Pocta tragické výpravě
Čeští horolezci zdolali andský Huandoy zcela novou cestou. Na památku tragické výpravy.
Tomáš Plecháč
Příběh československých horolezců, kteří v roce 1970 našli pod Huascaránem smrt, inspiroval Radoslava Groha z Vrchlabí už v dětství. Nyní se mu s Markem Holečkem povedlo to, co oni tehdy neměli šanci dokázat. Vystoupali na šestitisícovku Huandoy v peruánských Andách, a navíc vytyčili zcela novou vrcholovou cestu.
Radoslav Groh si tak po patagonské stěně Fitz Roy a obávané osmitisícovce Nanga Parbat přidal další pořádný zářez na pažbu. Patrně s nejlepším českým horolezcem současnosti Markem Holečkem vylezl na 6 360 metrů vysoký severní Huandoy v peruánských Andách.
Příběh skvělých mužů
Na stejný vrchol se před 49 lety pokusil vyšplhat Ivan Bortel, zemřel však už po nešťastném pádu při túře pod horou. Zbytek patnáctičlenné československé expedice zahynul pod lavinou ledu a kamení pod Huascaránem. Právě nešťastná výprava Radoslava Groha už před lety inspirovala k tomu, aby se jednou do jihoamerických velehor sám vydal.
„Příběh skvělých mužů, kteří neváhali sledovat svůj sen celým světem až do peruánských And mě fascinoval od dětství. Imponovala mi jejich vůle a touha ukázat světu, že dokážou zvládnout i ty nejtěžší horské výzvy. V kontextu tragédie, která expedici postihla, to může znít malicherně, ale mně prostě přišlo líto, že ti kluci vlastně nedostali možnost postavit se hoře a předvést vše, co uměli a dělali nejlépe,“řekl MF DNES z Peru Radoslav Groh, kde se vzala jeho touha vyrazit na andské velikány. „My jsme tu příležitost dostali a i z úcty ke klukům z expedice Peru 1970 jsme byli připraveni dát do výstupu všechno,“dodal.
Cesta na dominantní severní Huandoy, která je s Markem Holečkem čekala, byla náročnější, než sami předpokládali. Včetně sestupu jim zabrala dlouhých 55 hodin.
„Dva dny úmorné dřiny, strachu výměnou za jednu minutu pocitu radosti,“popsal výstižně Marek Holeček. Skalní úseky se střídaly s ledovými pasážemi a strmými firny.
Klíč ke stěně
„Mára Holeček se předvedl v excelentní formě. Dokázal ve skvělém čase a s velkým přehledem prostoupit náročnými skalními pasážemi v první polovině cesty a vybojovat tak pověstný klíč ke stěně. Tato část stěny navíc byla permanentně bombardována kamennými lavinami, takže rychlý postup byl naší jedinou nadějí,“vysekl třicetiletý Groh poklonu o 14 let staršímu parťákovi.
Holeček dostal v loňském roce za prvovýstup alpským stylem na jedenáctou nejvyšší horu světa Gašerbrum I jako první Čech v historii prestižní ocenění Zlatý cepín.
V poslední třetině stěny zabivakovali, aby nabrali síly pro finální část výstupu. Na vrcholu severního Huandoye stanuli půl hodiny před polednem. Sestup jim znepříjemňovaly trhliny a slaňování mezi rozšklebenými bloky ledu, takzvanými seraky.
Spolu s Grohem a Holečkem byl v Peru také dokumentarista Tomáš Galásek. Natáčel záběry pro připravovaný dokument, jenž připomene 49 let starou tragédii.
Andy na lyžích
Plány patnáctičlenné expedice v roce 1970 vystoupat na Huandoy překazila nešťastná smrt Ivana Bortela, který byl nejlepším horolezcem z výpravy. Po tragické události se rozhodli, že namísto toho se pokusí zdolat Huascarán z východní strany. Celou expedici však zaživa pohřbila lavina ledu a kamení, kterou vyvolalo zemětřesení o síle 7,9 stupně. Zahynulo při něm dohromady více než sedmdesát tisíc lidí.
Na začátku září do těchto míst odcestuje šestičlenná výprava horolezců z Vrchlabí. Vydá se po stopách expedice z roku 1970. Chtějí vylézt na klíčové vrcholy, které měli v plánu jejich předchůdci, a některé dokonce sjet na lyžích.
Kromě šestitisícovek Huascarán a Huandoy mají zálusk na 5 947 metrů vysoké Alpamayo, jež je díky dokonalému tvaru považováno za nejkrásnější horu na světě.
„Do peruánských And už od 70. let minulého století jezdí špičky extrémního lyžování. Proto s sebou také vezmeme lyže a některé hory na nich chceme sjet. Tím, že jsou kousek od moře, má sníh trochu jinou konzistenci, dobře drží a dají se tak sjet i poměrně prudké svahy,“říká vedoucí expedice Ski Peru 1970–2019 Libor Dušek.
Tato část stěny byla permanentně bombardována kamennými lavinami, takže rychlý postup byl naší jedinou nadějí.