraná data.
Zatímco v Česku se 81 procent lidí domnívá, že dobrého řemeslníka lze poměrně snadno sehnat, stejného názoru je jen 77 procent Pražanů. Vyplývá to z průzkumu agentury ppm factum pro Velkopopovický Kozel, jenž spolupracuje s portálem Nejřemeslníci na zlepšení hodnocení kvality vykonané práce a uděluje podle hodnocení zákazníků své Pečetě poctivosti.
Řemeslníka pak dvě třetiny lidí stále nejčastěji vybírají podle doporučení známých. Internet ke stejnému účelu využije jen třetina zákazníků, na síti spíše hledají konkrétní představu a způsob práce.
„Ze začátku nebyli lidé tolik informovaní,“dodává Vacek, který ve svém oboru působí třináct let. Podle něj je dobré, když obdrží objednávku, která je konkrétní. Takovému zákazníkovi dokáže vyjít lépe vstříc a práci rychleji udělat.
Firmy také hledají lidi
Nedostatek řemeslníků netrápí jen běžné Pražany, ale také firmy. Zatímco v oblastech, kde je více strojírenského průmyslu, je velká poptávka po lidech vyučených v těchto oborech, v Praze na trhu vede jednoznačně stavebnictví. Pražská hospodářská komora se snaží nalákat mladé k řemeslu nejrůznějšími způsoby a pořádá například pro mladé akce Cesta za řemeslem, která řemeslo přibližuje žákům základních škol.
V Praze se také koná akce Řemeslo žije, kdy se zapojují podniky přímo do výuky. Město pořádá soutěž Sollertia Praha, kde za své dovednosti získávají žáci středních odborných škol ocenění. V metropoli také na podporu manuálních dovedností vznikla takzvaná polytechnická hnízda, kde si žáci základních škol mohou vyzkoušet práci s nářadím.
Problémem není ani tak to, že žáci na učilištích nejsou, ale že v oboru nezůstanou. Průměrný věk řemeslníků v minulosti rostl. Posledních letech se trend stárnutí podle Čecha zastavil.
Tato pozvolná změna nespočívá v tom, že by se více mladých lidí vyučilo řemeslu, ale že se objevují na trhu vysokoškoláci, kteří se mu rozhodnou věnovat. „Parta vysokoškoláků přijde na kurz suché výstavby a učí se tam se sádrokartonem, protože mají ambice stát se řemeslnou firmou,“doplňuje Čech.