Teplické Hadí lázně: příběh drzosti
Příběh teplických Hadích lázní, z nichž sejmul památkovou ochranu exministr kultury Antonín Staněk, není o ničem jiném než o drzosti. Tvrdím, že nejde o nic jiného, než že si jeden usmyslí, že koupí památkový objekt na atraktivním místě v památkové zóně, roky s ním nic nedělá, nechává ho chátrat a mezitím obšlapává úřady odspoda až na úplný vršek a koná vše pro to, aby se stavbou mohl nakládat podle své libosti. Chodí, hádá se s odborníky a získává zastání u známých, kteří zrovna mají trochu moci.
Zdá se vám tohle vyjádření silné? Není. Developer Jaroslav Třešňák, který platil předvolební kampaň Miloši Zemanovi, v případě klasicistních Hadích lázní přesně tohle dělal a Staněk mu šel na ruku.
Pan Třešňák je severočeský podnikatel, jenž tu a tam učiní výpad do jiného kraje či země, ale jinak se soustředí hlavně na Teplice, kde pěstoval dobré vztahy s někdejším primátorem Jaroslavem Kuberou. Ano, pár historických obytných domů velmi hezky opravil, ale už nám tu také zboural půl náměstí, aby ho nahradil obchodním domem. Už nám tu na místě určeném pro rekreaci zbudoval supermarket a už nám tu třeba také srovnal se zemí jedny částečně památkově chráněné secesní lázně.
Z pohledu Tepličana je jeho činnost problematická. Tisíce teplických dětí a dospělých rozhodně nevyužívají lanové centrum na střeše supermarketu bezprostředně u frekventované čtyřproudé silnice, kterým si Třešňák ještě před Kuberovou radnicí „obhájil“krabici pro Kaufland. Po jeho pozemku, kde bývaly historické městské lázně, už dobrých patnáct let pobíhají mezi náletovými stromy krysy. Vzpomínka na Třešňákovy plány luxusního penzionu pro německé důchodce místo lázní už vyvolává mezi mnohými Tepličany spíš ironický úsměv. A zda obchodní centrum Fontána, vybudované na
náměstí Svobody, vyhovuje třeba ve srovnání s nedalekou Galerií Teplice a Olympií, na to si musí každý odpovědět sám.
Jaroslav Třešňák rád pracuje v modelu partnerství, kdy vybírá místo, bourá, částečně i staví, ale pak potřebuje silného partnera, který si už nějaké své plány realizuje a kterému vše předá. Jednoduše za více či méně standardních podmínek Třešňák vytvoří prostor. Proti tomuto způsobu podnikání nelze vůbec nic namítat, pokud stavíte na skalnatém pobřeží kdesi v Chorvatsku obří hotel a nabídnete ho hotelové síti. I tohle pan Třešňák za podpory prezidenta Zemana uskutečňuje a v tom mu klidně držme palce. Podobně v partnerství chtěl postupovat v případě zmíněného domova důchodců pro Němce, zřejmě stejně hodlá pracovat v případě nedávno oznámených záměrů na vybudování mrakodrapu pro arabské hosty v historické lázeňské čtvrti a také při stavbě hotelu na náměstí Svobody.
Jak dopadnou klasicistní Hadí lázně ve čtvrti Šanov, z nichž velmi nezvykle bez ohledu na předchozí názor vlastního resortu a krajských památkářů sejmul exministr kultury Staněk ochranu, teprve uvidíme. Uvidíme také, jak se k věci postaví radnice. Dům už ochranu nemá, ale místo ano, je ve zmíněné památkové zóně. Víme také, že řada lidí by si přála, aby už s objektem nebo na jeho místě konečně „něco bylo“– vždyť je to už přece ruina a kdo se na ni má dívat. Ovšem tvrdím, že za ruinou a chátráním byla a je drzost jednoho developera, který nechtěl respektovat památkovou ochranu, s níž objekt kupoval.
Ať už bude přízemní historický objekt panem Třešňákem zbořen, posunut, zateplen polystyrenem nebo třeba zvýšen o dvě patra a rozdělen na jednoduché apartmány pro arabské návštěvníky lázní, bude to pomník drzosti. Centrum Teplic prostě není skalnaté pobřeží u moře, kde není tolik překážek.